Archiv zpráv

Být vedoucím terénu je super! Proč?

Být vedoucím terénního programu pro lidi bez domova nabízí řadu pozitiv, jak pro individuální rozvoj, tak pro společnost.

Budete mít možnost rozvíjet vlastní dovednosti a získáte cenné zkušenosti. Tato práce vyžaduje také kreativní myšlení, schopnost rychle reagovat na nečekané situace a efektivně spolupracovat s různými skupinami lidí, od klientů přes kolegy, dobrovolníky až po spolupracující městské části a další neziskové organizace.

Je mnoho důvodů, proč se stát vedoucím terénního programu pro lidi bez domova. Tohle je jen pár z nich. Je to nejen profesionálně obohacující, ale také osobně naplňující zkušenost.

Jste to Vy?

Více informací se dozvíte na našem webu:

https://www.nadeje.cz/_/volnaMista/index?pobocka=4&id=789#m789

Dnes, na Mezinárodní den žen, posíláme naše myšlenky a podporu všem ženám, které čelí jedné z nejtěžších výzev – životu bez domova.

Tyto odvážné duše každý den prokazují neuvěřitelnou sílu a odolnost, čelí překážkám, které si mnozí z nás nemohou ani představit. Dnes si připomínáme, že empatie, podpora a lidskost jsou klíčové pro budování lepšího světa pro všechny. Pojďme ukázat solidaritu a přispět, jak můžeme, ať už je to darování času, zdrojů nebo prostě šířením povědomí o bezdomovectví. Všechny ženy si zaslouží důstojnost, bezpečí a šanci na lepší život. Dnes oslavujeme odvahu a sílu žen bez domova a připomínáme si, že každý z nás může přispět k pozitivní změně.

https://www.darujme.cz/projekt/1060

Text: Irena Burmeková, vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích

Co všechno člověk prožije během dvou let? Kus historie. Narození dětí, úmrtí blízkých, studium, navázání přátelství, cesty, pracovní úkoly, oslavy...

Ukrajinci prožili poslední dva roky - pokud v nich nepadli - ve válce. Děti se ve válce narodily, děti ve válce rostou, lidem jejich sny, plány a vztahy válka bere, staří lidé své stáří prožívají
v (další) válce.

NADĚJE vždy byla při těch, kteří potřebovali pomoc. Tak dlouho, dokud ji potřebovali. Proto stále stojíme za Ukrajinou. Ale nebudu dnes psát o šíři naší pomoci.

Otázka totiž je, kdo komu v posledních dvou letech pomáhá. Kdyby se Ukrajinci před - početně silnějším - ruským okupantem sehnuli, měli bychom ho na svém území dnes nebo zítra my.

Děkujeme za ukrajinské odhodlání a vytrvalost být tam, kde je to třeba, dokud je to třeba. Je to statečnost, která nás učí a zavazuje.

Hana Šimková
média a vztahy s veřejností
ústředí NADĚJE

Přelom ledna a února tohoto roku byl v našem azylovém domě v Radotíně ve znamení velkého smutku.

Koncem ledna zemřel pan Jindřich. Jindra rád mluvil o svém životě, i přesto že se s ním vůbec „nemazlil“. On to však nevzdal, i přes nepřízeň osudu byl stále pozitivní a do poslední chvíle svého života měl naději, že se uzdraví. Když jsem ho byla navštívit v Nemocnici na Pleši, povídal, že nám opraví tu příšernou dlažbu před domem, až ho propustí a trochu se dá do kupy. A já mu s radostí přitakala, že se budu moc těšit, i když mi dal k nahlédnutí své lékařské zprávy. Rakovina ho nakonec zdolala, zdolala tělo, ducha nikdy. Zemřel skvělý chlap a já jsem vděčná, že jsem ho mohla poznat. Díky němu jsme se seznámili s nadací Úsměv nejen pro Kryštofa, které moc děkuji, protože hlavně díky manželům Abelovým zažíval Jindřich v posledních měsících radost.

Hned na začátku února nás opustil pan Jan. Honza (HOKR – přezdívka v azylovém domě) byl chlap pro každou práci, tzv. všeuměl. Honza výborně vařil, staral se o zahradu, a když bylo třeba někde něco opravit, přinést, podržet, vždycky byl po ruce. Kdyby nebylo té prazvláštní otevřené rány na chodidle, se kterou si nevěděli rady ani doktoři, byl by někde s chutí pracoval. Třeba zase v kuchyni, jako dříve, než přišel Covid. Odchod Honzy byl náhlý a nečekaný, pro mnoho z nás velmi náročný.

Chlapi, s láskou a úctou na Vás vzpomínáme a děkujeme za obohacení našich životů.

Markéta Lietavcová, vedoucí azylového domě v Radotíně

Cenu Ladislava Čerycha za Čin roku jsme s projektem Ulice pomáhá ulici sice nezískali, ale i tak pro nás byla nominace obrovská čest. Dostat se z tolika skvělých společensky prospěšných činů do „top trojky“ je velký úspěch a motivace posouvat projekt dál. Moc gratulujeme vítěznému činu „Záchrana Synagogy v Čáslavi“.

Celý záznam z galavečera najdete na iVysílání ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/16179254016-unikatni-neziskovka-roku/

Děkujeme také NROS – Nadaci rozvoje občanské společnosti, že už řadu let oceňuje neziskovky za jejich obětavou práci. Děkujeme, že zviditelňujete výjimečné skutky a projekty a ukazujete skrze ně dobré příklady občanské angažovanosti a inspirujete ostatní.

Unikátní projekt Ulice pomáhá ulici najdete na e-shopu NADĚJE. Koupí litografií a digitálních tisků od předních českých street art umělců celou částkou přispíváte na pomoc lidem, kteří v Praze přežívají ve veřejném prostoru bez střechy nad hlavou. Děkujeme, že prostřednictvím tohoto výjimečného projektu pomáháte spolu s námi.

https://eshop.nadeje.cz/produkty/#ulice

Spolupracovníků v NADĚJI stále přibývá. Už je nás téměř 800! Proto jsme se v loňském roce zabývali přípravou uceleného systému onboardingu – tedy „nalodění“ nových kolegů. Záleží nám na tom, aby se nováčci v období zapracování cítili respektováni a aby uspěli, chceme, aby byli motivováni se v práci rozvíjet a jejich pracovní nasazení bylo dlouhodobé.

Onboarding se týká nejen nových zaměstnanců, ale především jejich vedoucích, ostatních členů týmu a personalistů. Náš systém je založený na rozvoji měkkých dovedností pro doprovázení nováčka, na posílení role středního managementu, zdůraznění společných hodnot a rozvoji digitálních nástrojů v péči o lidské zdroje.

Díky podpoře Nadace ČEZ ve výši 198 000 Kč jsme na základě konzultací se specialistkou na řízení lidských zdrojů Monikou Rousovou a s režisérem a scénáristou Janem Hálou připravili výukové video pro personalisty, vedoucí a mentory a také uvítací video o NADĚJI pro nové kolegy.  Zároveň jsme přichystali on-line prostředí pro realizaci onboardingu, novou informační brožuru a desky.

Děkujeme lidem v Nadaci ČEZ za podporu naší práce.