Archiv zpráv

Úvod  Pobočky  Ústředí NADĚJE  Obecné  Archiv zpráv
 
Duše bez domova

Duše bez domova

6. díl

21.10.22 | Praha

V předchozích příspěvcích jsem se pokusila přiblížit, z jakého prostředí pochází naprostá většina lidí bez domova, a nastínit, jaké dopady vyrůstání v takových podmínkách může mít.


Více...
 
Duše bez domova

V předchozích příspěvcích jsem se pokusila přiblížit, z jakého prostředí pochází naprostá většina lidí bez domova, a nastínit, jaké dopady vyrůstání v takových podmínkách může mít.

 

Všeprostupující pocity nejistoty, nestability, nedůvěra ve svět či sám sebe, se pak v dospělosti můžou demonstrovat v různých podobách – deprese, úzkosti, zneužívání nebo závislost na návykových látkách apod.

 

A nyní bych ráda poskytla náhled právě na tyto duševní neduhy, kterými v plné škále trpí samozřejmě i lidé bez přístřeší. Jejich léčba je však v tomto prostředí mnohem komplikovanější.

 

Pan Ondřej má slzy v očích a říká, že už se mu nechce žít. Nemá nic než to, co má právě na sobě a pár věcí v batohu. K tomu kupu dluhů a na omezený čas místo v našem azylovém domě. Nechtěl to tak, ale jinak to nezvládl. Dělal vše, čeho byl v danou chvíli schopen. A když mi vypráví, jak se pomalu celý jeho život bortil, už se mu slzy valí po tváři.  

 

Radek, kterému je jen 32 let, mi povídá, že nevidí ze své situace žádné jiné východisko, než to „tady“ skončit. Nemá nikoho, o koho by se mohl opřít nebo komu by na něm záleželo – takto to ze svého pohledu, zakaleného depresí, vnímá.  

 

Pro léčbu deprese je nezbytně nutný řád (struktura dne), klid, pravidelný spánek a ideálně také člověk, se kterým můžu sdílet svůj vnitřní svět. Co z toho člověk může nalézt “na ulici”?  

 

Léčit depresivní onemocnění na ulici (nebo třeba v azylovém domě) je, jako bychom poslali člověka závislého na alkoholu, aby se léčil v hospodě. Lidem, kteří vyhledávají naši pomoc, chybí obecně řád v životě. U člověka, který navíc trpí depresí, je tedy dvojnásob náročné vytvořit denní strukturu oproti člověku většinové populace. A nemají žádné opěrné body ani nikoho, kdo by jim denní řád pomáhal dodržovat. Jejich život se odehrává minutu po minutě. Nemají žádné plány ani cíle.  

 

Klid a ticho na ulici? V azylovém domě? To můžeme nazvat světlou výjimkou. S tím jde samozřejmě ruku v ruce kvalitní spánek. Při nocování na ulici o tom snad není třeba ani uvažovat. V azylových domech (či noclehárnách) žijí různí lidé (a mnoho lidí). Mají své různé potřeby a potíže. Vznikají zde konflikty, hádky. Každý přichází do pokoje v jiný čas, během noci někdo odchází či vstává. Nikdy tu nikdo není sám. Soukromí je na hony vzdálené privilegium.

 

Lidem bez domova tedy bohužel chybí všechny základní předpoklady, které by vedly k alespoň částečné úlevě od depresivních, příp. úzkostných stavů.  

 

Co jim tedy zbývá? V úvahu přichází samozřejmě medikace. Která ale sama o sobě depresi neléčí. A cesta k ní je pro lidi na ulici z mnoha důvodu delší než pro běžnou populaci. Naprosto nejsnazším a nejrychlejším antidepresivem, instantní úlevou od bolesti existence, jsou pro člověka bez domova alkohol či benzodiazepiny. V takovém případě se však člověk samozřejmě rázem dostává do nového problému.

 

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

 

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme příští týden.


Méně...
 
Dnes je v ČR Den stromů

Dnes je v ČR Den stromů

20.10.22 | Praha

V České republice si dnes připomínáme Den stromů. NADĚJE v Praze taky jeden má. Je to lípa zelená


Více...
 
Dnes je v ČR Den stromů

V České republice si dnes připomínáme Den stromů. NADĚJE v Praze taky jeden má. Je to lípa zelená, zasazená u příležitosti 20. výročí vzniku naší organizace. Už je to tedy 12 let a ode dne usazení do země povyrostla, že?  

 

 

 

Pokud máte rádi přírodu, určitě nám dáte za pravdu, že působí příznivě na lidskou psychiku, dobře si v ní odpočineme a v každém ročním období nás okouzluje svými proměnami.

 

 

Stromy mají ale i zcela praktické a pro život na zemi nepostradatelné schopnosti, filtrují vzduch, zvlhčují ovzduší, vyrovnávají teplotní extrémy, tvoří kyslík, tlumí hluk a mnohé další. 

 

 

Sázejme stromy a važme si jich.


Méně...
 
Duše bez domova

Duše bez domova

5. díl

18.10.22 | Praha

Neopomenutelná část lidí bez domova prožila buď celé, nebo významný kus svého dětství v ústavní péči. 


Více...
 
Duše bez domova

Neopomenutelná část lidí bez domova prožila buď celé, nebo významný kust svého dětství v ústavní péči. V kojeneckých ústavech (mimochodem ČR je poslední zemí v EU, kde tyto instituce fungují) či dětských domovech.

 

A právě proti kojeneckým ústavům mnoho odborníků také ostře brojí.

Proč?

Protože dítě, již od prvních měsíců věku, potřebuje jednoho „svého“ člověka.

Takového, který odpovídá na všechny jeho potřeby – nakrmí, přebalí, utěší, pochová, pohladí.

Takového, k němuž si může vytvořit silnou citovou vazbu. Z toho pak čerpá celý život ve svých vlastních vztazích, při zvládání svých emočních projevů apod.  

V ústavním prostředí toto bohužel získat nemůže.  

 

V žádném případě to neznamená, že daný kojenecký ústav nebo dětský domov neposkytuje dobrou péči. Poskytuje. Ale není dostatečná vzhledem k tomu, co malé dítě nebo dospívající jedinec skutečně potřebuje. Na to nemá kapacity.

 

V souvislosti s ústavní péči se často mluví o tzv. poruše attachmentu. To je právě ono nedostatečné naplnění potřeby mít jednu pečující osobu, která má – zjednodušeně řečeno – dítě naučit porozumět sobě i světu, a sebe i svět zvládat a orientovat se v něm. Když toto ve velmi raném dětství člověk nedostane, jen velmi obtížně se to dohání. A svět a svůj život pak takový člověk nemusí „ukočírovat“.

 

Celá problematika je samozřejmě mnohem obšírnější a komplikovanější a také ne každé dítě, které prošlo ústavní výchovou, bude mít zásadní potíže zvládat svůj život. V závislosti na dalších okolnostech a podmínkách to tak ovšem mnohdy dopadá a počet takových lidí, kteří poté potřebují péči nejen našich služeb, rozhodně není zanedbatelný.  

 

Vyrůstání mimo rodinu si ovšem nikdo z nich nevybral. Významným nežádoucím důsledkem bývá také to, že nemá právě rodinu, o kterou se později v těžkých životních situacích může opřít.

 

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský 

 

Celý seriál můžete sledovat zde: 

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1


Méně...
 
Dnes je Mezinárodní den za odstranění chudoby

Dnes je Mezinárodní den za odstranění chudoby

17.10.22 | Praha

Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN už v roce 1992. Bezdomovectví je synonymem pro extrémní sociální vyloučení, jehož je chudoba nejen příčinou, ale i důsledkem.


Více...
 
Dnes je Mezinárodní den za odstranění chudoby

Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN už v roce 1992. Bezdomovectví je synonymem pro extrémní sociální vyloučení, jehož je chudoba nejen příčinou, ale i důsledkem.

 

V dnešní den připomínáme naši sbírku spacáků a fleecových dek pro lidi bez domova a také granulí pro jejich čtyřnohé kamarády. Uvedené věci můžete osobně přinést do zázemí terénního programu.

 

Čas a přesné místo předání je potřeba předem domluvit s vedoucím Alešem Strnadem na tel. 733 390 610.

 

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

 

Děkujeme za vaše dary a sdílení příspěvku, aby se dostal k co nejvíce lidem.

 

Foto: Tomáš Kozohorský


Méně...
 
Hygiena je důležitá i pro lidi bez domova

Hygiena je důležitá i pro lidi bez domova

14.10.22 | Praha

Děkujeme společnosti Varium za darování kosmetiky Ziaja Česká republika pro mladé lidi bez domova


Více...
 
Hygiena je důležitá i pro lidi bez domova

Děkujeme společnosti Varium za darování kosmetiky Ziaja Česká republika pro mladé lidi bez domova, kteří navštěvují naše denní centrum Bolzanova.

Ti už se nemohou dočkat, až všechny produkty vyzkouší.

 

Moc děkujeme!


Méně...
 
Duše bez domova

Duše bez domova

4.díl

13.10.22 | Praha

Někdy se s trochou nadsázky uvádí, že symptomy poruch osobnosti trápí daleko více okolí člověka s danou poruchou než jeho samého.


Více...
 
Duše bez domova

Někdy se s trochou nadsázky uvádí, že symptomy poruch osobnosti trápí daleko více okolí člověka s danou poruchou než jeho samého. Porucha osobnosti (PO) je trvalá struktura osobnostních rysů, která komplikuje člověku zvládání zátěžových situací, vlastních emocí a svých vztahů, včetně péče o děti.

 

S velkým zjednodušením bychom mohli říct, že s člověkem zatíženým těžkou (s důrazem na slovo těžkou) poruchou osobnosti může být opravdu nesnadné žít, i komunikovat. I pro dospělého jedince. Natož pro dítě, které je na péči tohoto nestabilního rodiče závislé.

 

„Máma na mě v jednom kuse křičela, jak jsem k ničemu a ničím jí život. Že by bylo lepší, kdyby mě nikdy neměla. A pak začala brečet a já jsem jí musela utěšovat, jak je skvělá máma a dělá pro mě všechno. Všichni byli na nic, jen ona je skvělá žena, manželka, máma, kamarádka. Dneska se s ní ani nevídám.“

 

„Táta chtěl, aby bylo všechno dokonalý. Úplně dokonalý. Jednou mě za to, že jsem byl venku s klukem, kterýho neměl rád, vyhodil z bytu. Prostě hrozně řval, nadával a vyhodil mě za dveře. Druhej den vyměnil prostě zámky. Zpátky mě pustil asi po dvou tejdnech. Spal jsem u kamarádů. Asi ho ukecala máma.“ 

 

Někdy jdou poruchy osobnosti v těsné blízkosti s jinými psychiatrickými onemocněními – deprese, úzkosti, závislosti ad. Dítě pak může doma potkávat rodiče, který není v důsledků depresivní fáze schopen ani péče o sebe, natož o někoho druhého. Naopak samo dítě někdy musí pomoci rodiči, protože ten to nezvládá. 

 

A jak už jsem uváděla v předchozích příspěvcích – dítěti pak chybí základní jistoty, neví, jak bude vypadat druhý den ani následující minuta. Jeden den maminka celý proleží a pláče, druhý den je ze všeho nadšená a chce jet na výlet místo školy. V jednu chvíli je s tátou legrace a za hodinu na dítě křičí a ono ani neví proč.

 

A jeho vlastní psychické zdraví? Dítěte, které vyrostlo v takovém chaosu? Může začít hledat stabilitu a uklidnění v instantní formě – návykové látky. Protože je to tak snadné a má alespoň chvíli pocit klidu. Možná začne samo propadat do depresivních a úzkostných stavů, protože svět se mu zdá nezvladatelný. Jistotu nikdy nepoznal. Možná u něj propukne jiné závažné psychiatrické onemocnění. 

 

I z takových rodin někdy přicházejí lidé, s nimiž se v našem denním centru setkáváme. Patologie takových rodin nemusí být ani na první pohled znát. Rodiče neužívají návykové látky, dítě fyzicky na první pohled nestrádá, rodina není ve finanční tísni. Přesto si jedinec z takového prostředí může nést nemalá traumata a zátěž. A to někdy v konečném důsledku vede k tomu, že bez pomoci nedokáže běžným způsobem vést svůj život.

 

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE


Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Nové příspěvky od Pavlíny budeme v říjnu přidávat každý týden.


Méně...