Archiv zpráv

Druhá květnová sobota patřila Světovému dni pro Fair trade. V letošním roce se poprvé do oslav zapojila i Roudnice nad Labem, která uspořádala Férovou snídani v Zámeckém parku společně se Sociálním majálesem. Ten se konal letos již po třetí.

I v letošním roce se k této akci připojila NADĚJE. Lidé mohli během pikniku složeného z lokálních potravin a výrobků Fair trade na podporu pěstitelů získat informace o sociálních službách a užít si program, který pro návštěvníky organizace připravily. Ke zhlédnutí byly i taneční vystoupení jednotlivých skupin a výrobky klientů sociálně teraputické dílny.

Pozvání do Zámeckého parku přijala i paní Věru Hamerníková společně s Harrym. Harry je pes canisterapeut, který dlouhodobě pracuje s klienty NADĚJE. „Canisterapie byla pro všechny velkým zážitkem a i přes nepřízeň počasí jsme si akci společně užili,“ doplnila vedoucí sociálně terapeutické dílny Klára Šafr.

Zdravotní sestry slaví svůj mezinárodní den a je to dobře. Každý máme svou zkušenost. Jak je to povzbuzující a uklidňující, když se v nemoci nebo starosti o blízkého nemocného setkáte se sestrou – zkušenou profesionálkou, která je zároveň laskavá a chápe vaši situaci. Všechno má perfektně zorganizované, její ruce jsou nadmíru šikovné, hlava bystrá, pamatuje si o vás i ostatních pacientech spoustu věcí.

Uplatnění zdravotních sester je velmi rozmanité. Jak to mají ty, které svojí prací spojují sociální a zdravotní péči? Od sester v domovech pro lidi ve stáří čekáme, že budou samostatně a na vlastní zodpovědnost činit dobrá a komplexní rozhodnutí v nejrůznějších situacích svých klientů. Koho volat, kdy volat, jak rychle volat, s kým bude konzultovat, jak zohlednit předem vyslovená přání. Taková sestra svým přístupem ovlivní hloubku toho, co se lékař o klientovi dozví, zda se dostane k dalším odborníkům, nebo naopak, zda nebude vláčen zbytečnými vyšetřeními. Čekáme od ní, že bude ošetřovat ve stejné kvalitě jako sestra v nemocnici, o nic míň. Je stejně dobrá, vzdělaná, schopná, ale na rozdíl od nemocniční sestry nemá za zády přítomné lékařské autority a před sebou má podstatně víc klientů.

Pohybuje se ovšem v nebezpečném terénu: rodina – klient – lékař – management. Rodina očekává zdravotní péči na stejné úrovni jako ve zdravotnickém zařízení. Klientů je na jednu sestru mnohem víc než v nemocnici, trpí vícero nemocemi, atypickými obtížemi, specifickými geriatrickými potřebami. Lékař je omezeně dostupný, očekává, že si setra poradí sama. Sestra mu je vděčná za konzultace po telefonu. Management sociálních služeb většinou zdravotnické části péče vůbec nerozumí a trápí se především snahou získat na odměny sestrám peníze ze zdravotních pojišťoven.

Sestra v sociálních službách je poslem i terčem zpráv, vysvětlování, osvěty, zprostředkování. Je hůře placená než sestra v nemocnici, jako by byla zdravotníkem „druhé kategorie“. Přesto čekáme, že bude předvídat kritické problémy péče a předejde zhoršení a zdravotním komplikacím. Pro zdravotní pojišťovny je absolutně nejlevnějším nástrojem, jak se postarat po zdravotní stránce o staré lidi a lidi s těžkým postižením.

Osm let praxe sestry u lůžka na chirurgickém oddělení nemocnice mě naučilo všímat si některých podobných rysů u žen, které si vyberou tuto profesi. Vysoká laťka smyslu pro odpovědnost, schopnost multitaskingu, rychlost rozhodování a rychlý krok. Pro nezdravotníky je to někdy docela nesnesitelné. Ještě více let praxe ředitelky v sociálních službách mě naučilo, že čím pevnější sepětí perfektní práce zdravotních sester a sociálních pracovníků, tím líp se žije křehkým starým lidem v sociálních službách.

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi ve stáří.

Studenti napříč ročníky Pražského humanitního gymnázia uspořádali v dubnu on-line finanční sbírku na zahradní nábytek do našeho azylového domu v Radotíně. 

Laťku nastavili na 15 000 Kč, ale vybrali ještě o 1 653 Kč víc! 

Celkem přispělo 47 dárců, kterým srdečně děkujeme.

Za uvedenou částku pořídíme dostatečné množství vhodného nábytku. Dokonce zbyde i na sekačku, která je na velikou zahradu radotínského domu nepostradatelná. 

Štědrý dar nám studenti oficiálně předají 1. června. A jak jinak než při zahradní slavnosti, na níž bude nové posezení již nachystané.  

Iniciativy mladých lidí, kterým není lhostejný osud jejich spoluobčanů, si nesmírně vážíme.

Jim i všem, kdo přispěli, děkujeme!

Ode dneška vás každé pondělí, a to po dobu zhruba tří měsíců, budeme seznamovat s naší prací prostřednictvím statistik, čísel, grafů a nejrůznějších komentářů. Dnes jsou to souhrnná čísla za rok 2018. 

Překvapila vás? 

Tato čísla více rozpracujeme v dalších statistikách. Zajímá vás, jak je to s věkem lidí bez domova, jestli počty žen bez domova klesají nebo naopak rostou, odkud lidé bez domova přicházejí a z jakých důvodů nemají střechu nad hlavou? Kolik evidujeme míst k přespávání na území Prahy? 

To, a mnohem více, se dozvíte v následujících týdnech.

Tak se těšte a sledujte nás #cislanadeje

Srdečně vás zveme v květnu a červnu k návštěvě výstavy s názvem „Proč bychom to neměli zvládnout?“. Jak žijí klienti se zdravotním postižením ve službách NADĚJE představí fotografie, které zachycují běžné životy lidí s handicapem. Výstava byla instalována do prostor naučného oddělení knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích.

Tvoří ji vedle fotografií také výtvarná díla klientů, která byla vytvořena ve spolupráci s Galerií moderního umění v Roudnici nad Labem. Přečíst si můžete skutečné životní příběhy.

Ve výstavním prostoru - teráriu v přízemí budovy - jsou klientské výrobky vytvořené v sociálně terapeutické dílně. Ty si můžete zakoupit v provozovně, kde je rovněž možnost objednat si výrobek na zakázku dle vlastních požadavků. Dílnu najdete v Pražské ulici vedle „Červeného kostela“ v Litoměřicích.

Součástí výstavy je veřejná pokladnička, kde můžete svým finančním příspěvkem podpořit služby chráněného bydlení a sociálně terapeutické dílny, protože právě ty pomáhají lidem s handicapem zvládat běžné trable i radosti.

Děkujeme všem dárcům i návštěvníkům této výstavy.

Na začátku byl nápad jedné z našich zaměstnankyň. Proč si pro dobrou náladu při práci i po ní nezazpívat? Proč na Benefiční akce zvát jiné umělce, když máme v našich zaměstnanecko-klientských řadách hudební perly? Vždyť hudba je lék na pozemské starosti.

Tak jsme to zkusili. Každý vzal do ruky nějaký hudební nástroj, zahrál a zazpíval. Zpočátku pro radost, neorganizovaně, po čase už se zkouškami a jasným uměleckým záměrem. Zaměstnanecko-klientské kapele jsme začali říkat Kateřiny band dle místa, kde vznikla - ve středisku NADĚJE Kateřinky v Liberci. Toto seskupení funguje již téměř pět let. To, že jsou mezi námi také „profíci“ a absolventi hudebních konzervatoří, jsme zpočátku ani netušili. Není to podmínka vstupu, zván je každý, koho hudba těší a kdo může hrát třeba na hřeben, pokud mu to půjde.

Od doby vzniku kapela odehrála v různém složení množství koncertů, benefičních akcí, ale i hudebních doprovodů akcí pořádaných městy a krajem. "Kdo z vás je klient a kdo zaměstnanec?“ Tento dotaz z publika slyšíme často. Záměrně neodpovídáme, jenom se šibalsky usmíváme. Odměnou je nám potlesk a uznání našich posluchačů, kterých přibývá, a dobrá atmosféra spojená s každým vystoupením.

Tak Kateřiny bande do dalších pěti let hodně krásných písní a nových fanoušků! Luiso, nikdy nezapomeneme!