Archiv zpráv

Právě dnes spouštíme naši tradiční zimní kampaň Darujte nohy v teple. I letos můžeme společně pomoci lidem v nouzi přečkat zimu. Díky vašemu příspěvku můžeme nakoupit teplé oblečení a boty, které naši sociální pracovníci a pracovnice přímo v terénu a denních centrech předají potřebným lidem bez domova. 

Naším cílem je získat minimálně 250.000 Kč a zajistit alespoň 100 lidem bez domova kompletní výbavu na zimu. 

Během posledních pěti let jsme díky úspěchu projektu Darujte nohy v teple poskytli boty a oblečení za neuvěřitelných 1.124.398 Kč. 

Darovat je možné na https://www.darujme.cz/darujtenohyvteple nebo na webu https://www.darujtenohyvteple.cz/.

Děkujeme.

Centrum duševního zdraví pro děti a mládež v Terezíně jsme otevřeli v roce 2022, tedy v době pandemie, kdy se stav duševního zdraví dětí a mládeže zhoršoval. 

Příběh čtrnáctiletého Marcela ukazuje, jak Centrum funguje. Když s námi na začátku minulého roku začal Marcel s jeho matkou spolupracovat, nacházel v těžké životní situaci. Odmítal chodit do školy, byl závislý na sociálních sítích, často hrozil sebevraždou, stýkal se s rizikovými kamarády a experimentoval s drogami.

Díky socioterapii, kterou u nás začal, měl Marcel možnost postupně s uvědoměním nahlédnout na dopady svého chování. Změnil svůj přístup k internetu a výběr kamarádů, naučil se říkat „ne“ a odmítat ohrožující nabídky svých vrstevníků. I když se stále potýká s určitou nevyrovnaností, více o věcech přemýšlí a hledá pozitivní hodnoty. Postupem času u něj ustoupily sebevražedné myšlenky, začal hrát fotbal, do školy už chodí poměrně rád a pravidelně. 

Marcelův příběh je ještě otevřený, ale už nyní si zaslouží uznání za to, jak vzal osud do svých rukou.

Podpořte naše Centra duševního zdraví v Ústeckém kraji, abychom společně zajistili včasnou a kvalitní pomoc dětem s bolavou duší: www.darujme.cz/detskaduse.

Ve spolupráci s dalšími litoměřickými poskytovateli sociálních služeb jsme uspořádali setkání k Roku důstojnosti. Připojili jsme se tímto k celostátní kampani sdružení Děti úplňku, jejímž cílem je zviditelnění téma důstojnosti osob se zdravotním postižením.

V Knihovně K. H. Máchy se sešlo 35 účastníků besedy, během níž jsme se nejprve věnovali situaci rodin pečujících o svého handicapovaného potomka. Jedná se o nepřetržitou a náročnou práci, která bohužel není v naší společnosti dostatečně oceněna. Pečujícím rodinám stále chybí jednak nezbytná podpora při současné péči, ale hlavně jistota kvalitního zajištění péče v budoucnosti, kdy ji rodiče kvůli svému stáří již nebudou schopni zvládnout.

V další části sdíleli své životní zkušenosti dva muži, kteří již několik let žijí v našem litoměřickém chráněném bydlení. Závěr besedy nás provedl pohledem do světa lidí se zrakovým postižením, kteří dokáží žít plnohodnotný život: vzdělávat se, pracovat i sportovat.

Důstojnost osob se zdravotním postižením můžeme podpořit všichni, když budeme v běžném kontaktu k nim přistupovat s respektem a empatií.

V denním centru pro lidi bez domova v Liberci bude nově k dispozici Základní zdravotnické ošetření. Pro lidi bez domova je zdravotnické ošetření hůře dostupné než pro většinvou společnost a právě na tuto skutečnost jsme se ve spolupráci s Českým červeným křížem a městem Liberec rozhodli reagovat. Zdravotníci Českého červeného kříže budou v denním centru přítomni každou středu od 16 hodin.

Iljo, ty jsi v uplynulých letech nominaci na státní vyznamenání dvakrát odmítl. Proč ses rozhodl letos vyznamenání přijmout?

Protože mi ho neuděluje Miloš Zeman. Dříve mě odrazovalo setkání se Zemanovou svitou.

Ty jsi už získal Stříbrnou medaili předsedy Senátu a Cenu Františka Kriegla Nadace Charty 77. Co pro tebe znamená státní vyznamenání?

Zatím ještě nevím. To teprve přijde, až budou ty dvě minuty slávy...

mlčení

Když jsem dostal Krieglovu cenu, tak to jsem cítil jako obrovské ocenění, protože ta se dává jednou za rok jedna jediná.

To mne právě odrazovalo u předchozích udělování - jak je Miloš Zeman rozdával. Alespoň tak to na mne působilo. Jako by ta vyznamenání úplně degradoval.

Už víš, s kým dalším ocenění převezmeš?

Ne. Ale předpokládám, že to bude dobrá společnost.

Když se podíváš na svůj život, čeho si ceníš ty sám?

Jejda. To je těžká otázka.

mlčení

Největší životní událostí pro mě bylo setkání s Kristem.

V pozemských věcech nevím, musel bych se déle rozmýšlet.

Děkuju ti. Za nás všechny v NADĚJI a za všechny klienty, kterým kdy NADĚJE pomohla.

S Iljou Hradeckým v předvečer 28. října mluvila Hana Šimková, vedoucí komunikace NADĚJE

Prezident Petr Pavel 28. října udělil státní vyznamenání zakladateli a dlouholetému řediteli NADĚJE. Iljovi Hradeckému byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Ilja Hradecký se svou ženou Vlastimilou založil v Československu jednu z prvních neziskových organizací po pádu komunistické totality v roce 1989. „Po letech neužitečných jsem chtěl dělat konečně něco smysluplného.“

Začali skutečně z ničeho. Když v srpnu 1990 na pražských nádražích zůstávali bezprizorní uprchlíci z Rumunska, manželé Hradečtí prostě poslali své dvě děti nakoupit, uvařili velký hrnec polévky a vydali se hladovým a vyčerpaným lidem pomoci. Uprchlíky ale neopouštějí ani v dalších dnech, týdnech a měsících. Podílejí se na budování prvních uprchlických táborů. K manželům se postupně přidává pár přátel, vznikají stanovy... a 21. srpna 1990 je zaregistrován spolek NADĚJE. Cíl činnosti: vybudování sítě služeb lidem v nouzi na křesťanských principech.

„Všechno se bylo třeba naučit, nebyli zde odborníci. A manželka do NADĚJE vložila své dědictví. Až v roce 1991 nám Petr Víšek z ministerstva práce řekl, že děláme práci pro stát, a tak by nás měl stát platit. To byl úplně nový pohled na věc.“

Manželé Hradečtí vybudovali bez finanční pomoci ze zahraničí, bez spojení s církvemi stabilní a respektovanou organizaci, která dnes pomáhá dokonce šesti skupinám ohrožených lidí ve dvaceti pěti městech České republiky.

Ilja Hradecký také založil v roce 1992 první Potravinovou banku a o dva roky později i Českou federaci potravinových bank. Je uznávaným odborníkem na problematiku chudoby a bezdomovectví. Dlouholetou a vytrvalou prací se zasloužil o celkový rozvoj sociálních a zdravotně sociálních služeb v České republice a o lepší vztah veřejnosti k lidem v nouzi.

Iljovi Hradeckému se říká „muž, který dal Naději tisícům lidí“. A ještě daleko většímu počtu lidí dal příklad.

Hana Šimková
vedoucí komunikace