Naši milí přátelé, dárci, podporovatelé, ze srdce vám přejeme krásné a radostné jarní dny a Velikonoce!

Jak jsme s dary hospodařili v loňském roce? Zaměřili jsme na nutnou údržbu v našich střediscích, opravovali jsme elektro i vodoinstalace, kanalizace a podlahy. V denním centru U Bulhara jsme měli větší výdaje s bojlerem a mřížemi, které chrání objekt na exponovaném místě. V záběhlickém azylovém domě pro staré a hůře pohyblivé lidi zase potřeboval servis nepostradatelný výtah. V azylovém domě pro ženy prošla stavební úpravou terasa, na které obyvatelky relaxují, suší prádlo a v truhlících pěstují bylinky a drobnou zeleninu či ovoce. Také jsme prováděli kontroly přístrojů v naší ordinaci praktického lékaře, gynekologa a zubaře a na dofinancování zdravotní péče jsme vynaložili další prostředky. V uplynulém období jsme tedy spíš než rozvoji a inovacím věnovali pozornost a peníze stabilitě našich služeb.

Prostřednictvím vaší finanční podpory https://www.darujme.cz/projekt/1060

jsme všechno tohle mohli uskutečnit. Děkujeme!

Od začátku prosince do konce března jsme už tradičně realizovali spolu s dalšími organizacemi projekt Humanitární pomoc lidem bez domova v rámci zimních opatření Hlavního města Prahy, jehož nedílnou součástí je už po řadu let i noční terénní program - v rozsahu těchto činností:

- vyhledávání lidí bez domova na veřejných prostranstvích Hl. m. Prahy, zejména v centru Prahy, dále pak na konečných zastávkách tramvajových linek, ale také v okrajových částech Prahy,

- sociální intervence směrem k lidem bez domova s důrazem na zajištění ubytovacích služeb poskytovaných v rámci zimních opatření MHMP,

- v případě zhoršeného zdravotního stavu, snížené schopnosti pohybu či zhoršené orientace zajištění převozu klienta na krizovou zimní noclehárnu či do zdravotnického zařízení,

- v případě pokynu ze strany centrálního dispečinku či jiných organizací zapojených do zimních opatření poskytnutí součinnosti, tzn. výjezd na předem určené místo a klientovi poskytnout okamžitou pomoc, resp. zprostředkovat službu v rámci zimních opatření

Náš terénní tým každou noc kontaktoval průměrně 28 lidí bez domova, to je pro představu celkově 3 348 kontaktů, z toho se téměř v 500 případech jednalo o ženy.

Do projektu byli zapojeni sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách, jeden pracovník kvalifikovaný jako zdravotnický záchranář a jedna pracovnice s kvalifikací zdravotní sestra. 

Ze statistik vyplývá, že 50 % dětí z dětského domova má v dospělosti zkušenost s pobytem na ulici. Ta šťastnější polovina si najde bydlení, práci, zvládne komunikaci s úřady i hospodaření s penězi. To vše bez podpory rodiny, s vypětím sil. Často potřebují pomoc alespoň od neziskovek či nadací. Jednou z nich je Nadace Terezy Maxové, kde pracuje i náš kolega Pepa. Právě on má ty nejlepší předpoklady k tomu, aby pomohl nejen opuštěným dětem, ale i lidem bez střechy nad hlavou. Sám totiž před 23 lety vkročil do života z dětského domova. Poslechněte si jeho vyprávění:

https://talk.youradio.cz/porady/dobro-skladem/dobro-skladem-nadace-terezy-maxove-detem-a-josef-trnka

Letos slaví naše denní centrum Bolzanova pro mladé lidi bez domova 25 let fungování. Je smutné, že se lidé ocitají sami na ulici v tak mladém věku. Velká část z nich má zkušenost s ústavní výchovou, náhradní rodinnou péčí, část pochází z rodin, které neměly funkční vzorce chování.

Co se děje u nás? Zvedají se počty příchozích, což souvisí s pandemií a následnou ztrátou brigád s ubytování. Nyní situaci ovlivňuje aktuální dění na Ukrajině. Každý se vyrovnává s těmito těžkými situacemi po svém, zasahují každého z nás. Mladí lidé bez domova bohužel častěji sahají ke copingovým strategiím, které znají, tj. k alkoholu nebo drogám, což jim lze mít jen těžko za zlé. Kromě naší obvyklé práce se tedy v současné době snažíme hovořit o situaci, zklidňovat emoce a podávat informace, které jsou založené na faktech.

Loni pomoc naší "Bolzanky" využilo 258 mladých lidí, z toho bylo 75 žen (což je necelých 30 %). Kromě běžné činnosti centrum během celého roku nabízí i terapeutické a kulturní aktivity nebo tematické výjezdy.

Kateřina Sehnoutková, vedoucí NDC Bolzanova

Za loňský rok jsme pomohli 89 ženám, z toho 69 mělo zkušenost s domácím násilím, 52 pak ze strany partnera/manžela.

Včera okolo třetí hodiny ranní volalo neznámé číslo, což je běžná praxe. To, že volali v otázce závažného domácího násilí, bohužel také. Žena a dvě děti nakonec skončily v nemocnici, kde zůstanou pár dní na pozorování. Pak budou následovat další kroky, které povedou k zajištění bezpečí jak pro ženu, tak i pro její děti. Zlomená lícní kost a děti s podezřením na otřes mozku. V otázce dětí vždy zamrazí. Zvláště pak, když máme azylový dům pouze pro ženy. V takových případech nezbývá než odkázat na pomoc jiné organizace. Někdy se také stane, že děti skončí u příbuzných a maminka u nás. Ta pak bojuje ze všech sil o to, aby byla s dětmi co nejdříve, a to v bezpečí bez pocitu strachu. 

Není nic horšího než násilí přihlížet. Dělat, že není. Týrané ženy žijí ve strachu a častokrát ne o sebe, ale právě o děti. Neváhejte jim podat pomocnou ruku. Ale nenuťte. Někdy i jen rozhovor, který dodá ženě odvahu, nebo možnost sdílení je víc než přehlížení.

Pokusů udělejte několik. Nevzdávejte to jen proto, že to napoprvé nevyšlo. Že neuposlechla vaše rady typu "odejdi“, „tohle si nemůžeš nechat líbit“, „pojď k nám a nezůstávej tam". Strach, který zažívají, je hlubší, než si dokážeme představit. To stejné platí i pro muže, kteří domácí násilí zažívají taktéž, jen se o něm tolik nemluví. Očekává se, že jim se to stát nemůže, jelikož mají sílu a autoritu. Bohužel. Neměli bychom opomínat ani je. 

Nikdo by nic takového zažívat neměl. Nikdo nám nedal do rukou právo získávat si respekt násilím. Protože se vždy snažíme nacházet cestu, jak problém řešit, podporujeme myšlenku Diakonie, která vede program Stop násilí. Ta se s lidmi, kteří se dopustili něčeho podobného na svém partnerovi, snaží pracovat a dopomoct jim ke změně, díky které se v budoucnu vyvarují agrese. Díky za to, že věci nejsou vždy jen černobílé!

https://youtu.be/6pKVOHnAGHg

Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích