V čtvrtém dílu našeho seriálu Čísla NADĚJE jsme se podívali na vývoj počtu lidí bez domova do 26 let. Dobrou zprávou je, že počet lidí v této věkové kategorii postupně klesá. Jak je to se seniory, resp. s lidmi bez domova nad 65 let? Na to se můžete podívat v šestém díle našich „čísel“.

Počet lidí bez domova se celkově snižuje. Z hlediska různých skupin se počet lidí bez doma nemění stejnoměrně (např. žen ubývá pomaleji než mužů). Ještě výraznější rozdíly jsou u lidí ve věku 65 let a více. U této skupiny je dokonce trend nárůstu. V našich azylových domech, kde senioři pobývají, se shodujeme na tom, že tato forma ubytování často supluje jinou službu, a to domov se zvláštním režimem nebo domov pro seniory. K nárustu může přispívat vysoká míra inflace za poslední dva roky a také ne příliš příznivý vývoj ekonomiky.  

Lidé s nízkými příjmy nebo bez příjmu v seniorském věku mají ze zákona stejný nárok dostat se do domova pro seniory. Ale má to háček – velký převis poptávky nad nabídkou volných míst. My dlouhodobě mluvíme o tom, že je potřeba vytvořit specializované pobytové zařízení, které by poskytlo bydlení na neomezenou dobu pro lidi bez domova trpící závažným chronickým onemocněním nebo závislostí, které znemožňuje jejich další zapojení do běžného života.

„Kdyby nechlastal, nemusel by žít na ulici.“

Alkohol je v ČR dlouhodobě nejužívanější návykovou látkou a jeho negativní dopad na společnost je nepřehlédnutelný. Konzumace alkoholu je pokládána za normu a když někdo nepije je prostě „divnej“. Jak to mají s alkoholem lidi bez domova? Pije opravdu každý? Jsou mezi nimi i takoví, kteří abstinují? A dostává tato závislost lidi na ulici nebo pijí právě proto, že na ulici skončili? Pili byste vy, kdybyste skončili bez rodiny, přátel a bez střechy nad hlavou?

Svůj pohled přináší Aleš Strnad, vedoucí sociálních služeb pražské pobočky NADĚJE:

„​Závislosti, a to jak na alkoholu, tak i na dalších návykových látkách, jsou pro lidi bez domova značným handicapem pro řešení jejich tíživé situace. V tomto ohledu je však otázkou, jestli závislost byla důvodem propadu nebo jestli se projevila až jako důsledek pobytem na ulici. V situaci bezdomovectví to ale není většinou jediný problém, který zavedl člověka na ulici. O to těžší je pak samotné řešení jeho situace. Pokud by byla jediným problémem závislost, tak se domnívám, že v rámci zdravotní, psychiatrické, psychologické a terapeutické péče, by se u řady lidí bez domova dostupná nabídka a možnost řešení rýsovala. Avšak bez vidiny dosažitelného cíle v období vyléčení, jako je zajištění dostupného bydlení, pravidelného příjmu, oddlužení, znovu obnovení sociálních vztahů a vazeb, se motivace lidí bez domova rapidně snižuje. Zároveň je nutné podotknout, že na ulici je řada lidí, kteří alkohol nekonzumují vůbec nebo jen příležitostně. Stejně tak, jako určitý segment lidí bez domova, kteří alkohol nadužívají.“​

Téma alkoholu a lidí bez domova zařazujeme v rámci právě probíhající kampaně "Suchej únor". 

Přelom ledna a února tohoto roku byl v našem azylovém domě v Radotíně ve znamení velkého smutku.

Koncem ledna zemřel pan Jindřich. Jindra rád mluvil o svém životě, i přesto že se s ním vůbec „nemazlil“. On to však nevzdal, i přes nepřízeň osudu byl stále pozitivní a do poslední chvíle svého života měl naději, že se uzdraví. Když jsem ho byla navštívit v Nemocnici na Pleši, povídal, že nám opraví tu příšernou dlažbu před domem, až ho propustí a trochu se dá do kupy. A já mu s radostí přitakala, že se budu moc těšit, i když mi dal k nahlédnutí své lékařské zprávy. Rakovina ho nakonec zdolala, zdolala tělo, ducha nikdy. Zemřel skvělý chlap a já jsem vděčná, že jsem ho mohla poznat. Díky němu jsme se seznámili s nadací Úsměv nejen pro Kryštofa, které moc děkuji, protože hlavně díky manželům Abelovým zažíval Jindřich v posledních měsících radost.

Hned na začátku února nás opustil pan Jan. Honza (HOKR – přezdívka v azylovém domě) byl chlap pro každou práci, tzv. všeuměl. Honza výborně vařil, staral se o zahradu, a když bylo třeba někde něco opravit, přinést, podržet, vždycky byl po ruce. Kdyby nebylo té prazvláštní otevřené rány na chodidle, se kterou si nevěděli rady ani doktoři, byl by někde s chutí pracoval. Třeba zase v kuchyni, jako dříve, než přišel Covid. Odchod Honzy byl náhlý a nečekaný, pro mnoho z nás velmi náročný.

Chlapi, s láskou a úctou na Vás vzpomínáme a děkujeme za obohacení našich životů.

Markéta Lietavcová, vedoucí azylového domě v Radotíně

Cenu Ladislava Čerycha za Čin roku jsme s projektem Ulice pomáhá ulici sice nezískali, ale i tak pro nás byla nominace obrovská čest. Dostat se z tolika skvělých společensky prospěšných činů do „top trojky“ je velký úspěch a motivace posouvat projekt dál. Moc gratulujeme vítěznému činu „Záchrana Synagogy v Čáslavi“.

Celý záznam z galavečera najdete na iVysílání ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/16179254016-unikatni-neziskovka-roku/

Děkujeme také NROS – Nadaci rozvoje občanské společnosti, že už řadu let oceňuje neziskovky za jejich obětavou práci. Děkujeme, že zviditelňujete výjimečné skutky a projekty a ukazujete skrze ně dobré příklady občanské angažovanosti a inspirujete ostatní.

Unikátní projekt Ulice pomáhá ulici najdete na e-shopu NADĚJE. Koupí litografií a digitálních tisků od předních českých street art umělců celou částkou přispíváte na pomoc lidem, kteří v Praze přežívají ve veřejném prostoru bez střechy nad hlavou. Děkujeme, že prostřednictvím tohoto výjimečného projektu pomáháte spolu s námi.

https://eshop.nadeje.cz/produkty/#ulice

V pátém díle Čísel NADĚJE se podíváme na vyhledávání lidí bez domova v uplynulých dvou letech z pohledu jednotlivých městských částí.

Některé městské části jsou „vytížené“ více, některé méně, a to záleží na mnoha faktorech. Například na tom, zda se jedná o místo přespávání nebo o místo, kde člověk bez domova tráví čas během dne a na noc se uchýlí někam jinam (třeba do jiné městské části nebo například na noclehárnu). Dalším faktorem může být i to, že na některých místech je lepší možnost obstarání si něčeho k jídlu, může tam být lepší přístup k vodě, případně k nějaké formě „přivýdělku“.  

Lidé bez domova žijí a přespávají na různých místech v různých městských částech. Bývají to místa, o kterých ví každý kolemjdoucí, ale také taková, která jsou spíše neviditelná běžným pohledem. Ať to jsou ale místa skrytá nebo zjevná, jedno mají společné - lidé v nich nemají příliš soukromí, ani pocit bezpečí a většinou žijí se strachem, že o své „bydlení“ přijdou. V zimě si často nemají čím zatopit a chybí jim přístup k pitné vodě (nebo pro ni chodí na vzdálenější místo). Od podzimu do jara usínají se všudypřítomných chladem, vlhkostí, v zimě s mrazem, mnohdy s nedostatečným oblečením a přikrývkou, pokud jí vůbec mají.

Sledujte náš seriál Čísla NADĚJE každý týden na našich sociálních sítí a na webu.

Kvalitního a funkčního oblečení není v zimních dnech nikdy dost.

Proto naše srdečné poděkování patří společnosti Merch4U, která nám věnovala desítky kvalitních mikin a triček. Ty putovaly do našeho azylového domu na Žižkově, denního centra v Michli a velkou radost udělaly našim mladým klientům v denním centru Bolzanova 7.

Děkujeme, že pomáháte.