Když se řekne slovo bariéry a handicap, většina z nás si asi představí člověka, který se bezradně dívá na schodiště z invalidního vozíku. Někdo možná pomyslí na zvukovou signalizaci pro nevidomé nebo tlumočení do znakového jazyka pro neslyšící. Na odstraňování těchto bariér naše společnost pracuje již několik let, někde více, někde méně úspěšně. Ale lidé s mentálním handicapem čelí v životě i dalším překážkám. Těm, které nejsou tak vidět a jejichž překonání
je možná ještě těžší.
Tyto bariéry spočívají v zapojení člověka s mentálním postižením do života společnosti, třeba do života kulturního. Člověka na vozíku jste například v divadle nejspíš už potkali. Ale kolikrát jste potkali v divadle člověka s mentálním postižením? Pokud ano, asi to byla spíš výjimka. Lidé s mentálním postižením nebo třeba s autismem vnímají svět jinak a také mu jinak rozumí. Ale okolní svět málokdy rozumí jim. Spousta aktivit se tak pro tyto lidi stává nedostupnými, protože naráží na neporozumění okolí.
Proto jsme se v NADĚJI v Otrokovicích rozhodli, že lidem s mentálním postižením nejrůznější kulturní aktivity zprostředkujeme a poskytneme jim k tomu takovou podporu, kterou potřebují, aby se jich mohli nejen zúčastnit, ale taky se sami zapojit. Těší nás, že tuto naši snahu podpořilo i Ministerstvo kultury v rámci projektu „Otevřený prostor pro kulturu lidí s handicapem v Otrokovicích“, díky čemuž jsme mohli v průběhu roku 2022 nabídnout našim klientům sérii nejrůznějších činností, které by jim běžně byly nedostupné.
Lidé s handicapem si tak sami mohli vyzkoušet aktivity výtvarné, hudební, zapojit se třeba do divadelního kroužku nebo tance. Kromě toho jsme jim nabídli i několik výjimečných událostí. Výtvarné aktivity vyústily vernisážemi s názvem Art Brut. Na jedné z nich hrál skvělý muzikant Jiří Kura. Navštívilo nás i několik osobností z praxe ze světa umění. A tak nás na interaktivních besedách mohl obohatit třeba Patrik Hrdlička, který pojednával o poezii a recitoval svá díla. Přínosem nebyl jen tím, že klienty učil psát básně, ale hlavně jim dodal odvahu svým příběhem a přístupem k životu, neboť je sám handicapovaný. U divadelních workshopů nás naopak velmi rozesmávali kvalitní improvizátoři Michal Obdržálek, Ondřej Tomšů, a dokonce seriálový a divadelní herec Šimon Obdržálek. Tyto akce byly významné i v tom, že je vždy navštívil hojný počet klientů, kteří odcházeli s dobrou harmonickou náladou. Ta panovala i na akci Motýlek s úsměvem v Kopřivnici, které jsme se zúčastnili s tanečním vystoupením s písní „Think about things”
od hudební skupiny Daði Freyr. Akce tak byla krásným završením našich tanečních aktivit, kterým jsme se věnovali v průběhu celého projektu.
Ve výčtu toho, co jsme klientům díky projektu mohli nabídnout, bychom mohli pokračovat i dál. Podstatné ale je, že lidé s mentálním postižením měli příležitost poznat a naučit se něco nového. Projekt byl tak úspěšný, že plánujeme nejen jeho pokračování, ale i rozšíření.
A o tom zase někdy příště.
Méně...