BLOG

Pan Milan po celý svůj dospělý život pracoval. Když mu bylo 78 let, zemřel majitel bytu, v němž pan Milan žil. Najednou se musel vystěhovat. Ze dne na den se ocitl na ulici. Co teď?

Pan Milan se dostal do denního centra NADĚJE. Začal bydlet v azylovém domě, požádal příslušnou městskou část o seniorský byt.

Po dlouhých 5 letech přišla panu Milanovi od městské části pozitivní zpráva: byt mu byl přidělen. Skvělé, ano. Jenže panu Milanovi bylo už 82 let. Už se necítil na bydlení o samotě. Potřeboval pomoc někoho dalšího. Postupně ztrácel chuť k jídlu, neměl energii ani na to, aby vyšel ven. Bolely ho nohy. V den, kdy mu v novém bytě přimontovali elektroměr, se pan Milan stěhoval do hospice. Život v novém bytě už se nekonal...

Toto je příběh jednoho úžasného člověka, který už není mezi námi. Přesto s námi zůstane napořád. Bohužel podobnou situaci zažívá více starších lidí. Dostat seniorský byt s nízkým nájemným je výhra, která se málokomu podaří. Jak jsou tyto byty přidělovány? Každý žadatel je bodově ohodnocen. Jenže za co tyto body jsou? Více bodů za špatný zdravotní stav, více bodů za vyšší věk, za nedůstojné nebo žádné bydlení. Čím více bodů, tím máte větší šanci na byt, ale zároveň jste blíže smrti. Neměla by se proto hranice, od níž je možné seniorský byt získat, trochu snížit?

Vím, bytů je málo, žadatelů je mnoho. Kde je slibované řešení v podobě zákona o sociálním bydlení? Ještě si budeme muset počkat?

Opět?

Tereza Fialová je vedoucí tréninkových bytů terénního programu NADĚJE v Praze.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.