Jablonec nad Nisou

Mé první kroky v NADĚJI

Byla to lákavá nabídka, přijmout místo psychologa v Naději. Jako psychoterapeut a pedagog mám již mnohaletou zkušenost s terapií s různými skupinami klientů. Ať už to byli lidé drogově závislí, děti, osoby s mentálním postižením či lidé, se kterými jsem se setkal ve své poradně. Jaké to ale bude s bezdomovci? Nebudou na mě koukat jako na nafintěného psychouše, který si spokojeně hoví v křesle, má svoji klientelu, zatím co oni spí kdesi pod mostem? A existuje vůbec nějaká reálná naděje, že budou mít o tuto službu zájem? Co jim vlastně mohu nabídnout? Jak vlastně mohu opravdově pomoci člověku, který často ztratil všechno,a to i to poslední: smysl a cíl svého života?

Tak takové otázky (a také upozornění mých kolegů „ať neočekávám, že budou zrovna vonět“) mě provázely při mých prvních krocích do jabloneckého domu Naděje v Podhorské ulici.  Očekával jsem všechno, ale že na chodbě před místností, kde probíhají konzultace, bude sedět čistě vymydlený, asi 20letý mladík, mi vyrazilo dech. Tématem byla jeho odlišnost. Jen co odešel, tak přichází asi 25letá, pohledná, čistě upravená dívka. Asi mě chtějí na začátek šetřit, abych hned „nezdrhnul“, říkám si a tak mi posílají klenoty mezi bezdomovci. Jejich témata jsou citlivá, se vzrůstající důvěrou se stále více a více otvírají, hledáme řešení a cesty, jak jejich momentální situaci co nejlépe zvládnout.

Ještě týž den mám naplánováno zastavit se v liberecké Valdštejnské a v ubytovně v Kateřinkách. Sotva se seznámím se zaměstnanci, už přicházejí první klienti. Tématy jsou vztahy, důvěra, partnerství, jak pracovat s agresí. Nestačím žasnout, jak otevřeně se ke svým problémům někteří z nich staví. Vnímám jejich úlevu, že si mohou o těch věcech popovídat.

 Po těchto prvních prožitcích, již bez obav a pln očekávání, odjíždím několik dní nato do Naděje v Mladé Boleslavi. Zde mne vítá vedoucí střediska a již mne zde také očekává jeden z klientů, se kterým se v průběhu sezení hned domlouváme na jednotlivých krocích, které by měl v brzké době vykonat. Cílem je, aby se jeho současná situace alespoň trochu zlepšila. Jsem zvědavý, co do příští schůzky z domluvených kroků vykoná. K mému úžasu všechny a ještě to mám potvrzené sympatickou sociální pracovnicí Pavlínou.

Za těch několik konzultací, které už ve výše popsaných pracovištích proběhly, jsem si uvědomil, jak důležité je podat těmto lidem pomocnou ruku. Nejsou to žádná otupělá, zapáchající monstra, která touží jen po alkoholu, ale lidé, kteří procházejí tíživou životní situací. Je pro mne milostí Nejvyššího, že při tom můžu svým malým dílem – péčí o jejich duši – přispět i já.

Pavel Kalpakcis

V úterý proběhlo již téměř pravidelné společné posezení se zpěvem a hudbou.

Všem se večer velmi líbil.  A hned po zpívání se ptali, kdy  to bude příště. To, aby se prý řádně přichystali. A kdo  za to pozdvižení může ?   

Tak to jsou Ti výtečníci, co přišli vnést trošku radosti do života našich klientů. Děkujeme Mílo, Zuzko a Tome!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A už to frčí !

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 A ještě  malý detail při "práci" .

A nakonec to nejlepší.   

Přátelé příště na shledanou !!!

CSS připravilo velikonoční sbírku potravin pro Naději. Pokud můžete, podpořte i Vy své spoluobčany, kteří se, ne vždy vlastní vinou, dostali do tíživé životní situace. Uvítáme trvanlivé potraviny s platnou záruční dobou, např. masové, zeleninové i ovocné konzervy, paštiky, těstoviny, rýži, luštěniny, sušenky, mléko, máslo apod. Své příspěvky do sbírky můžete odevzdat v úterý 15. dubna 2014 v prostorách cvičebny spolkového domu v čase od 10.00 do 11.00 a 13.00 do 15.00 hodin. Následující den budou předány zástupcům Naděje.

Hezký den

Markéta Jeníčková

Článek M. Tomandlové o zážitcích ze sbírky

Velikonoční sbírka

Říká se, že naděje umírá poslední. Naději si dala jako svůj název i nezisková organizace, která se snaží, v rámci svých možností, pomáhat lidem, kteří se dostali do bezvýchodné situace a přitom jejich touhou je opět žít normálním životem. Finanční prostředky této organizace jsou však omezené a přitom lidí, kteří se do bezvýchodné situace dostanou neustále přibývá. V současné době se to může stát každému z nás, ať už z důvodu ztráty zaměstnání, bytu, rozvodu, nemoci. Těch příčin, kdy i velice úspěšní lidé si sáhnou až na dno svých schopností a možností je tolik! 

 Mladí lidé si tuto skutečnost často nepřipouštějí. Naproti tomu lidé ve vyšším věku, kteří mají již něco za sebou a již něco prožili, vědí co to obnáší. Proto Klub jabloneckých seniorů vedený paní Blankou vyhlásil „Velikonoční potravinovou sbírku pro Naději“ na úterý 15.4.20014 v prostorách Centra sociálních služeb. 

 Na realizaci této sbírky se podílelo několik seniorek, které nejen přebíraly dodané potraviny, ale zároveň kontrolovaly expirační doby dodaných potravin, třídily je, aby byly připravené na následující den pro předání Naději. Byly zde nejen těstoviny, rýže, čočka, čaje, káva, mléko ale i masové konzervy a paštiky, ale také velikonoční sladkosti a doma upečení beránci. Prostě potraviny byly vybírány převáženě s rozmyslem a s jasným cílem – kvalitní strava. Ve velké míře do sbírky přispěli senioři z domů pro seniory v Novoveské, Palackého, Opletalově ulici a Boženy Němcové. Sami často nemají peněz nazbyt, ale mají schopnost cítit s druhými - vlastnost, kterou v dnešní době postrádá hodně mladých lidí.

Předání ředitelce Naděje proběhlo 15.4., v dopoledních hodinách. Seniorkám se dostalo milého poděkování a příslibu, že klienti Naděje, mezi nimiž jsou velmi šikovní lidé budou jistě chtít seniorům poděkovat třeba výtvory svých šikovných rukou.

                                                                                    M. Tomandlová