Archiv zpráv

 
Mobilní sociální služba NADĚJE slaví své 14 výročí

Mobilní sociální služba NADĚJE slaví své 14 výročí

14.08.22 | Praha

Právě naše "mobilka" byla v roce 2008 jedna z prvních, která své služby přivezla přímo k potřebným lidem na ulici. 


Více...
 
Mobilní sociální služba NADĚJE slaví své 14 výročí

 

Právě naše "mobilka" byla v roce 2008 jedna z prvních, která své služby přivezla přímo k potřebným lidem na ulici. Díky své efektivitě, nízkoprahovosti, schopnosti reagovat na důležité změny a potřebnosti osob z cílových skupin se stala nedílnou součástí i dalších poskytovatelů sociálních služeb. Jsme rádi, že jsme byli průkopníky této formy potřebné sociální služby a že ji nadále poskytujeme.

 

Aktuálně s Mobilní sociální službou pravidelně navštěvujeme 12 míst v 8 městských částech Prahy.

 

Každý týden k "mobilce" přichází pro pomoc průměrně 363 lidí v nouzi.

 

Tato pomoc pro lidi bez domova by nebyla možná bez adekvátního nasazení pracovníků terénního programu NADĚJE, bez spolupráce s dalšími subjekty i potřebného financování. Všem účastníkům i donátorům za lidi bez domova i za sebe děkujeme!

 

Text: Aleš Strnad, vedoucí terénního programu

Foto: Tomáš Kozohorský

 

 


Méně...
 
Hotel Harfa poskytoval zázemí lidem bez domova v kovidové době

Hotel Harfa poskytoval zázemí lidem bez domova v kovidové době

Zhodnocení koordinátorky Marie

11.08.22 | Praha

Humanitární hotel Harfa, který vznikl kvůli pandemii Covidu-19 v březnu 2020, jsem převzala jako koordinátorka v červenci 2021. Přede mnou mělo hotel na starosti Centrum sociálních služeb Praha. Za více než dva roky prošlo hotelem 150 lidí.


Více...
 
Hotel Harfa poskytoval zázemí lidem bez domova v kovidové době

 

 

Humanitární hotel Harfa, který vznikl kvůli pandemii Covidu-19 v březnu 2020, jsem převzala jako koordinátorka v červenci 2021. Přede mnou mělo hotel na starosti Centrum sociálních služeb Praha. Za více než dva roky prošlo hotelem 150 lidí.

 

Za poslední rok fungování, tedy od července 2021 do června 2022, bydlelo na Harfě průběžně 70 lidí v nouzi. Vyřizovali jsme s nimi doklady, zajišťovali lékařskou péči, společně jsme hledali zaměstnání, doprovázeli je na úřady a k lékařům, žádali jsme o starobní i invalidní důchody. Nejdůležitější ale bylo, aby po uzavření hotelu neskončili tito lidé opět na ulici.

 

Mnoho lidí bez domova jsem znala ještě z terénu, kde jsem předtím pracovala. A sledovat, jak se člověk stabilizuje, zvyká si na bydlení a poté odchází do bytu, bylo opravdu za odměnu. Takových příběhů se šťastným koncem jsem zažila za působení v hotelu více a nic lepšího jsem si nemohla přát.

 

Kam lidé ubytovaní v hotelu Harfa odešli?

- 32 lidí se ubytovalo v městské ubytovně

- 7 lidí získalo sociální byt od pražského magistrátu nebo městské části

- 5 ubytovaných si zajistilo nájem komerčního bytu

- ostatní odešli do komerční ubytovny, azylového domu, zdravotnického zařízení nebo k rodině

- pouze 6 lidem bylo ubytování sankčně ukončeno, nebo odešli bez udání důvodu neznámo kam

 

S některými lidmi pokračujeme ve spolupráci právě v městské ubytovně, což je nově vzniklý koncept bydlení v Praze. Zde již musí být samostatnější, ale stále mají k dispozici nás, sociální pracovníky, kdyby byla potřeba s čímkoliv pomoci. Už teď víme, že někteří z nich půjdou z městské ubytovny do bytu a nebude to dlouho trvat.

 

Velké díky všem kolegům z NADĚJE, z organizací Jako doma a Armáda spásy, z městské části Praha 9, z magistrátu hl. města Prahy a Centra sociálních služeb Praha.

 

Text a foto: Marie Zajíčková, koordinátorka sociálních pracovníků v Městské ubytovně Strojírenská

 

 

 

 


Méně...
 
Není pouť jako pouť, tahle byla „nadějácká!“

Není pouť jako pouť, tahle byla „nadějácká!“

08.08.22 | Jablonec nad Nisou
          
Více...
 
Není pouť jako pouť, tahle byla „nadějácká!“

            Když jsem zhruba před měsícem řekla před svou rodinou, že se chystám na pouť, viděla jsem jejich překvapené výrazy. „Na Matějskou?"“ Jak je vidět, lidé mají pouť spojenou s atrakcemi a cukrovou vatou. Ve výkladu se dozvídám, že pouť dříve znamenala vzít na sebe vážný náboženský závazek a poutník symbolizoval člověka, který putuje po této zemi k věčnému životu.

 

       Otvírám instrukce od Nedašováků, kteří nás srdečně k tomuto zážitku zvou, jedná se již o druhý ročník této mimořádné akce. Musím říci, že čtení mě mírně znepokojuje – první den 39 km, druhý den 14,5 celkem tedy téměř 55 km. Je to v mém věku moudré, co mě čeká? Pomoc hledám u svého mladšího syna, učitele tělocviku. Zasype mě spoustou odborných rad, co všechno si musím dopředu koupit, jaký trénink musím dopředu zvládnout a čím vším se musím v lékárně vybavit pro případ krize.

 

       Čtu v Bibli v Matoušově evangeliu „Těchto dvanáct Ježíš vyslal a na cestu jim dal pokyny: nechoďte mezi pohany a nevcházejte do samařských měst. Raději jděte k těm Izraelcům, kteří se Bohu odcizili, a rozhlašujte, že Boží království je blízko, uzdravujte nemocné, mrtvé probouzejte k životu, očišťujte malomocné, vyhánějte démony. Co jste zdarma dostali, zdarma rozdávejte. Neberte si na cestu zavazadlo s náhradními šaty či obuví, ani hůl na obranu. Když vstoupíte do domu, pozdravte přáním pokoje.“


       S vírou balím malé zavazadlo a ve čtvrtek se se svými přáteli z Čech vydáváme vstříc tomuto nevšednímu a pro mě zcela novému dobrodružství.


       Večer dorazíme do vesnice Brumov, odkud druhý den ráno startujeme naši pouť. V 6.30 se setkáváme s ostatními Nedašováky a všichni společně - celkem 11 lidí - s odhodláním vyrážíme.  Jdeme krásnou přírodou, členitou a zajímavou, lesy střídají vesnice, kopečky údolí, občas se zastavíme u kaple či jiné památky, o které Petr umí zajímavě vyprávět. Martinka nás zase učí modlitby. Čtou se Poutní písně a Žalmy. Cestou nás také čekají milá zastavení – „čerpací stanice“. Jednou s chladivou kofolou či nanuky, jindy s čerstvou kávou. Vždy tam je poslán člověk, který nás obslouží a motivuje k další cestě. Přestávky jsou ale krátké, cíl je ještě velmi daleko. V poledne již je opravdu nesnesitelné horko, pot teče po zádech, není kam uniknout. Ještěže nás čeká oběd ve Vizovicích.


       Poté pokračujeme dál. Procházíme krásné moravské vísky, jsou vidět upravené domy i zahrady, všichni nás srdečně zdraví. Poslední tři kilometry před Kašavou vymýšlíme plán, jak cestu zkrátit, přeci jenom nohy už nemohou, začíná se šeřit… Dle rčení ze známého filmu „je to dál, zato horší cesta“ jdeme zkratkou přes les. Najednou mám divný pocit, neznámé místo, ztracená lesní cesta, nulový signál na telefonu, civilizace ta tam... Nohy se pletou a v hlavě spousta otázek. Nečeká nás snad noc v lese?


       Nakonec vše dobře dopadne, dorážíme do Kašavy – místa našeho přespání. Po chladivé sprše a dobré bramboračce se organismus rychle regeneruje. Je škoda jít spát, chceme spolu být dál, odcházíme do místní restaurace. 


       Druhý den se nebe zatahuje mraky. Čeká nás daleko kratší cesta, ale šlapeme ji poctivě v dešti. Výhledy žádné, jen mlha, nálada je přesto skvělá, vždyť dnes nás čeká cíl naší pouti! Na svatý Hostýn dorážíme ještě před obědem. Schody vycházíme všichni společně a na závěr pouti se fotíme - znaveni, leč šťastni! Večerní táborák se sice pro chladné počasí přesouvá do místní kavárny, kde sedíme natěsnaní jeden vedle druhého, ale všichni spokojeni.


       Svatý Hostýn je krásné místo. Vedle nádherného kostela je tu i Křížová cesta. Nevšední místo setkávání, mnoho poutníků, je tu cítit Boží přítomnost a Jeho Duch.

V neděli pan farář slouží mši za NADĚJI, mluví o naději pozemské i věčné. Kostel je nabitý k prasknutí. Uvědomuji si, že se budeme rozcházet a loučit. Najednou zjišťuji, že bych pokračovala dál, že tak dobře na těle i na duchu mi už dlouho nebylo a že bude těžké se vracet do drsné reality každodenního života.


       Milí Nedašováci! Jste Bohem milovaní poutníci! Šíříte kolem sebe nejen pokoj, ale lásku k druhým, dobrou náladu, pohostinnost, rodinnou atmosféru a přijetí. Krásné jsou nejen vaše domy se zahradami, ale především vaše vztahy. 

 

       S velkým poděkováním Janě, Petrovi, Františkovi, Petrovi, Radkovi, všem nedašovským dcérečkám, mým milým kolegům z Čech – Míše a Lubošovi a především našemu nebeskému Otci!


Míla Havrdová


Méně...
 
Pomozte lidem bez domova s novým začátkem

Pomozte lidem bez domova s novým začátkem

Na nákupu v Tesco je podpořte svým žetonem

05.08.22 | Praha

"Zabijte dvě mouchy jednou ranou“, nakupte si na víkend a podpořte dobrou věc.

 

Ještě do neděle 7. srpna můžete ve vybraných prodejnách Tesco Česko hlasovat pro náš projekt "Nový začátek pro lidi bez domova” v rámci programu Vy rozhodujete, my pomáháme.


Více...
 
Pomozte lidem bez domova s novým začátkem

„Zabijte dvě mouchy jednou ranou“, nakupte si na víkend a podpořte dobrou věc.

 

Ještě do neděle 7. srpna můžete ve vybraných prodejnách Tesco Česko hlasovat pro náš projekt "Nový začátek pro lidi bez domova” v rámci programu Vy rozhodujete, my pomáháme.

 

Pokud získáme na náš záměr nejvíc bodů, koupíme lednice a pračky do tréninkových bytů pro lidi bez domova.

 

Za každý nákup dostanete žeton jako naše kolegyně Eva, který vhodíte do stojanů za pokladnami.

 

Pro naši věc hlasujte v těchto prodejnách v Praze:

Hypermarket Tesco Nový Smíchov

Tesco Expres Arbesovo náměstí

Tesco Expres Svobodova

 

Srdečně vám děkujeme!

 

 


Méně...
 

Památný den romského holokaustu

03.08.22 | Praha
 
Památný den romského holokaustu

V našich službách pro lidi bez domova máme poměrně hodně kolegů romského původu. Jsou to často extrémně pracovití, poctiví a slušní lidé. Stejně tak mnoho potřebných Romů, kterým v pražské NADĚJI pomáháme, pracuje na hranici svých fyzických možností a svým chováním spadají do škatulky „řádný občan“. Jistě, mají problém, kvůli kterému vyhledávají naše terénní služby, chodí do našich denních center, nocleháren, azylových domů či ordinace. Tyto služby potřebují, protože mají např. nízký intelekt, psychiatrickou diagnózu, jsou závislí na návykových látkách nebo hazardu. Tyhle potíže ale do velké míry zapříčinil jejich původ – mnoho z nich pochází z nefunkčních rodin nebo z dětských domovů. A ať se tamější zaměstnanci snaží sebevíc, rodičovskou lásku a péči dětem nenahradí. Jejich osudem je tak s tímhle traumatem bojovat po celý život. S traumatem, které prohlubuje postoj mnohých z „bílé“ společnosti, která je často diskriminuje a uráží. Když se jich ptáme, proč v takových situacích mlčí, odpovídají, že už jsou na to zvyklí. 

 

V noci z 2. na 3. srpna 1944 nacisté zlikvidovali tzv. cikánský rodinný tábor v Osvětimi-Březince. Za jednu noc tam zahynulo přes 4 300 Romů (zdroj romea.cz).

 

My v NADĚJI přejeme všem především odvahu bojovat a bránit se. A taky společnost, která ví, že svět není černobílý.


Méně...
 
Poslechněte si rozhovor s ředitelem pražské NADĚJE na téma bezdomovectví

Poslechněte si rozhovor s ředitelem pražské NADĚJE na téma bezdomovectví

26.07.22 | Praha

Jak se daří vracet lidi bez domova zpět do normálního života?

Mění se v průběhu času způsob, jakým na bezdomovectví pohlíží společnost?


Více...
 
Poslechněte si rozhovor s ředitelem pražské NADĚJE na téma bezdomovectví

Jak se daří vracet lidi bez domova zpět do normálního života?

Mění se v průběhu času způsob, jakým na bezdomovectví pohlíží společnost?

 

A spoustu dalších otázek kladla Klára Čikarová, LP-LIFE.CZ

 

https://www.lp-life.cz/sef-prazske-pobocky-nadeje-daniel-svoboda-problem-bezdomovectvi-pomohl-vyresit-zakon-o-socialnim


Méně...