Archiv zpráv

S potravinovou sbírkou jsme v NADĚJI v Písku začali v roce 2018. Zpočátku jsme sami přemýšleli, jakým způsobem potraviny vydávat. Jakou zvolit cestu předání našim klientům?  Nakonec jsme zjistili, že nejvhodnější je přístup neposuzující a bez stresu.

Také klienti si na novou službu zvykali postupně. Potřebovali vysvětlit, že potraviny jsou v pořádku i po datu minimální trvanlivosti. Teprve časem začali věřit tomu, že od druhých lidí mohou dostat darem potraviny, které jsou v pořádku. Ve většině rodin klientů panuje nedůvěra, například děti jsou zvyklé jíst jídlo pouze z domova a od matky. Tento přístup vypovídá o jejich nejistotě týkající se vnějšího světa. Tak se nám ukázala další cesta k jejich pochopení, a tudíž další možnosti v práci s nimi.

Během výdeje potravin jsme navíc zjistili, že většina klientů se cítí nepříjemně, když se jich ptáme, jaké potraviny nyní nejvíce potřebují. Většinou očekávali, že přivezené potraviny z potravinové banky rozdělíme automaticky a každý dostane něco. Velmi mne překvapilo, že naši klienti neumějí říci, co přesně chtějí, neumějí vybrat ty nejdůležitější věci, které jim v domácnosti chybí. Raději přijímají to, co jim určí někdo jiný. I to je pro nás návod k motivaci klientů, kteří ve většině případů přijímají to, co jim společnost dává a určuje, a nemají představu o tom, že mohou svůj život sami měnit.

Výdej potravinové pomoci nám tedy přinesl mnoho nových zkušeností a podnětů k další práci.

Potravinová pomoc pomohla například otci se dvěma dětmi, který se přistěhoval na naši ubytovnu. Děti má ve vlastní péči, mateřská dovolená mu končila. Byl v situaci, kdy sám nevěděl, co se v jeho životě bude odehrávat další den. Než vyřídil registraci na úřadu práce a než mu přišly dávky hmotné nouze, čerpal potravinovou pomoc především od nás z banky. Právě ta pomohla jemu a jeho dětem zvládnout velmi těžké období.

Pokud se člověk sám nedostane na dno sil, stěží pochopí, jak těžké je s prázdným žaludkem měnit svůj život k lepšímu. Proto je potravinová pomoc pro naše klienty, kteří většinou pobírají dávky hmotné nouze, tak důležitá. Nyní, když už se klienti naučili potravinám z potravinové banky důvěřovat, pomáhají jim překlenout období bez peněz. Možná, že někteří z nich, že svět neznamená jen chudobu a nedostatek, a pokusí se najít v životě nový směr.

Veronika Lexová je pracovnice v sociálních službách, pracuje s ohroženými rodinami v pobočce NADĚJE v Písku.

Jsme vděčni za každý příspěvek na službu pro ohrožené rodiny.

Určitě ho všichni znáte. Někdy kolem něj projíždíte, někdy procházíte a někdy se možná i obloukem vyhnete.

Postavili jsme ho jako náhradu za denní centrum v Bolzanově ulici 5, které jsme museli opustit z důvodu vrácení domu původnímu majiteli. A otevřeli jsme ho v listopadu 2007.

Od té doby jsme tady pomohli 11 736 lidem bez domova. Z tohoto počtu bylo 2 160 žen.

Nejvyšší návštěvnost jsme zaznamenali v roce 2013, kdy v období leden až březen přicházelo do střediska v průměru 400 lidí denně (vrcholila ekonomická krize).

77 % klientů denního centra jsou Češi, ale pomáháme zde i cizincům – Polákům, Bulharům, Ukrajincům, Rumunům.

Jsme tu pro dospělé lidi bez domova od 26 let věku. Evidujeme např. 1 387 lidí starších 65 let a dokonce 22 lidí starších 80 let.

Děkujeme, že pomáháte s námi!

Máme velkou radost!

Adventní koncerty České televize podpoří i NADĚJI Zlín.

Sledujte druhý Adventní koncert, přímý přenos z pražské Lorety

na programu ČT1 8. 12. 2019 v 17:30.

Díky Adventním koncertům České televize budeme moci vybavit 2. denní stacionář pro lidi s demencí. 

Pokud souzníte s naším mottem "Na život s demencí nemá nikdo zůstat sám!",

máte možnost poslat svůj příspěvek i Vy.

Číslo konta Adventních koncertů: 692 692 692/0800

Dárcovská SMS ve tvaru DMS ADVENT 30, DMS ADVENT 60 nebo DMS ADVENT 90 na telefonní číslo 87 777

Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč.

Děkujeme!

Co znamená pro můj život, že už z něj větší část žiju ve svobodě?

Vzpomínám na svoje první zaměstnání v roce 1985. Bylo mi 18 let a nastoupila jsem jako pomocná vychovatelka do internátní mateřské školy pro nevidomé v Praze na Loretě. Nějakou shodou okolností jsem podepsala pracovní smlouvu dříve, než si někdo přečetl můj kádrový profil. Pro ty, co už nerozumějí: každý potenciální zaměstnanec byl posuzován podle třídního původu a politické angažovanosti své nebo svých rodičů. Jako dcera evangelického faráře jsem se ve školství ocitla opravdu omylem. Indoktrinace od ředitelky ústavu proběhla hned první den. „Soudružko, tady jsme všichni soudružky a soudruzi.“ Následoval výčet toho, co nesmím s těmi čtyřletými nevidomými dětmi dělat, co nesmím říkat, a vůbec - abych se držela co nejvíc zpátky. Ten strach a ustrašenost, lež a šeď, zaslepenost lidí v instituci, která měla rozvíjet slepé děti! Ještě dnes si tu atmosféru dokážu vybavit.

S třicetiletým výročím návratu svobody se bude spojovat řada výročí nevládních organizací, které mohly vznikat a působit ve vzdělávání a sociální práci. Raduji se z té pestrosti. Před měsícem do naší zlínské pobočky zavítalo na návštěvu přes 30 lidí z ostravských sociálních služeb, které zřizuje město. Měli jsme si tolik co říct a sdílet. Zároveň jsme vnímali rozdílnost přístupů – co je ekonomicky smysluplné, co je efektivní, na co máme a nemáme peníze, na jaké potřeby veřejnosti svojí prací chceme odpovídat. Všechny nás ten rozhovor bavil, pestrost je přínosem. Společné hledání dává sílu pro vlastní směřování.

Do sociální práce stále přicházejí nová témata, výzvy a dilemata: sebeobhajoba lidí žijících se znevýhodněním, komunitní řešení sociálních problémů, sdílená ekonomika jako součást prevence chudoby. Je to pestré a je radost věnovat tomu pozornost. Je radost vnímat, že významným hybatelem změn jsou lidé v organizacích vzniklých na základě občanské odpovědnosti.

Co znamená pro můj život, že v mojí zemi se tak často dostávají k moci lidé bez studu, bez zásad a morálních hodnot? Rozčiluje mě to a stydím se za ně, ale nikdo tam nebude sedět na věky. Výročí slavím s vděčností za občanskou společnost a za práci mnoha nevládních organizací. Slavím ho s nadějí, že je spousta lidí, kteří aktivně a zodpovědně mění k lepšímu tuhle pestrou a svobodnou zemi.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby NADĚJE.

Proč potřebujeme občanskou společnost? Je občanská společnost v ČR v ohrožení? Sledujte živé vysílání Kulatého stolu televize Noe 15. listopadu ve 20:05. Ústřední ředitel NADĚJE Jan Vaněček, předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Milena Černá a Jaromír Bláha, zakladatel programu Lesy Hnutí Duha – Přátelé Země ČR budou v předvečer výročí Sametové revoluce diskutovat nad stavem občanské společnosti v naší zemi.

Benefiční ples je úspěšně za námi a my bychom rádi poděkovali všem dárcům a sponzorům, díky kterým se mohl uskutečnit.

Největší poděkování patří městům Klášterec nad Ohří a Kadaň. Bez podpory těchto partnerů bychom nemohli zrealizovat nejen Benefiční ples, ale hlavně by nemohly v průběhu celého roku fungovat sociální služby NADĚJE. 

Velmi děkujeme Kulturnímu zařízení města Klášterec, fotografovi Petru Kotrlíkovi, společnosti AIDO, BOS Automotive, anonymnímu dárci a v neposlední řadě kapele NoHeadache. Všichni tito skvělí dárci podpořili Benefiční ples sponzorsky.

Děkujeme všem dalším dárcům, účinkujícím, zaměstnancům i návštěvníkům, kteří se na zajištění a programu plesu podíleli například tím, že vybavili tombolu krásnými cenami, potěšili oči svým vystoupením nebo na ples jednoduše dorazili a vykouzlili skvělou atmosféru.

Výtěžek, který podpoří děti z Nízkoprahového zařízení NADĚJE je 24 807 Kč. Díky této částce budou moci děti vyrazit na zajímavé poznávací výlety a kulturní akce, na které by se běžně nepodívaly.

Doufáme, že se podobně krásný večer podaří uspořádat i v dalším roce a to už k 11. narozeninám působení NADĚJE v této oblasti.