od roku 1990

Ordinaci praktického lékaře jsme otevřeli v prosinci 1994 a byla to první ordinace svého druhu v ČR. Péči o zdraví vnímáme od vzniku NADĚJE jako nezbytnou součást služeb pro lid bez domova. Lidé přežívající na ulici se často potýkají se zdravotními problémy, které si běžně ani nedovedeme představit. Velmi jsme proto usilovali i o další specializace. Postupem času se nám podařilo ordinaci rozšířit o gynekologickou, stomatologickou a psychiatrickou odbornost. Lékaři v ordinacích ošetří denně průměrně 19 osob.

A horká novinka! Značně rozšířené mezi lidmi bez domova jsou i kožní choroby a proto máme velkou radost z toho, že nás před několika měsíci oslovil o spolupráci dermatolog, pan profesor Petr Arenberger. Jako dobrovolník nám přichází na pomoc jednou za 14 dní. Nejčastěji řeší zhoršené kožní rány a konzultuje různé problémy jako např. podezření na růži, svrab atp. Velkou oporou je nám také v jednání o hospitalizaci v nemocnici pro pacienty, kteří to opravdu nutně potřebují.

Ordinace se nacházejí v denním centru v ulici U Bulhara. Lidé se tam mohou mj. osprchovat a vyměnit si oblečení, což má před návštěvou lékaře velký význam. 

I když se to na první pohled nezdá, se zdravotní péčí souvisí i naše právě probíhající kampaň DARUJTE NOHY V TEPLE. Pokud mají lidé bez domova ponožky a dobré boty, nehrozí jim tolik různých zdravotních komplikací, teď v zimě hlavně omrzliny.    

Prosíme, pomozte nám je ochránit!

DARUJI TEĎ

Děkujeme Vám!

První článek Všeobecné deklarace lidských práv začíná: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti a právech.“

Marek se před dvaceti lety narodil svobodný a ostatním rovný v důstojnosti a právech. Bylo to zjevné postižení miminka, osamělost mladé maminky, nebo nedostatek rodinné soudržnosti, co dostalo malého Marka do kojeneckého ústavu a pak do dětského domova? Nenaplnilo se jeho právo na dětství v původní rodině, ani na inkluzivní vzdělávání mezi ostatními dětmi. Přestože celé dětství a dospívání strávil v institucích, naštěstí se mu dostalo laskavé péče. Jeho vychovatelé uměli pracovat s dítětem s lehkým mentálním postižením s autistickými rysy a poruchami přizpůsobení.

Pak přišla dospělost a s ní „dobrý úmysl“ na omezení svéprávnosti. Návrh zněl: omezit Marka při jednáních s institucemi, při řešení vlastního bydlení a určení místa pobytu a také při nakládání s finanční hotovostí. To Marek už několik měsíců žil v chráněném bydlení. Tady jsme uvažovali jinak. Ať je Marek svobodný a rovný ostatním v důstojnosti a právech. S pomocí to dokáže a je to správné.

Soudkyně okresního soudu tak rozhodla. Marek uzavřel se zlínskou NADĚJÍ smlouvu o nápomoci při rozhodování a právním jednání. Žádné omezení svéprávnosti se nekoná. Žije svůj život svobodně a zodpovědně tak, jak sám uváží. Soudkyně hleděla víc ke svobodě a lidskému právu na důstojnost, než na posudky, staré zátěže, obavy ze zneužití. Pro všechny účastníky to znamenalo mimořádnou zkušenost.

Je to jen jeden příběh, jeden život jednoho mladého muže.

Přední česká filosofka 20. století Božena Komárková ve své knize Lidská práva píše: „Lidská práva od svých osvícenských počátků až po poslední dokumenty OSN jsou výbavou člověka na cestu nedokonalým světem a pomocí, aby mohl žít odpovědně. Svoboda je těžkým darem.“

Lidská práva jako výbava na cestu – zvláštní obraz, tak aktuální. Jsou výbavou sociálním pracovníkům, když se vydávají na společnou cestu se svými klienty. Jsou navigací všem, kteří rozhodují o druhých lidech. K 70. výročí podpisu Všeobecné deklarace lidských práv si můžeme přát: Pojďme tuhle výbavu používat, když vedeme debatu o sociálním bydlení, o inkluzivním vzdělávání, o problému uprchlictví, o podmínkách života ve vyloučených lokalitách. Svoboda, ve které žijeme, je totiž těžkým darem. Žádá po nás, abychom ji přáli a vymáhali i pro druhé.

Kateřina Pivoňková je ředitelkou pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi s handicapem.