V našich službách pro lidi bez domova máme poměrně hodně kolegů romského původu. Jsou to často extrémně pracovití, poctiví a slušní lidé. Stejně tak mnoho potřebných Romů, kterým v pražské NADĚJI pomáháme, pracuje na hranici svých fyzických možností a svým chováním spadají do škatulky „řádný občan“. Jistě, mají problém, kvůli kterému vyhledávají naše terénní služby, chodí do našich denních center, nocleháren, azylových domů či ordinace. Tyto služby potřebují, protože mají např. nízký intelekt, psychiatrickou diagnózu, jsou závislí na návykových látkách nebo hazardu. Tyhle potíže ale do velké míry zapříčinil jejich původ – mnoho z nich pochází z nefunkčních rodin nebo z dětských domovů. A ať se tamější zaměstnanci snaží sebevíc, rodičovskou lásku a péči dětem nenahradí. Jejich osudem je tak s tímhle traumatem bojovat po celý život. S traumatem, které prohlubuje postoj mnohých z „bílé“ společnosti, která je často diskriminuje a uráží. Když se jich ptáme, proč v takových situacích mlčí, odpovídají, že už jsou na to zvyklí.
V noci z 2. na 3. srpna 1944 nacisté zlikvidovali tzv. cikánský rodinný tábor v Osvětimi-Březince. Za jednu noc tam zahynulo přes 4 300 Romů (zdroj romea.cz).
My v NADĚJI přejeme všem především odvahu bojovat a bránit se. A taky společnost, která ví, že svět není černobílý.
Méně...