Mezinárodní den žen slavíme každý rok, abychom si uvědomili sílu ženství a toho, čeho jsou ženy schopny. Myslím, že aktuální situace tuto myšlenku může jen podtrhnout. Tisíce žen, matek a babiček opouští svůj domov s vědomím, že jejich životy nikdy nebudou jako dřív, a pokud ano, potrvá tento návrat roky. Dokážeme si představit, jaké musí být opustit vše, co nás obklopovalo a dělalo domov domovem? Že z míst, kde vyrůstaly ony samy a jejich děti, nezbylo nic? Že bez podpory partnera musí odejít do jiného státu a začít od nuly? A nevzdat se. To je to nejvíc vystihující. Nevzdat se a jít dál. S vystrašeným dítětem a žádnou jistotou. Těchto případů jsou k dnešnímu dni statisíce.
Vím, že je tento svátek o ženách, ale musím se vyjádřit i k mužům, kteří se rozhodli bránit svou rodinu tím, že ji opustili a bojují za něco, co je pro ně důležité. Za svobodu. Ne pro tu svoji, ale pro další generaci, pro své děti. Máte můj upřímný obdiv. Jak těžké rozhodování to muselo být. Věřím ale, že tímto rozhodnutím jste ženám dodali odvahu nevzdávat se, jít dál a postavit domov nový.
Co z toho dnes vyplývá? Že vše má nějaké propojení. Ženy jsou silné, soběstačné, schopné. Ale v těch nejtěžších chvílích potřebuji oporu, nejčastěji v partnerovi. V ideálním světě pak dokáží vytvořit perfektní rovnováhu – rodinu. Říká se, že domov je tam, kde je rodina. To k dnešnímu dni všem ženám i mužům přeji. Ideální svět, kde domov tvoří kompletní rodina bez kapky zbytečného strachu.
Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy
Foto ilustrační
Méně...