Archiv zpráv

KTV Štětí, kabelová televize města Štětí, natočila krátkou reportáž o činnosti pobočky NADĚJE ve Štětí, kde poskytujeme služby terénního programu a dluhové poradny – odborného sociálního poradenství.

V reportáži pohovořili vedoucí pobočky Josef Průša a vedoucí sociální pracovník obou zmíněných služeb David Hájek.

Dnešní noc je poslední, kterou lidé bez domova v kempu stráví. Náhradou jim byl nabídnut dočasný pobyt v ubytovnách. Ti, kteří jsou v pokročilejším věku nebo nemají dobrý zdravotní stav, mohou využít azylu v novém zařízení v Michli.

Kemp na Císařské louce jsme otevřeli ve spolupráci s Praha.eu 21. března jako dočasné řešení ubytování pro lidi bez domova v souvislosti s koronavirem. Ubytování zde nalezlo 75 lidí v šedesáti stanech.

Děkujeme všem našim zaměstnancům, budoucím lékařům ze spolku Medici na ulici, dobrovolníkům ze Skautského institutu a Střediska Oheň Horní Počernice i všem ostatním, kteří se na provozu podíleli, za jejich úžasnou spolupráci a péči.

Poděkování patří také mnoha dárcům, kteří nás zásobovali potravinami a potřebnými věcmi.

A takto popsala naše vedoucí Míša okamžik, kdy musela lidem oznámit, že provoz kempu bude třeba do několika týdnů vyklidit:

„Bylo to strašný, ale krásný zároveň. Na ulici jste každej sám za sebe. Všichni máte svůj vlastní hladovej krk, svůj vlastní absťák a svůj vlastní strach, o kterej se nejde podělit. Ale přesto všichni řekli, že se nemůžeme rozdělit, protože jsme jedna rodina. Možná se nám nepovede celou tu věc udržet a třeba je zas budu potkávat samotný v terénu. Ale jestli jsme jim dali alespoň na chvíli pocit toho, že jsou doma a že je má někdo rád, mělo to cenu.“

Foto © Jan Wünsch Jan Wünsch photography

Jednoduše proto, že to považujeme za neefektivní z hlediska boje s pandemií COVID-19, za neetické z hlediska pracovněprávního vztahu k zaměstnancům a vysloveně riskantní pro fungování malých služeb v případě rozšíření nákazy.

V prvních dvou týdnech po nástupu koronaviru do ČR nebylo jasné, jak se bude situace vyvíjet a přijímala se téměř jakákoliv doporučení, která by zamezila „italskému“ vývoji. Mezi prvními použitelnými byl „Doporučený postup Asociace poskytovatelů sociálních služeb“ [1], který kromě praktických kroků navrhoval také čtrnáctidenní souvislý pobyt v karanténě s klienty. Posléze byl tento postup přijímán i jako preventivní ochrana před nákazou v některých službách sociální péče. Toto na první pohled pragmatické opatření se však po dalším měsíci zkušeností s vývojem pandemie COVID-19 a zejména se zkušenostmi z prvních zasažených pobytových služeb ukazuje jako neudržitelné.

Nákaza se nešíří tak rychle, aby se během jednoho dvou dnů nakazili všichni, zavřeli se v domově, prodělali chorobu a za dva týdny opět zdraví vyšli ven. Nákaza se šíří pozvolna, inkubační doba je většinou 5-7 dnů, u různých osob má různě závažný a různě dlouhý průběh. Zvládnutí situace od nástupu onemocnění po vyléčení všech nakažených trvá ve většině případů déle než měsíc. Dokonce dle vyjádření MUDr. Eclerové z Krajské hygienické stanice (KHS) Brno [2] vykazují někteří pacienti pozitivitu i dva měsíce. Nonstop zavřením se s klienty na dva týdny se naopak, dle vyjádření MUDr. Eclerové, riziko vzájemné nákazy zvyšuje. KHS jako nejefektivnější postup prosazuje co nejrychlejší izolaci každého pozitivního klienta nebo zaměstnance od dalších osob, které by mohl nakazit. Tomuto principu dvoutýdenní souvislý pobyt s klienty přímo odporuje.

Obvyklá praxe v nemocnicích na odděleních, kde pečují o COVID-19 pozitivní klienty, je taková, že jsou sice určené oddělené směny, které se personálně neprolínají, ale tito zaměstnanci chodí ze směn domů – nejsou s pacienty na oddělení zavřeni nonstop [3].  Celá záležitost tak působí dojmem, že se sociální služby snaží být papežštější než papež. Doporučení pro sociální služby zavírat se s klienty na souvislý čtrnáctidenní pobyt není předmětem žádného mimořádného opatření vlády ČR ani Ministerstva zdravotnictví ČR [4].

Dalším velkým problémem uvedené praxe je dodržování Zákoníku práce č. 262/2006Sb [5], zejména jeho ustanovení o pracovní době ve znění § 78 - § 94. Při souvislém dvoutýdenním pobytu s klienty zřejmě může z logiky věci docházet k porušování všech výše zmíněných ustanovení, zejména ustanovení týdenní pracovní doby (§ 79) a směn (§ 83), přestávek mezi směnami (§ 90) a zvláště pak nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92). Takováto praxe tedy může fungovat jen za enormního osobního nasazení, možná až sebezapření zaměstnanců a za současného rizika porušení jejich pracovních práv zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že platnost zákoníku práce žádné nařízení vlády během nouzového stavu v souvislosti s bojem proti COVID-19 nezrušilo, lze z našeho pohledu považovat tuto praxi nejen za neetickou ve vztahu k zaměstnancům, ale v některých případech možná i za nezákonnou.

Dalším důvodem, proč jsme v NADĚJI ke dvoutýdennímu zavírání se s klienty nepřistoupili a nepovažujeme to za příklad dobré praxe, je velikost služeb. Většina domovů pro seniory či pro jiné cílové skupiny, které provozujeme, a také většina jiných typů pobytových služeb provozovaných ať už námi či někým jiným nemá, a z principu ani nemůže mít, tak naddimenzovanou personální kapacitu, aby bylo možné vytvořit minimálně dva plnohodnotné týmy, které by zabezpečily nonstop péči ve dvoutýdenních turnusech. Zavedením takového režimu by se naprosto zbytečně zvyšovala již tak vysoká pracovní zátěž zaměstnanců, spolu s tím rostlo na jedné straně riziko profesního vyhoření a na straně druhé problémy v jejich osobním životě. Např. dle vyjádření Mgr. Vondráčkové [6] řada pracovníků nevyužila možnost čerpat ošetřovné, ale potřebuje mít služby tak, aby se doma v péči o děti prostřídala s partnerem. Nařízením vůči zaměstnancům ne příliš ohleduplného dvoutýdenního režimu se také zvyšuje riziko ztráty kvalitních zaměstnanců, kteří by mohli odejít do jiných služeb, které i během pandemie COVID-19 zachovávají služby v normálním režimu.

Zkušenosti se zvládáním epidemie hepatitidy v roce 2018 z NADĚJE Litoměřice také ukázaly, že i přes dodržování všech hygienických opatření a intenzivní spolupráci s KHS se tato situace protáhla na půl roku a ani tehdy ze strany KHS žádný návrh na souvislý pobyt s klienty v zařízení nepadl. Navíc např. v azylových domech je situace složitější než v domovech a dle vyjádření Mgr. Lutišanové [7] by tam při dvoutýdenních nonstop pobytech s klienty hrozil nárůst napětí a agresivity klientů, tlak na posunutí či prolomení hranic služby a mohlo by dojít i k napadení zaměstnanců.

Chápeme obavy související s šířením koronoviru na začátku března a i pohnutky, které vedly k zavedení tohoto způsobu řešení provozu. Nyní je však začátek května a při současné znalosti situace a s nově nabytými zkušenostmi se zvládáním nákazy na různých místech ČR si myslíme, že nastala vhodná doba pro ukončení této praxe. Je neefektivní z hlediska prevence, kontraproduktivní při propuknutí nákazy a zbytečně zatěžuje již tak zatěžované a neadekvátně doceňované zaměstnance sociálních služeb.

Jiří Valnoha je ředitelem pobočky NADĚJE v Brně

[1] Doporučený postup APSS ČR pro poskytovatele sociálních služeb v souvislosti se šířením nákazy koronavirem COVID-19 ze dne 5.3.2020 (http://www.apsscr.cz/cz/asociace/aktuality/?id=372)

[2] MUDr. Eclerová Petra, KHS JmK se sídlem v Brně, vedoucí odd. hygieny zdravotnických zařízení – telefonický rozhovor

[3] Viz např. rozhovor s MUDr. Šebkem: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/tomas-sebek-koronavirus-lekar-rozhovor-opatreni-covid-19-nemocnice-seniori_2004260600_eku

[4] https://koronavirus.mzcr.cz/category/mimoradna-opatreni/

[5] Zákoník práce č. 262/2006 Sb.  ze dne 21.4.2006, účinný od 1. 1. 2007 v platném znění

[6] Mgr. Ing. Eliška Vondráčková, vedoucí domovů NADĚJE Brno – emailová komunikace

[7] Mgr. Michaela Lutišanová, oblastní ředitelka NADĚJE Litoměřice – emailová komunikace

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi ve stáří.

Právě dnes slavíme 29. výročí svého vzniku.

Ušli jsme dlouhý kus cesty, udělali hodně práce, pomohli mnoha potřebným.

Pro představu přinášíme čísla z loňska.

V roce 2019 jsme denně:

podpořili 529 lidí bez domova

ubytovali 190 lidí 

ošetřili 22 pacientů v ordinacích.

Zajímá-li vás historie naší pobočky, mrkněte zde: https://www.nadeje.cz/praha/phhistorie

Naši práci můžete podpořit finančně - pomozte nám právě teď bojovat s koronavirem https://www.darujme.cz/vyzva/1201313#vyzva

28. 4. je Světový den bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Vyhlásila ho roku 2003 Mezinárodní organizace práce, specializovaná organizace OSN.

Myslete na sebe i na ostatní a buďte opatrní - a to nejen dnes!

My myslíme na naše zaměstnance v terénu, v ordinacích a v ostatních službách, kteří jsou denně ve styku s velkým množstvím lidí navzdory všem rizikům a jedou stále na plný plyn.

Pokud je chcete podpořit, přispějte na pomůcky pro boj s koronavirem pro naše pracovníky a lidi bez domova.

Ochrana je stále velmi důležitá a také finančně nákladná.

Darujte – klikněte sem: https://www.darujme.cz/vyzva/1201313

Děkujeme a pevné zdraví všem!

Nevládní organizace se od začátku krize potýkají s náporem volajících, kteří se dostali do problémů. V prvních týdnech řešili pracovníci krizových a poradenských linek hlavně dotazy ohledně onemocnění covid-19 a pomáhali s orientací v měnících se zákonech a nařízeních. V posledních týdnech roste počet volajících, kteří mluví o zvyšujícím se psychickém tlaku vyplývajícím z izolace. Zvláště obtížná je situace v rodinách starajících se o nemocné a blízké s handicapem, které nemohou využít odlehčovacích služeb, jež byly před více než měsícem vládními nařízeními uzavřeny.

V uplynulém měsíci se na krizové a poradenské linky nevládních organizací obrátily tisícovky volajících. Na základě dat a výpovědí poskytovatelů sociálních služeb – Charity Česká republika, Diakonie ČCE, NADĚJE, Člověka v tísni a ŽIVOTa 90 – potřebuje část z nich pomoc s orientací v nové situaci či s řešením konkrétního problému, u části se odhalily hlubší problémy, které s nimi sociální pracovníci budou řešit dlouhodobě.

„Počet volání se proti dřívějšku zvýšil téměř desetinásobně. Od poloviny března do půlky dubna jsme měli přes 700 hovorů za měsíc,“ říká koordinátorka helplinky Renata Bořkovcová z Člověka v tísni. Před epidemií koronaviru byli podle ní nejčastějšími volajícími dlužníci, případně jejich blízcí, kteří chtěli řešit exekuce či insolvence. Nově přibyli lidé, kteří jsou bez příjmů úplně nebo jim různé kompenzace nestačí k tomu, aby zaplatili základní potřeby jako nájem či potraviny. „Nejčastějšími novými volajícími jsou živnostníci, starobní a invalidní důchodci, lidé, kteří si brigádně přivydělávají na DPP a DPČ, a samoživitelky,“ upřesňuje Bořkovcová.

„Odhadem je teď více lidí volajících v důsledku epidemie, asi 60 ku 40 procentům těch, kteří měli problémy už před vyhlášením stavu nouze,“ doplňuje Daniel Hůle, vedoucí kariérního a dluhového poradenství Člověka v tísni. Nejčastěji řeší výpadky příjmů a dopady na insolvenci a exekuci a nemožnost splácet úvěry. „Radíme jim, jak komunikovat s insolvenčními správci, exekutory a věřiteli, kdy a jak žádat o odklad exekuce, přerušení insolvenčního řízení či odklad splátek,“ říká Hůle. Živnostníky a lidi s výpadky příjmů se pracovníci snaží zorientovat v kompenzacích ze strany státu, nárocích na sociální dávky a dávky hmotné nouze a podpořit je i psychicky.

„Radíme, jak komunikovat s insolvenčními správci, exekutory a věřiteli, kdy a jak žádat o odklad exekuce, přerušení insolvenčního řízení či odklad splátek.“

„Lidé, kteří volají, jsou často ve stresu, bojí se, že přijdou o práci nebo se dostanou do neřešitelných dluhů. Řešíme i případy, že exekutoři klientům vyhrožují, jsou hrubí a používají různé formy nátlaku,“ říká Renata Bořkovcová s tím, že volající nejvíc oceňují, když dostanou konkrétní radu a mohou si s poradci rozplánovat jednotlivé kroky. „Jednotlivým případům se věnujeme komplexně a často opakovaně s přihlédnutím k jejich životní situaci a ve složitějších případech jim poskytujeme právní služby,“ doplňuje Hůle.

Na helplince Člověka v tísni se střídá celkem 18 poradců. Průměrně trvá telefonát 30 minut. Nejvyšší počet volajících linka zaznamenala 27. března po vystoupení vlády k opatření pro OSVČ. Na helplinku Člověka v tísni 774 392 950 je od počátku krize možné volat od pondělí do pátku od 8 do 18 hodin.

Zhoršující se psychika seniorů

Rostoucí tlak na psychiku klientů, zvlášť u seniorů a lidí s handicapem a jejich blízkých, potvrzuje i nevládní organizace NADĚJE. „Snažíme se zůstat v kontaktu s klienty ze služeb, které jsou nyní uzavřené. V domácnostech a bez naší podpory zůstaly rodiny klientů s Alzheimerovou nemocí, kteří nyní nemohou do denních stacionářů, lidé s mentálním handicapem, kteří nemohou docházet do sociálně terapeutických dílen. Jsou už pátý týden zavření doma. Voláme jim a povzbuzujeme je i jejich pečující. Seniory a klienty s handicapem, o které pečujeme u nás, v pobytových službách, propojujeme elektronicky s jejich příbuznými, aby nebyli izolováni, a snažíme se saturovat jejich potřeby, aby u nich nedocházelo k tenzím a sebepoškozování v prostředí nejrůznějších omezení,“ říká mluvčí organizace Hana Šimková.

Seniory a klienty s handicapem, o které pečujeme u nás, v pobytových službách, propojujeme elektronicky s jejich příbuznými, aby nebyli izolováni, a snažíme se saturovat jejich potřeby, aby u nich nedocházelo k tenzím a sebepoškozování.“

„Jde o psychicky velice náročné období pro klienty, ale i zaměstnance, kteří se potýkali s nedostatkem ochranných pomůcek, nedostatečnými pokyny od Ministerstva práce a sociálních věcí a nyní se zhoršující se psychikou klientů,“ upřesňuje Šimková. „Vše zabezpečujeme jen díky skutečně mimořádnému nasazení našich pracovníků.“

„Vše zabezpečujeme jen díky skutečně mimořádnému nasazení našich pracovníků.“

Nejvíce ohroženou skupinu představují senioři. Nejen zdravotně, ale i psychicky z důvodu izolace. Podle pracovníků sociálních služeb u nich v posledních týdnech narůstá apatie. „Chybí jim kontakt s blízkými. Často volají příbuzní, že jejich senioři těžko zvládají život v domácnosti a chtějí být přijati do domovů. Přijímání nových klientů je zakázané, stoupá počet lidí, kteří tuto službu akutně potřebují. Nouzová situace doléhá také na rodiny pečujících, mají nedostatek pomoci, protože nesmíme přijímat nové klienty,“ vysvětluje Šimková.

Lidé řeší strach z nemoci, samotu i existenční obavy

Trojnásobný nárůst počtu hovorů zaznamenala i krizová linka Diakonie, kterou za měsíc využilo přes tisíc volajících. „Osmdesát procent dotazů spadá do oblasti krizové intervence. Lidé řeší strach z nemoci, samotu, otázky budoucnosti nebo existenční obavy,“ říká mluvčí Diakonie Pavel Hanych. „Mnohem častěji se v těchto dnech na linku obracejí také lidé, kteří mají dlouhodobé psychické obtíže, jež současná situace ještě zhoršila. Často jde o to volající uklidnit, pomoci zmírnit někdy až přehnaný strach a vyděšení. Dvacet procent volání pak připadá na praktické dotazy, kdy lidé shánějí konkrétní informace a potřebují poradit,“ upřesňuje Hanych. Mezi volajícími podle něj mírně převažují senioři, kteří tvoří třicet procent všech volajících, ale jinak je věkový průměr rozložen, například u pětiny hovorů jsou žadatelé o pomoc třicátníci. Průměrná délka těchto hovorů je 22 minut.

Mnohem častěji se v těchto dnech na linku obracejí také lidé, kteří mají dlouhodobé psychické obtíže, jež současná situace ještě zhoršila.

Provoz krizové linky Diakonie zajišťují odborníci vyškolení v oblasti krizové intervence. Celostátní bezplatná linka pro veřejnost funguje na čísle 800 567 567 každý den včetně víkendů od 9 do 20 hodin. Vedle krizové linky nabízí Diakonie veřejnosti i další formy pomoci, které lze najít na webu jsmesvami.diakonie.cz.

Nové poradenské a krizové linky zřídila v reakci na epidemii i Charita Česká republika, která zabezpečuje celkem pětinu všech sociálních služeb v Česku. „Máme šest krizových linek pro veřejnost, z toho čtyři byly zřízeny nově s ohledem na aktuální situaci,“ říká Simona Juračková z oddělení komunikace Charity Česká republika. „Dvě krizové linky, na kterých je možné provést meziroční srovnání, vykazují znatelný nárůst zájmu. Na plzeňské krizové lince se při porovnání s loňskem ukazuje zdvojnásobení počtu hovorů. Blanenská linka důvěry, která funguje nonstop a pro celou republiku, má nárůst o 134 %, konkrétně z 534 na 717 hovorů, což při přepočtu dělá 11 hodin čistého času za den,“ upřesňuje Juračková.

Do Charity nejčastěji volají lidé, kteří nyní již dlouhodobě čekají na schválení příspěvku na péči, matky či otcové samoživitelé a rodiny bez úspor se sníženými příjmy. Specifickou skupinou jsou pak lidé se sníženými úvazky, pracující na DPP, DPČ a sezónní pracovníci, kteří většinou nemají sjednané nemocenské pojištění. „Během března jsme často řešili pracovněprávní vztahy jako nucený výběr dovolené, ošetřovné, převody do jiných závodů bez náhrady zvýšeného cestovného ze strany zaměstnavatele nebo ztrátu zaměstnání,“ dodává Juračková.

Trojnásobný nárůst hovorů oproti loňsku zaznamenala i ukrajinská infolinka, která je jednou ze tří telefonních linek Charity poskytujících informace v cizím jazyce. Některým klientům končí vízum v období nouzového stavu, proto řeší možnosti jeho prodloužení, jiní se naopak dotazují na možnosti návratu do své vlasti.

K nejvíce zatíženým patří rodiny pečující o nemocné blízké

Kromě těch, co přišli o příjem nebo jeho část či mají jiné zásadní existenční potíže vlivem současné situace, jsou podle odborníků z Charity velmi zatížené i rodiny pečující o blízkou osobu, která je dlouhodobě nemocná, nebo má hendikep. „Nemůžeme jim teď nabídnout využití různých typů stacionářů, center denních služeb pro seniory, osoby se zdravotním postižením či osoby s Alzheimerovou chorobou a dalších denních ambulantních zařízení. Současná situace pro ně představuje nebývalý stres. Naše terénní pečovatelská služba a domácí zdravotní péče dál fungují a pomáhají mnoha z nich nebo odlehčují nemocnicím. Ale navzdory našim apelům na ministerstvo zdravotnictví není dosud vyřešeno testování lidí, kteří jsou z nemocnic propouštěni do domácího ošetřování. Ti se tak stávají velkým rizikem jak pro svou rodinu, tak pro naše ošetřovatelky i zdravotní sestry,“ doplňuje Juračková.

„Navzdory našim apelům na ministerstvo zdravotnictví není dosud vyřešeno testování lidí, kteří jsou z nemocnic propouštěni do domácího ošetřování.“

Charitní Linka důvěry funguje nepřetržitě na číslech 516 410 668 a 737 234 078. Kromě krizových linek a kontaktů na poradny Charita zveřejnila i telefonické kontakty na duševní a duchovní pomoc. Všechny jsou k dispozici na webu charita.cz/koronakrize.

Na lince Senior telefonu dobročinné organizace ŽIVOT 90 narostl počet hovorů během koronakrize trojnásobně. „Klienti se ptají na různé otázky ohledně onemocnění covid-19, ptají se, jak zařídit různé záležitosti počínaje nákupem, poštou, léky, ale i jak vybrat, zařídit sociální příspěvky nebo sehnat pobytovou sociální službu,“ říká mluvčí organizace Marek Kuřina. Krize podle něj ukazuje, že se v těchto dnech jako „akčnější“ jeví spíše ženy, které aktivně vyhledávají pomoc nebo shánějí potřebné informace. Jejich volání na linku je poměrově výrazně vyšší než v předchozích měsících, kdy poměr mužů a žen byl spíše vyrovnaný. Klientům ovšem ŽIVOT 90 poskytuje komplexnější péči, než je jenom komunikace na Senior telefonu. Tísňová péče dodává uživatelům (a jejich rodinám) této služby bezpečí a jistotu při každodenním životě díky tísňovému tlačítku, čidlu nepohybu a hlasové komunikaci.

Prožívání silných emocí je naprosto normální.

Konzultanti Senior linky ŽIVOTa 90 poskytují nyní během pandemie velmi často podporu a základní stabilizaci při strachu a úzkosti. Covid-19 totiž ještě více umocňuje stávající osamělost nebo duševní tíseň řady seniorů. Prožívání silných emocí je naprosto normální. „Emoce nás totiž chrání při ztrátě jistot našeho běžného života. Strach nám třeba může pomoci při dodržování vládních opatření, osamělost pak ukáže na větší potřebu kontaktu s druhými. Právě nejistota, co s námi bude zítra, za týden nebo půl roku často vyvolává strach nebo úzkost,“ doplňuje Kuřina ze ŽIVOTa 90.