Kdo jsou lidé žijící na ulici? Co je na ulici skutečně dostalo? Máme všichni podobné podmínky pro budování své životní dráhy?
V novém seriálu o duševním zdraví lidí bez domova se pokusím na tyto otázky odpovědět prostřednictvím aktuálních poznatků psychologie a skutečných příběhů lidí, kterým jsem pomáhala.
Jsem Pavlína Zoubková a v NADĚJI jsem začínala jako sociální pracovnice v azylovém domě v Praze. Po dokončení studia psychologie jsem se přesunula do denního centra NADĚJE U Bulhara jako poradenská psycholožka. Zde jsem byla lidem v nouzi k dispozici dva dny v týdnu (ostatní dny je k dispozici má kolegyně) a jeden den v týdnu jsem navštěvovala naše denní centrum v Michli.
Chci ukázat širší veřejnosti to, co vidím já, a přispět tak k pochopení problematiky lidí bez domova i z pohledu jejich psychického zdraví a stability. V drtivé většině to celé začíná u nefunkčních rodin. Závislosti, zneužívání drog, násilí, psychicky nezralý rodič nebo oba rodiče. Pěstounství, dětské domovy. Probublávající deprese, vlastní závislostní chování nebo poruchy osobnosti. Dlouhodobá neschopnost v životě uspět. To jsou „základy“, z nichž se odvíjí životy většiny lidí vyhledávajících pomoc v denním centru. Tato témata otevřeme v seriálu o psychickém zdraví lidí bez domova.
Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.
Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka
Foto: Petr Zewlakk Vrabec
Méně...