V roce 2024 přišlo do našich služeb 617 nových lidí, kteří se ocitli bez domova a hledali u nás pomoc. Jen pro srovnání, v roce 2024 jich bylo o 77 víc.

Až čtvrtina klientů přijde z jiných služeb. V tomto případě se jedná o dlouhodobou problematiku „zacyklenosti“ ve stavu bezdomovectví. Lidé tak například přechází z jednoho azylového domu do jiného, nejčastěji v rámci několika organizací, které v Praze působí. Kolem 20 % lidí se nově propadá do bezdomovectví z běžného bydlení a přes 40 % vstupuje do našich služeb přímo z ulice. Ne vždy lidé přicházející z ulice okamžitě žádají ubytování, mohou přijít do jednoho z našich denních center třeba kvůli jídlu, sprše, ošetření nebo potřebují poradit, kde a jak požádat o nějakou finanční podporu. Nově příchozí také evidujeme v našich azylových domech, kde naopak ubytování přímo poptávají. Vzhledem k pořadníkům ale není vždy možné vyhovět hned.  

Také po odchodu z institucí jako jsou dětské domovy nebo věznice se mohou lidé ocitnout bez stabilního bydlení. Nemají dostatek podpůrných sítí (nemají rodinu nebo se s ní dlouhodobě nestýkají), nemají dost finančních prostředků a potýkají se s problémy při hledání zaměstnání.

Každé třetí úterý v březnu slavíme Světový den sociální práce. A jak jinak vám sociální práci přiblížit víc než skrze někoho, pro koho je sociální práce nejen profesí, ale také posláním.

Gabču Štípalovou, vedoucí denního centru U Bulhara, od nás dost možná už znáte. V poslední době jste ji mohli například vidět v několika videích Pragulicu. Je to sympatická mladá žena, která o lidech bez domova ví opravdu hodně.

Gabča v NADĚJI působí od roku 2016 a vyzkoušela si několik pozic, než o tři roky později zakotvila jako vedoucí našeho největšího denního centra. Gabča je opravdový srdcař a za jejího působení v centru se mnohé povedlo a posunulo k lepšímu. Zavedly se zde služby jako prádelna nebo nabíjení telefonů, které usnadní život lidem na ulici, vzniklo zde adiktologické poradenství a v neposlední řadě se povedlo centrum zpřístupnit i psům, které vlastní lidé bez domova.

Dlouhodobě taky vede projekt Úklid Prahy 1, který pomáhá lidem bez domova nejen se získáním finančních prostředků, ale také s udržením pracovních návyků. Práce v denním centru U Bulhara je velmi náročná hlavně vzhledem ke svému umístění u Hlavního nádraží. Jedná se o jedno z nejvytíženějších center svého druhu v Praze. Nabízí útočiště pro mnoho lidí bez domova a často se také stává trnem v oku některých lidí. Gabča se proto snaží, aby lidé vnímali služby centra jako prospěšné nejen pro ně samotné, ale také pro společnost. Je členkou Společnosti sociálních pracovníků v ČR a v NADĚJI se mimo jiné aktivně podílí na rozvoji nového systému zvyšování kvality.

Gabča také nikdy neodmítá vystupování před studenty sociálních oborů jak na středoškolské, tak i vysokoškolské úrovni. Vnímá to jako velmi důležité pro zvyšování prestiže oboru sociální práce. Se svými příspěvky také vystupuje na různých konferencích a workshopech.

I přes náročnou a dlouholetou práci si Gabča uchovává stále pozitivní přístup jak ke své práci, tak i k cílové skupině lidí bez domova. Gábi, děkujeme!

Skupinová výstava 0 m2: Výstava pro Naději byla v úterý 11.3. úspěšně zahájena vydařenou vernisáží.

Děkujeme Trafo Gallery a paní ředitelce Blance Čermákové za to, že se nás opět rozhodli podpořit. Také děkujeme všem 17 zapojeným umělcům, kteří věnovali svá díla pro dobrou věc, konkrétně pro vytvoření důstojného zázemí azylového domu pro muže v Radotíně. Moc si toho vážíme.

Výstava je pro vás otevřena ÚT-NE 15h-19h a SO 10h-19h v holešovické tržnici v Hale 14 (Bubenské nábřeží 306/13, Praha 7 - Holešovice). Budeme rádi, když se přijdete podívat.

Na více fotografií z vernisáže se můžete podívat také na FB profilu Trafo Gallery: https://www.facebook.com/trafogalerie

Srdečně vás zveme na diskuze k výstavě „Picture it! Optikou ulice: výstava fotografií pořízených lidmi bez domova“, která se uskuteční ve středu 26. 3. 2025 od 19 hodin v Café Nona na Národní třídě.

Projekt Picture it! dal lidem bez domova fotoaparáty a možnost zachytit své město a svůj příběh. Boří předsudky, které společnost vůči lidem v krizi často má – že jsou jen nebezpeční, závislí, kriminálníci. „O části to platí, ale i mezi lidmi bez domova jsou obrovské rozdíly. Každý se se svou situací vyrovnává jinak,“ vysvětluje Eva Barvínková, organizátorka projektu z azylového domu pro muže na Žižkově.

Fotografie přinášejí autentický pohled na města i na osudy těch, kteří v nich žijí bez stabilního domova. Do diskuze se zapojí Lubomír Hartman, jeden z účastníků projektu, Aleš Strnad, vedoucí služeb pražské pobočky NADĚJE a Jiří Pasz, novinář, cestovatel a dokumentarista, který u projektu od začátku stál.

„Přestat pít mě motivovala sociální pracovnice. Řekla mi, ať vydržím. Tři měsíce jsem byl v Bohnicích a teď abstinuju už 20 let. Za tu dobu jsem měl jen jeden relaps,“ říká Lubomír Hartman (65). Na výstavě uspěla jeho fotografie sochy Jana Žižky v zapadajícím slunci. „Fotil jsem taky v Naději, je to můj domov, můj život. Dělám něco jako deník, focení mě baví.“

David Werner (33) se poprvé po 15 letech podíval do zahraničí. Jeho abstraktní snímky chodníků a přechodů porotu nadchly. „Až teď mi došlo, že ten projekt byl opravdu pro nás. Přál bych si do něj dát ještě víc energie,“ říká dojatě.

„Fotky účastníků zachytily atmosféru města jinak než pohled turisty, který jím jen proběhne,“ říká slavná maďarská fotografka Gabriela Csozó, která fotografie hodnotila. „Nejde jen o vizuální estetiku, ale o perspektivu lidí, o nichž často víme jen málo. Jsme ochotni jejich pohled acceptovat?“

Jak by vypadalo město, kdybyste ho viděli očima někoho jiného? Přijďte se podívat na autentický pohled na Prahu, Bratislavu, Varšavu a Budapešť skrz osudy těch, kteří v nich žijí bez stabilního domova.

53 lidí bez domova, 75 jednorázových fotoaparátů, tisíce snímků z Prahy, Budapešti, Varšavy a Bratislavy.

Připojte se k naší události na FB a nenechte si výstavu ujít:

https://facebook.com/events/s/vystava-picture-it-optikou-uli/3857769667872295/

Jaký byl vývoj počtu lidí bez domova do 26 let? I to sledujeme v rámci našich statistik.

Pro naše mladé klienty a klientky je velmi těžké udržet si stabilní bydlení bez znalostí hospodaření s financemi a bez dostatečné podpory rodiny. Ve většině případů je nikdo neučil finanční gramotnosti nebo to, co je potřeba zařídit pro to, aby dosáhli svého vlastního bydlení.

Denní centrum Bolzanova pro mladé lidi bez domova vám jistě nemusíme dvakrát představovat. Jedná se o ojedinělou službu, která je zaměřená, jako jediná v Praze, na mladé lidi bez domova do 26 let. V našem centru umíme lidem poskytnout základní nezbytnou pomoc a také se snažíme o vytvoření vztahu založeného na důvěře, například díky výjezdům a aktivitám, které pořádáme.

V předloňském roce jsme navíc spustili projekt Housing Youth, prostřednictvím kterého umožňujeme mladým lidem žít ve sdíleném bydlení ve standardním nájemním bytě. Snažíme se reflektovat jejich specifické potřeby a naši pomoc cílit přesně tak, jak je třeba.

Jak můžete vidět, od roku 2009 jsme loni zaznamenali nejnižší počet mladých lidí bez domova. A to je dobrá zpráva.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Zorka (25 let) vyrostla v dětském domově. Její rodiče ji opustili, když jí bylo pět let. Od té doby se pohybovala mezi různými ústavy a pěstounskými rodinami. Nikdy nenašla stabilní domov a po dosažení plnoletosti byla nucena opustit dětský domov bez adekvátní přípravy na samostatný život.

Po několika neúspěšných pokusech o udržení zaměstnání a bydlení skončila na ulici. Bez rodiny a podpůrné sítě se rychle dostala do bezvýchodné situace. Nakonec vyhledala pomoc v našem azylovém domě ve Vršovicích. Tady dostala Zorka nejen střechu nad hlavou, ale také potřebnou podporu. Díky individuálnímu přístupu sociálních pracovnic začala postupně budovat své dovednosti potřebné k návratu do běžného života. Byla jí poskytnuta psychologická podpora, pomohly jsme jí sepsat životopis a připravit se na pracovní pohovory. Zorka také projevila zájem o kurz péče o děti, který jsme jí pomohly zajistit.

Během pobytu u nás si našla brigádu a začala si spořit peníze na vlastní bydlení. Zorka získala sebevědomí a dovednosti potřebné pro samostatný život. Po šesti měsících u nás našla stabilní zaměstnání a našla si pronájem malého bytu, kde začala nový život. 

Ne všechny příběhy našich klientek končí tak dobře. Ale takové, jako je ten Zorčin, nás motivují a posouvají dál v našem úsilí zlepšit život žen bez domova.

Děkujeme, že pomáháte spolu s námi. Darovat můžete prostřenictvím portálu Darujme:

https://www.darujme.cz/projekt/1060

Foto: Rishabh Kaul