V posledních měsících se v rámci práce našeho týmu duševního zdraví pro děti a mládež stále častěji setkáváme s klienty, kteří přestávají docházet do školy.

 

Nejde přitom o zlobení ani lenost, jak bývá někdy zjednodušeně vnímáno. V mnoha případech stojí za jejich nepřítomností úzkosti, které mohou být natolik silné, že dítěti reálně znemožňují školní docházku.

 

Úzkost u dětí se často neprojevuje jen slovně. Děti si na ni spíše stěžují tělem – bolí je břicho, hlava, je jim nevolno. Ráno před odchodem do školy přichází panika, pláč, někdy i záchvaty úzkosti. Pro rodiče i učitele může být obtížné rozlišit, kdy jde o běžnou nechuť a kdy už o závažnější problém.

 

Za těmito obtížemi se může skrývat řada faktorů. Někdy jde o tlak na výkon, jindy o vztahové potíže ve třídě, zkušenost s neúspěchem nebo strach ze selhání. U některých dětí hraje roli i dlouhodobé přetížení nebo citlivější temperament. Nelze opomenout ani dopady posledních let, kdy pandemie a omezení sociálních kontaktů zasáhly vývoj mnoha dětí.

 

Důležité je pochopit, že vyhýbání se škole není řešení, ale spíše signál. Ukazuje, že dítě něco nezvládá a potřebuje pomoc. Pokud je tento signál přehlížen nebo bagatelizován, potíže se často prohlubují a návrat do školy je pak ještě náročnější.

 

Co tedy může pomoci?

 

Zásadní je včasná reakce a spolupráce mezi rodiči, školou a odborníky. Otevřená komunikace bez obviňování je prvním krokem. Dítě potřebuje zažít, že jeho obtíže někdo bere vážně a že existuje cesta zpět.

 

V praxi se osvědčuje postupný návrat do školy, například začít kratší docházkou, domluvit bezpečný prostor ve škole nebo podporu konkrétního pedagoga. Někdy je vhodné zapojit školního psychologa, sociálního pracovníka nebo další odborníky.

 

Rodiče v této situaci často stojí mezi dvěma tlaky. Na jedné straně chtějí dítě podpořit, na druhé cítí povinnost zajistit školní docházku. Je důležité vědět, že hledání rovnováhy není jednoduché a že i rodiče mají právo na podporu.

 

Zkušenost z praxe ukazuje, že pokud se situace řeší včas a citlivě, většina dětí se do školy dokáže postupně vrátit. Vyžaduje to ale čas, trpělivost a spolupráci všech zúčastněných.

 

Na závěr je dobré si připomenout, že za nechozením do školy často není neochota, ale strach. A strach si nezaslouží trest, ale porozumění a pomoc.

V sobotu 25. dubna jsme se jako partner zapojili do jarního kola Sbírky potravin ve žatecké prodejně Kaufland.

 

Štědří dárci nám věnovali 260 kg trvanlivých potravin a drogerie, které prostřednictvím našich sociálních služeb pomohou v následujících měsících lidem potýkajícím se s nedostatkem prostředků na živobytí. Děkujeme za tuto solidaritu.

 

Také si vážíme nasazení našich kolegů a dobrovolníků, díky nimž se můžeme sbírek pravidelně účastnit.

 

Rok 2025 byl pro náš tým duševního zdraví pro děti a mládež obdobím plným aktivit, setkávání a společné práce s dětmi, rodiči i odborníky.

 

Naším hlavním cílem zůstává podpora duševního zdraví dětí a mladých lidí v regionu Žatec a Louny – a také zvyšování povědomí o tom, že mluvit o psychickém zdraví je v pořádku a důležité.

 

Prezentace ve školách
Během celého roku jsme rádi navštívili řadu základních škol v Žatci a okolí, kde jsme dětem, pedagogům i rodičům představili naši službu. Mluvili jsme o emocích, zvládání stresu a o tom, jak vyhledat pomoc, když se necítíme dobře. Návštěvy škol se setkaly s velmi pozitivní odezvou a potvrdily, že otevřená komunikace o duševním zdraví má smysl.

 

Setkávání v Kapucínském klášteře
Naše zázemí v Kapucínském klášteře v Žatci se během roku stalo místem mnoha setkání, rozhovorů a společné práce. Uspořádali jsme rodičovské skupiny otevřené nejen rodičům našich klientů, ale i širší veřejnosti. Společně jsme sdíleli zkušenosti, hledali cesty k porozumění dětem a posilovali dovednosti, jak je podpořit v náročných chvílích. Probíhaly zde také terapeutické skupiny pro děti zaměřené na rozvoj sebevědomí, komunikace a zvládání emocí. V bezpečném prostředí mohly děti tvořit, povídat si a učit se pracovat se svými pocity, a to zábavnou i podpůrnou formou.

 

Spolupráce s rodinami
V průběhu roku 2025 jsme spolupracovali se 150 rodinami, z nichž mnohé se staly našimi dlouhodobými klienty. S každým dítětem i jeho rodinou pracujeme individuálně – formou ambulantní sociální rehabilitace u nás v klášteře nebo v terénu, přímo tam, kde děti žijí, či se cítí nejbezpečněji. Naším cílem je pomáhat rodinám hledat rovnováhu, posilovat jejich schopnost zvládat obtížné situace a vytvářet stabilní zázemí pro další rozvoj dítěte.

 

Akce pro veřejnost
Tým duševního zdraví se během roku aktivně zapojil také do komunitních akcí v Žatci, Lounech, Podbořanech a Petrohradě. Od komunitních setkání přes školní dny zdraví až po regionální slavnosti jsme měli možnost představit naši práci, nabídnout krátké konzultace a přiblížit téma duševního zdraví všem, kteří se zajímali o to, jak lépe pečovat o sebe i své blízké.

 

Závěr roku se zooterapií
Krásnou tečkou za celým rokem byla zooterapie, kterou jsme pro děti uspořádali přímo v prostorách našeho týmu. Setkání s králíčky přineslo dětem radost, klid i nové zkušenosti. Zooterapie se postupně stává oblíbenou formou podpory, která pomáhá dětem uvolnit napětí, rozvíjet empatii a prožívat pozitivní emoce.

 

Rok 2025 byl pro náš tým rokem spolupráce, důvěry a růstu – nejen pro naše klienty, ale i pro nás samotné. Děkujeme všem rodinám, školám, partnerům i kolegům, kteří s námi sdíleli naši cestu a podporují myšlenku, že duševní zdraví dětí je stejně důležité jako zdraví tělesné.

 

Těšíme se na rok 2026 a na všechny nové příležitosti, které přinese.