Liberec

Klienti Nízkoprahového denního centra pro lidi bez domova NADĚJE v Liberci pomáhají  nemocné dívce. Jelikož jejich možnosti pomoci jsou omezené, sbírají plastová víčka.

Dnes šestiletá Alička z Hodkovic prodělala jako miminko dětskou mozkovou obrnu, a proto musí absolvovat nákladné rehabilitace a cvičení. Rodiče se vzhledem k nedostatku prostředků rozhodli uspořádat sbírku plastových víček.

Víčka pro malou Alici již dříve sbírala se svými dětmi sociální pracovnice Jitka Zemanová. "Klienti se zajímali, proč víčka sbírám, a začali mi víčka sami od sebe nosit. Nakonec jsme se domluvili, že umístíme v nízkoprahovém denním centru nádobu, do níž budou moci plastová víčka odevzdávat." Pan Milan, jeden z aktivních klientů, potvrzuje: "Sbírat víčka mne baví. A pomůžu aspoň dobré věci." Pomoci holčičce se lidé bez domova rozhodli před dvěma měsíci. V současné době plní víčky už druhý stodvacetilitrový pytel.

Dnem otevřených dveří v pátek 6.6. oslavila Potravinová banka Liberec, o. s., první rok svého ostrého provozu. Za tu dobu získala a následně mezi organizace pracující s potřebnými lidmi přerozdělila 16,8 tun potravin v celkové hodnotě 1 399 tisíc korun. 

Nositelem myšlenky založit v Liberci potravinovou banku byl pan Jiří Cerman, současný předseda tohoto spolku. Jak sám uvádí: „Na jedné straně se potravinami plýtvá a na druhé straně se jich nedostává. To člověka logicky přivede k myšlence, něco s tím dělat.“ Oslovil tedy zástupce organizací, které v Liberci poskytují sociální služby klientům, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci. Tak se k panu Cermanovi přidali zástupci organizací Návrat, Advaita a Naděje, jež v současné době společně zajišťují fungování potravinové banky.

Cílem tohoto projektu je v prvé řadě omezit plýtvání potravinami, které má negativní vliv nejen na ekonomiku společnosti, ale i na životní prostředí. Potraviny získává banka od obchodních řetězců – Globus, TESCO, AHOLD, od prvovýrobců a dárců. Jedná se o potraviny, které jsou zdravotně nezávadné, ale v řetězcích již neprodejné.

Současně tím je naplněn i druhý cíl, kterým je distribuce takto získaných potravin osobám, které nemají prostředky na to, aby se mohly samy „zdravě“ stravovat.

Vše probíhá formou darů, na straně dárců i příjemců a bezplatně.

K samotnému spotřebiteli se tyto potraviny dostanou pouze prostřednictvím poskytovatele sociální služby. Mezi takové odběratele patří kromě uvedených organizací Naděje, Návrat a Advaita i další organizace, např. Fokus, Oblastní charita Liberec, Jičín, město Liberec, Most k naději, a další. Potravinová pomoc se tak za rok provozu dostala k několika stovkám potřebných osob.

Každých čtrnáct dní se pravidelně schází skupinka klientů Nízkoprahového denního centra NADĚJE a zapáleně diskutují nejen nad tématy jako je Bůh a hledání smyslu života. Do liberecké NADĚJE dochází pravidelně vést tyto debaty teoložka Petra Bastlová.

"Jsem rád, že tyto aktivity u nás v centru probíhají. Klienti tak mají možnost přemýšlet o svém životě. Důležité také je, že si popovídají i s jinými lidmi než pracovníky sociálních služeb a jinými klienty," říká Pavel Matějka vedoucí liberecké NADĚJE.

Tato setkání jsou zaměřené na nejznámější aktuální církevní svátky - Vánoce, Velikonoce a další témata či příběhy z Bible jako jsou Spasení, Desatero, Ježíš apod.

NADĚJE je organizace založena na křesťanských principech. Jsme přesvědčeni, že víra může lidem pomoci v těžkých životních okolnostech a hodnotněji prožít svůj život.  

Nízkoprahové denní centrum NADĚJE a Návrat o.p.s. navázaly užší spolupráci s organizací ADVAITA, o.s. Jedná se zejména o spolupráci v řešení problematiky užívání návykových látek a patologického hráčství u osob bez domova.

„Z různých pramenů vyplývá, že téměř čtvrtina bezdomovců má závažné problémy s užíváním návykových látek, zejména alkoholu“, řekl David Adameček, odborný ředitel ADVAITA, o. s.  „V některých případech jsou návykové poruchy příčinou rozvoje bezdomovectví, někdy vznikají jako komplikace bezdomovectví vzniklého z jiných příčin. Rozhodně se podílejí na udržení daného stavu a neřešené brání žádoucím změnám vedoucím k sociálnímu začleňování“, dodal Adameček.

Z výše zmíněného důvodu se sešli zástupci spolku ADVAITA, který se zabývá prevencí a léčbou závislostí se zástupci organizací, poskytujících služby osobám bez domova, liberecké NADĚJE a Azylového domu SPERAMUS, který je součástí obecně prospěšné společnosti Návrat.

ADVAITA poskytne organizacím pracovníka, který bude docházet do zařízení a poskytovat služby jejich klientům. Jedná se především o poradenství, jehož cílem je posilování motivace klientů k léčbě.  Minimalizuje se tak možnost, že klient, kterého organizace pracující s bezdomovci předá do našich služeb, na domluvené setkání nedorazí. Další oblastí spolupráce je vzdělávání zaměstnanců organizací v oboru adiktologie a součinnost na řešení konkrétních případů klientů s ohledem na syndrom závislosti.

„Naším cílem je především to, abychom snížili počet klientů, kteří jsou pro svou závislost z našich služeb vyloučeni“, řekl Robert Prade, ředitel Azylového domu Speramus.

Také Liberecká Naděje tuto službu uvítala. „Velké množství našich klientů se potýká se závislostí na alkoholu i nealkoholových drogách. Často se stává, že tito klienti nejsou schopni dodržovat podmínky pro poskytování služby a musí službu opustit, zůstávají tak bez kontaktu s jakoukoli sociální službou, což vede k prohlubování jejich nepříznivé sociální situace“, sdělil Pavel Matějka, vedoucí Nízkoprahového denního centra NADĚJE.

Organizace navázaly spolupráci pro tento kalendářní rok, na jeho konci společně zhodnotí prospěšnost této služby a v kladném případě budou dále společně hledat možnost její další finanční podpory.

Lidé jim nadávají, že hyzdí Liberec. Bezdomovci ale ukázali jinou tvář. Ti, kteří se scházejí v libereckém středisku Naděje, uklidili ve středu svahy a zaneřáděná zákoutí dolního centra mezi ulicí Široká a základní školou v Barvířské ulici.

"Někteří lidé říkají, že nepořádek dělají v centru města právě bezdomovci," podotýká vedoucí libereckého střediska Naděje Pavel Matějka. "Chtěli jsme je přesvědčit, že bezdomovci svedou taky dobré věci. Loni jsme uklízeli v parku u kostela Sv. Kříže. Práce při čištění města dává našim klientům pocit hrdosti a uvědomují si, že jsou užiteční a mají stále svou cenu. Úklidu se účastní pouze ti klienti kteří chtějí a mohou pomoci, podotýká vedoucí libereckého střediska Naděje Pavel Matějka.

Centrum Liberce čistilo kolem deseti bezdomovců. Igelitové pytle a rukavice jim dala radnice. Postarala se také o likvidaci sesbíraných odpadů.

Pětačtyřicetiletý klient přišel do Liberce před několika roky za prací. "Kamarád mně tady dohodil práci, ale nakonec z ní sešlo," prozrazuje jeden z klientů. "Spal jsem nějakou dobu pod mostem, teď přespávám na noclehárně Naděje v Kateřinkách. Živím se zedničinou a snad se tady teď na jaře už konečně uchytím."

Prostranství u školy Barvířská a Speramu zbavili bezdomovci pneumatik, krytů od televizí, dřevěných desek, lahví, plastových kýblů nebo kartonů od vína.

Odpadem naplnili dvanáct velkých plastových pytlů. Práce bezdomovců potěšila libereckou primátorku Martinu Rosenbergovou.

"Jsem ráda, že nám pomohli s úklidem Liberce," uvádí primátorka. "Ukázali, že jen nečekají s nataženou rukou na pomoc, a dokážou pro město něco udělat."

Podle Matějky zachránila liberecká radnice Naději v první polovině loňského roku, kdy vypadly dotace od ministerstva práce a sociálních věcí.

"Kdybychom od města neobdrželi peníze, museli bychom naše středisko v Liberci zavřít," upozorňuje Matějka. "Denně se v něm vystřídá mezi třiceti až padesáti lidmi.

Pomáháme s vyřizováním dokumentů a vyplňováním žádostí. Dáváme jim šanci, aby se u nás vysprchovali a vyprali si a usušili oblečení. Dostanou se také na internet, mohou si tady uložit v sejfu své peníze, aby je o ně ve městě někdo neokradl."

Rosenbergová i Matějka se shodují, že na ulici může skončit každý. "Mužům se rozpadne rodina, propadnou alkoholu nebo drogám, přijdou o práci, o bydlení a mnohdy se také zadluží," vysvětluje Matějka.

Na ulici tak skončí třeba úspěšný řemeslník. "Jsme rádi, když se naši klienti vrátí zpátky tam, odkud přišli. Jeden z nich teď znovu pracuje jako mistr v továrně na místě, kde byl předtím, než se stal na čas bezdomovcem."

Na druhou stranu existují lidé, pro něž je život na ulici železnou košilí. "Jednomu našemu klientovi s kožní chorobou jsme domluvili léčbu v nemocnici, po šesti dnech se vrátil jako vyměněný a vypadal dobře," konstatuje Matějka. "Ale odešel od nás a zase zapadl do problémů s drogami."