Nízkoprahové denní centrum Bolzanova pro mladé osoby bez domova ve věku 18-26 let zřejmě již znáte. Bolzanku navštěvují pravidelně mladí lidé, kteří se mohou vypořádávat se zažitými traumaty. Často o svých zkušenostech, problémech a pocitech nemluví, mají pocit, že musí vše zvládnou sami a že požádání o pomoc je ukázkou slabosti. Cesta k pomoci je proto velmi dlouhá, náročná a někdy trvá i několik měsíců či let, než se podaří s mladým člověkem navázat důvěru a je možné společně pracovat na změně. U hluboce traumatizovaného člověka je cesta k uzdravení mnohem náročnější a delší, je ale důležité se nevzdávat a být stálou oporou.

„Chtěl bych vám poděkovat za pomoc, kterou jsem před lety dostával v Naději na Bolzanově 7 v Praze. Dva roky jsem žil na ulici a využíval vaše služby. Nebyl jsem jednoduchý člověk. Byl jsem proti systému, nevěřil institucím, jel v drogách a alkoholu a často jsem odmítal pomoc. Přesto mě Naděje neodepsala a mohl jsem se tam vracet. Pak jsem se dostal úplně na dno. Lezl jsem po skalách na pervitinu, a nakonec jsem na dojezdu a opilý přišel do nemocnice s tím, že se chci zabít a že mám asi toxickou psychózu.

Od března jsem v psychiatrické nemocnici a snažím se svůj život dát dohromady. Dnes už chápu, že i když člověk pomoc odmítá, je důležité mít místo, kam se může vrátit. Děkuju Naději, že jste mě tehdy neodepsali. Tehdy jsem to možná neuměl ocenit. Dnes už ano.

Napsal jsem tento krátký příběh také proto, že bych byl rád, kdyby mohl třeba povzbudit někoho dalšího, kdo je právě na ulici nebo se potýká se závislostí.“

Text se svolením klienta zpracovala Míša Froněk Bejblová, vedoucí NDC Bolzanova

Foto: Rishabh Kaul

V září se naše kolegyně Olga Jandová, vedoucí terénního programu, zúčastnila na Točně Dlabačov debaty „Pod Mostem“ na téma nedostupnosti sociálního bydlení a života na ulici, kterou moderovala Magdalena Dušková z deníků Alarm.

Spolu s dalšími hostkami Zuzkou Kříčková, sociální peer pracovnicí v Jako Doma a Rut Niedobou, spoluzakladatelkou spolku Medici na ulici a současnou psychiatričkou KC Sananim, diskutovaly nad palčivými tématy, kterými se v rámci svých profesí zabývají  –  jaký je život „na ulici“ v dnešní polykrizi a co můžeme my, jako společnost nebo jednotlivci, udělat pro zlepšení situace.

„Téma bezdomovectví se týká nás všech. S potěšením vnímám zvyšující se zájem o něj ze strany veřejnosti. Výrazně méně mě těší rychlá neúčinná řešení této problematiky a některé názory, které vídám často na sociálních sítích. I z toho důvodu považuji veřejné debaty s odbornictvem za velmi důležité a přínosné“, dodává Olga Jandová.

Děkujeme za pozvání a za prostor dostat naše téma zase o něco blíž veřejnosti.

Foto: Jakub Hlaváč

Dnešek je Mezinárodním dnem seniorů a také Mezinárodním dnem lékařů.

Ať už v ordinaci či v jiných našich službách se často setkáváme s klienty v seniorském věku. Tito lidé často trpí výskytem více chronických onemocnění najednou, tzv. polymorbiditou. Tito lidé potřebují často dlouhodobou a komplexní péči o jejich zdravotní stav, a to nejen ze strany praktického lékaře, ale i se strany specialistů.

Tím, že nejsou řešeny zdravotní problémy klientů komplexně, dochází tím k častým hospitalizacím z důvodu dekompenzace zdravotního stavu. S čímž souvisí i nedostatečné kapacity lůžek, nedostatek zdravotnického personálu nebo problém při zajišťování potřebné následné péče. Dost častým problémem jsou dlouhé čekací lhůty na různá potřebná odborná vyšetření a omezená dostupnost některých odborných specialistů.

Tímto bych ráda moc poděkovala našemu týmu lékařů, kteří se snaží pomáhat našim klientům a klientkám v jejich tíživé situaci, a to bez předsudků a s velkou dávkou empatie.

Text: Petra Strnadová, nová vedoucí ordinace lékařů NADĚJE

Foto: Tomáš Kozohorský

Do našeho azylového domu v Záběhlicích přišel pan František před dvěma lety z noclehárny. Našel u nás něco, co už delší dobu postrádal. Jistotu a nepřetržité zázemí. On sám by dodal „a hlavně s teplými obědy“.

František ale není typem člověka, který by seděl se založenýma rukama. Jde o společenského člověka, jehož největší vášní je hudba. Každý týden pravidelně vyráží do Senior klubu, kde se schází se svou starou partou, společně hrají na kytary a zpívají oblíbené trampské písně.

V posledním roce pana Františka potkaly i různé zdravotní komplikace, postavil se jim ale čelem a zvládl je bravurou sobě vlastní. Nezapomenu na naše návštěvy u lékařů  –  zatímco jiní v čekárnách nervózně listovali časopisy, František mě bavil jedním vtipem za druhým, a nakonec rozesmál celou ordinaci.

Teď má před sebou novou životní kapitolu. Společně jsme podali žádosti do několika domovů pro seniory a já mu z celého srdce přeji, aby mu vyšla vysněná volba. Věřím, že v novém domově najde přesně to, co potřebuje, že jeho humor a milované trampské písničky budou i nadále rozdávat radost všem okolo.

Azylový dům pro starší a handicapované lidi bez domova (muže i ženy) v Záběhlicích funguje už 24 let! Loňská obsazenost se držela na 96 % a vystřídalo se tu 48 klientů a klientek.

Text: Bára Brožová, sociální pracovnice azylového domu v Záběhlicích

Už toto sobotu 26. září můžete dorazit do karlínského Přístavu 18600, kde v 11:00 vypukne Piknik (nejen) pro lidi bez domova. Pokud se ovšem chcete zapojit i do příprav, přijďte dřív. Znáte to  –  dobrovolnictví se meze nekladou.

A s čím ještě můžete pomoct?

Běží nám finanční sbírka na zajištění všeho potřebného a chybí už je trochu, fakt maličko. Koukněte na https://www.darujme.cz/piknikprolidibezdomova

Jídlo a potraviny

• Domácí přebytky: marmelády, kompoty, ovoce a zelenina ze zahrad či sklepů.
• Hotové pokrmy: buchty, koláče, bábovky (sladké i slané), ale klidně i sekaná.

Vybavení a oblečení

• Na spaní: nevyužité spacáky, stany, deky a polštáře.
• Oblečení: čisté a neponičené oblečení, zejména pánské

Ostatní potřeby

• Hygiena: hygienické potřeby všeho druhu.
• Elektronika: funkční mobilní telefony.

Děkujeme za jakoukoliv pomoc. Těšíme se na viděnou v sobotu!