V souladu s našimi hodnotami – nadějí, láskou, vírou – pomáháme lidem, kteří se nemohou postarat sami o sebe. Pomáhejte s námi!
„Přišly za mnou děti a chlubily se mi, že pojedou na výlet. Byla jsem nadšená, že se někam podívají i bez našeho klubu. Ptala jsem se, kam vyrazí, řekly mi, že pojedou za tátou do vězení,“ říká Jana, která pracuje v NADĚJI už více než rok.
Její kolegyně Andrea Gažiová přidává další příběh: „Chodila k nám jedna slečna, pocházela z vyloučené lokality, vedle nevhodných podmínek, jako byly štěnice a švábi v bytě, kde žilo 15 lidí, se potýkala se sexuálním obtěžováním ze strany svého švagra a budoucího nevlastního otce. Báli jsme se, že i přes veškerou snahu z této situace nevyvázne. Jenže ona to dokázala, s naší pomocí všechno zvládla – našla si přítele, zaměstnání a odstěhovala se do Liberce, mimo vliv rodiny. Každý takový dobrý případ je malý zázrak, kvůli kterému to má smysl.“
Jana a Andrea jsou zaměstnány jako pracovnice v sociálních službách v našem nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Klášterci nad Ohří. Jejich klienti jsou děti a mladí lidé od 6 do 26 let. Většina jich pochází z vyloučené lokality a nefunkčních rodinných prostředí – jsou pro ně jako tety, které jim dají tolik potřebnou, ale chybějící péči a lásku.
„Poskytujeme jim zázemí, vidí v nás vzory a nebojí se snít o lepším životě. Některé děti si doma nemůžou ani nakreslit obrázek, natož aby mohly jako jejich vrstevníci koukat na Netflix nebo si zahrát na Xboxu. Některé ale doma nemají ani elektřinu, nebo dokonce nemají domov a žijí porůznu u sousedů, někdy se snažíme jim zajistit i potravinovou pomoc. Naše práce je tak velmi různorodá, malým dětem pomáháme se školní přípravou, starším klientům pomáháme se sociálním začleněním, děláme různá školení, abychom zlepšili třeba finanční gramotnost, nebo jim pomáháme s psaním životopisu a sháněním bydlení,“ popisují shodně obě kolegyně.
Díky práci našeho nízkoprahového zařízení pro děti a mládež klesá kriminalita. Naši zaměstnanci působí také v terénu a snaží se předcházet krádežím, užívání drog a alkoholu. Chodí po městě, a když vidíme skupinku dětí nebo mladých lidí, snaží se je přesvědčit, aby namísto kouření v parku šli trávit čas s námi a vrstevníky do klubu. Přesně totiž ví, kam děti chodí místo školy, a snaží se tam být dříve, než na ně někdo zavolá policii. Pracují v podstatě celý den.
„Pracovní doba je od 9 do 18 hodin, ale klientů máme plnou hlavu neustále. Někdy nám volají ve 4 hodiny ráno a chtějí pomoct s řešením krizových situací. Jsme tu pro ně kdykoli, protože víme, z jakého prostředí pocházejí a jak je podpora důležitá,“ upřesňuje Jana.
Jana a Andrea dělají drsnou práci, která ale bohužel je systémově podfinancovaná. „Kdybychom neměly zpětnou vazbu dětí, kterým jsme pomohly, už bychom tu nebyly,“ prohlásily obě pro kampaň Stejná odměna, jež chce docílit spravedlivých podmínek v odměňování a financování sociálních služeb v České republice.
Méně...
