Vsetín

Jednou ze služeb vsetínské NADĚJE je terapeutická dílna, která byla uvedena do provozu v srpnu 2016, kdy v rámci transformace služeb vznikla z původního denního stacionáře. Smyslem této změny bylo reagovat na měnící se potřeby klientů stacionáře, nabídnout jim nové příležitosti a zvýšit kvalitu jejich života.

Terapeutická dílna sídlí  v Rokytnici, v budově postavené v 50. letech minulého století a tak není divu, že některé součásti stavby mají ta nejlepší léta za sebou.  Protože však kompletní rekonstrukce není vzhledem ke své finanční náročnosti možná, je budova opravována po etapách. Postupně došlo k výměně kotle, částečně i osvětlení, změně vnitřního uspořádání a vybudování funkční řemeslné dílny. Na svou obnovu čekají podlahové krytiny a do budoucna chceme rozšířit prostory i o půdní vestavbu.

Na letošní rok byla naplánována již nezbytná výměna dveří a oken, která byla v havarijním stavu.  Nejen, že nešla otevřít, případně zavřít, ale i přes veškerá izolační opatření, vznikala během topné sezóny i velmi výrazná energetická ztráta s ještě podstatnějším diskomfortem pro lidi, kteří v dílně pracují.

Vzhledem k tomu, že stavební úpravy probíhaly v celé budově terapeutické dílny, naplánovali jsme si na tuto dobu program s cílem rozvoje sociální komunikace. Během jednoho týdne nás tak čekaly zajímavé exkurze, výstavy, výlety po okolí i návštěvy našich přátel ze sychrovského střediska.  

Nyní už má dílna nová okna a vstupní dveře. Díky podpoře Nadačního fondu Svět oken, který zároveň vyjednal 20 tisícovou slevu na realizaci tohoto projektu, se podařilo zajistit i drobnější stavební opravy, nesouvisející s výměnou oken a finální vymalování interiéru dílny. Částkou 30 tisíc přispěla  Nadace Divoké husy, ale i tak zbývá výraznější částka, kterou by organizace ráda získala z dalších zdrojů. Jedním z nich je i veřejná sbírka. Ta by měla probíhat po celý měsíc srpen v Radegastovně U Lva, která vsetínskou Naději již dlouhodobě podporuje.

Žádná nezisková organizace nemůže fungovat bez partnerů a sponzorů, kteří se ztotožňují s jejím posláním a cílem a jsou ochotní podporovat její úsilí. V NADĚJI s touto podporou pomáháme lidem s hendikepem a to tak, aby se mohli co nejvíce zapojit do běžného života ve společnosti. 

Financování výměny oken a dveří, které je vícezdrojové, je však o to obtížnější, že již nevyhnutelná rekonstrukce probíhala v době, kdy důsledky koronavirové pandemie dopadly na drtivou většinu populace. Také proto si jakékoliv pomoci velmi vážíme.

Doba, kdy byly naše ambulantní služby denního stacionáře na Sychrově a sociálně terapeutické dílny v Rokytnici z důvodu koronavirové pandemie uzavřeny, se nachýlila ke konci.

Už od pondělka 25. 5. můžeme opět a v plném rozsahu pomáhat lidem s hendikepem. Součástí znovuobnovení obou služeb budou preventivní opatření, která mají za úkol ochránit zdraví klientů i pracovníků.

A co se ve vsetínské Naději v době uzavření těchto dvou služeb mezitím událo?

V prvních dnech od vyhlášení nouzového stavu se prostory denního stacionáře proměnily v šicí dílnu.  Zajišťovali jsme zde svépomoci ochranné prostředky pro pracovníky i klienty terénní služby osobní asistence, která jako jediná z našich služeb byla po celou dobu poskytována nepřetržitě. Po nasycení poptávky po těchto amatérských, ale o to cennějších ochranných pomůckách, došlo na přestěhování relaxační místnosti, které si žádalo i menší stavební úpravy. 

Nejen relaxační místnost je nově dovybavena pomůckami, které jsme pořídili díky podpoře veřejnosti v projektu ČSOB „Pomáháme regionům“. Interiér sychrovského stacionáře se rovněž dočkal už potřebného vymalování. Prostor zbyl i na odbornou přednášku pro pracovníky stacionáře, kteří poznatky z ní, smysluplně využijí při práci s klienty.

V rokytnické dílně jsme se v rámci dobrovolné brigády věnovali jarnímu úklidu, úpravě přilehlé zahrady i výsadbě zeleninových záhonů, tak, abychom mohli s klienty pokračovat v jednotlivých pracovních programech.

I přesto, že nás čeká náročnější období, těšíme se z toho, že budeme moci a v plné síle opět pomáhat všem, kteří nás potřebují.

Uvnitř NADĚJE jsem to už udělal, ale chtěl bych nyní veřejně poděkovat svým kolegům, že se ve zhruba prvních čtrnácti dnech „Covid krize“, kdy v médiích zaznívaly katastrofické scénáře a prognózy, kdy ze strany státu nebyly k dispozici adekvátní ochranné prostředky, kdy vůkol existovala panika a chaos, chovali disciplinovaně, nepanikařili a hodinu po hodině, den za dnem přijímali informace a pokyny a věnovali se svým klientům.

Ve zužujícím se prostoru ochranných opatření nehledali mezery, ale bezpečný prostor pro to, aby se jejich klientům mohlo dařit co nejlépe a stav věcí vnějších na ně měl co nejméně negativní dopady. Děkuji těm, kteří se sami předem hlásili do nejobtížnějších a nejvíce riskantních situací, které mohly nastat, a to v době, kdy jsme si ještě sami museli šít roušky, abychom jich měli dostatek, a respirátory byly stejně jako jednorázové roušky a další prostředky ještě uloženy někde ve skladech v Číně, nevědělo se, kdo a na čem pro ně poletí.

Nechce se mi nyní hodnotit ty, kteří nesou zodpovědnost. Nechce se mi nyní ani vyjadřovat se k nápisům na krabicích s pomocí, které prohovořují o nekonečném česko-čínském přátelství a ani o výroku pana premiéra, který postrádá zapojení neziskového sektoru.

Chci poděkovat lidem kolem sebe, kteří dělali v danou chvíli přesně to, co museli a měli, a nevyjadřovali u toho jakoukoliv pochybnost, neutíkali, jistě měli strach, ale nebyli ustrašení. Vědomí odpovědnosti a smyslu dává člověku, který je opravdu vnímá, sílu, aby se „nepodělal“. Jakkoliv dobře formulované a deklarované veřejné závazky bývají prověřeny až v takovýchto situacích, ne v době klidu a ani v době drobných nepříjemností.

Moc děkuju Pavel