Archiv zpráv

 
Mobilka NADĚJE brázdí pražské ulice již 10 let

Mobilka NADĚJE brázdí pražské ulice již 10 let

14.08.18 | Praha

14. srpna 2008 poprvé vyjela Mobilní sociální služba na území Prahy 1. Dnes pravidelně stojí na třinácti stanovištích v osmi městských částech.


Více...
 
Mobilka NADĚJE brázdí pražské ulice již 10 let

14. srpna 2008 poprvé vyjela Mobilní sociální služba NADĚJE na území Prahy 1. Dnes pravidelně stojí na třinácti stanovištích v osmi městských částech. Stala se tak nezbytnou součástí našeho terénního programu.

Před deseti lety jsme s Městskou částí Praha 1 hledali možnost, jak pomoci přetíženému nízkoprahovému dennímu centru a zajistit nabídku základní pomoci potřebným lidem na ulici. Částečné řešení se našlo ve vytvoření kontaktních stanovišť, kam bude zajíždět upravený automobil. Pro zahájení provozu poskytla Praha 1 vyřazenou sanitku získanou od Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy. Když automobil dosloužil, poskytl nám štědrý soukromý dárce v roce 2014 prostředky na pořízení nového. Mobilní sociální služba tak mohla bez přerušení stále působit.

Považovali jsme to za dočasné řešení, které co nejdříve vystřídá síť kamenných nízkoprahových denních center. Nová denní centra však nevznikla, a tak je Mobilka stále součástí portfolia našich služeb pro lidi bez domova. Za deset let pomáhala již na 234 místech v Praze a pracovníci díky ní uskutečnili celkem 224 754 kontaktů, 27 929 z toho bylo kontaktů se ženami.

Aleš Strnad, který má Mobilní sociální službu od začátku na starosti, k tomu dodává: „Základní podpora lidem bez domova zajišťovaná Mobilní sociální službou ve formě materiální pomoci, sociálního poradenství a pomoci při základním zdravotním ošetření je důležitá a nezbytná. Avšak musíme mít na paměti, že touto službou nelze plnohodnotně nahradit denní centra a další služby pro lidi bez domova v hlavním městě.“

Pokud chcete finančně podpořit terénní program či naše další služby pro lidi bez domova, zašlete dar na účet 8002-0316012163/0300. Děkujeme!



Méně...
 
Představy veřejnosti vs. realita života v azylovém domě

Představy veřejnosti vs. realita života v azylovém domě

Předtavitel Libereckého kraje navštívil azylový dům NADĚJE

05.08.18 | Jablonec nad Nisou

Před několika dny jsme pozvali zástupce Libereckého kraje na návštěvu našeho azylového domu. Chtěli jsme ukázat, v jak dobrém stavu celé


Více...
 
Představy veřejnosti vs. realita života v azylovém domě

Pozvali jsme zástupce Libereckého kraje na návštěvu našeho azylového domu. Chtěli jsme ukázat, v jak dobrém stavu celé zařízení dva a půl roku od otevření stále je a jak se nám daří plnit poslání naší organizace.

Obavy o stavu vědomí většiny společnosti o životě bezdomovců v azylových domech se naplnily. Náměstek hejtmana pro řízení resortu dopravy, investic a veřejných zakázek nevycházel po celou dobu z údivu nad čistotou v budově, nad službami NADĚJE, byl "mile překvapen" vzájemnými vztahy mezi zaměstnanci a klienty. Pochopil, že naše zařízení je v mnoha případech poslední místo, kde se s bezdomovcem slušně zachází, nikdo ho nezavrhuje a kde má možnost zkusit začít nový život. A to je pro člověka, ale samozřejmě i pro společnost, to nejdůležitější.

Pan náměstek se zájmem poslouchal příběhy klientů a stále se velice divil příjemné atmosféře v celém zařízení. Slíbil tuto zkušenost tlumočit ostatním představitelům kraje a předat jim pozvání k osobní návštěvě NADĚJE.

Věříme, že návštěva měla smysl. Vždyť politici na předních místech by měli mít povědomí o všech svých spoluobčanech a v rámci svých pravomocí pomáhat při zajištění co nejlepšího fungování zařízení jako jsou azylové domy. Jde přece o člověka! To jsme také panu náměstkovi několikrát zdůraznili. 

Na závěr cituji z textu, který napsal sám pan náměstek na svůj profil na sociální síti: „Dnes jsem navštívil Azylový dům Naděje v Jablonci nad Nisou, velké díky patří všem lidem, kteří se starají o lidi bez domova. Bylo těžké poslouchat lidské příběhy, pravidla pro poskytování služeb i trable, které zde vznikají. Vážím si pracovníků co poskytují velikou pomoc lidem, kteří již nemají jinou možnost přežívání a jsem rád za příběhy se šťastným koncem."

 

 

Jiří Hána, sociální pracovník

Dům NADĚJE Jablonec nad Nisou


Méně...
 
Ať je Dominika Farkasová Ženou roku 2018!

Ať je Dominika Farkasová Ženou roku 2018!

Dejte iniciátorce projektu Stůl pro jednoho svůj hlas

19.07.18 | Praha

Medailonek naší kolegyně, fundraiserky, která vymyslela a administruje projekt Stůl pro jednoho, jenž zajišťuje teplé a hodnotné jídlo lidem bez domova, naleznete v kategorii CHARITA.


Více...
 
Ať je Dominika Farkasová Ženou roku 2018!

Medailonek naší kolegyně, fundraiserky, která vymyslela a administruje projekt Stůl pro jednoho, jenž zajišťuje teplé a hodnotné jídlo lidem bez domova, naleznete v kategorii CHARITA.

 

Podpořte Dominiku a dobré dílo, kterému se věnuje. Děkujeme!

http://zenaroku2018.jenprozeny.cz/soutezici/


Méně...
 
I lidé bez domova potřebují k životu hezké prostředí

I lidé bez domova potřebují k životu hezké prostředí

18.07.18 | Praha

O soukromí, osobním prostoru, působení čistoty a barev na psychiku člověka v ubytovnách a azylových domech si povídala Alžběta Medková z rádia Wave i s naším ředitelem Janem Kadlecem.


Více...
 
I lidé bez domova potřebují k životu hezké prostředí

O soukromí, osobním prostoru, působení čistoty a barev na psychiku člověka v ubytovnách a azylových domech si povídala Alžběta Medková z rádia Wave i s naším ředitelem Janem Kadlecem.

Poslechněte si.

 

https://wave.rozhlas.cz/design-jako-zbran-proti-bezdomovectvi-lidem-muze-pomoct-i-hezci-barva-zdi-7567040


Méně...
 
Obhájili jsme Vážku

Obhájili jsme Vážku

16.07.18 | Zlín

11. a 12. července 2018 jsme v denním stacionáři a v domově se zvláštním režimem přivítali auditorky České alzheimerovské společnosti. Přijely na reaudit, zkontrolovat, jestli i po dvou letech od získání certifikátu Vážka poskytujeme v našich službách lidem žijícím s demencí kvalitní péči.


Více...
 
Obhájili jsme Vážku

 

11. a 12. července 2018 jsme v denním stacionáři a v domově se zvláštním režimem přivítali auditorky České alzheimerovské společnosti. Přijely na reaudit, zkontrolovat, jestli i po dvou letech od získání certifikátu Vážka poskytujeme v našich službách lidem žijícím s demencí kvalitní péči.

 

Nervózní jsme byli, to nebudeme zastírat. Stále se chceme zlepšovat a děláme pro to, co můžeme. Máme kvalitní personál, který svou práci dělá rád a s nejlepším svědomím, ale slovo kontrola či audit v člověku vyvolá vždycky zvláštní pocit, jako ve škole. Nakonec i jednotlivá kritéria auditu jsou hodnocena pětistupňovou škálou.

 

Co všechno se hodnotí? Kritérií je celkem 13. Např. filozofie a základní nastavení péče o lidi s demencí, aktivity, individualizace péče, výživa, zdravotní péče, bezpečnost, architektonické řešení a vybavení zařízení, péče o personál a grandmother's test.

 

Po dvoudenním pobytu auditorek můžeme říci, že jsme obhájili označení služeb certifikátem Vážka. Máme velkou radost, že všechno plníme dle auditu výborně, nadprůměrně či bez výhrad. Věříme, že i nadále se nám podaří naše služby a jejich kvalitu posunovat kupředu.


Méně...
 

Láska nad paragrafy

11.07.18 | Lidé s handicapem | Kateřina Pivoňková

Přemýšlíte o tom, jakou hodnotu má manželství spoutané ve 115 paragrafech Občanského zákoníku? A láska v časech sobectví a


Více...
 

Přemýšlíte o tom, jakou hodnotu má manželství spoutané ve 115 paragrafech Občanského zákoníku? A láska v časech sobectví a sebeprosazování?

 

On je společenský mladý muž s nadáním k hudbě, s množstvím přátelských vztahů a schopností je navazovat. Narodil se s mentálním postižením, vyrůstal v dětském domově a ústavech sociální péče. Před několika lety začal žít v chráněném bydlení. Je čím dál samostatnější a svobodnější díky podpoře sociálních pracovníků. Soud omezil jeho svéprávnost, mimo jiné i v tom, že nemůže uzavřít manželství.

 

Ona se narodila do láskyplné rodiny. To, v čem ji mentální handicap omezoval, kompenzovala svojí péčí milující maminka. Po její smrti se přestěhovala do chráněného bydlení, dobrou opatrovnicí je její sestra. Široká rodina je pro ni podporou a celoživotním zázemím.

 

Zamilovali se, sestěhovali se spolu do chráněného bytu a žijí podle svého. Spolu dokážou mnohem víc, než každý sám. Rosťa Jarku všude doprovodí, na rozdíl od ní nemá problémy s orientací a umí bezpečně přecházet přes silnici. Jarka za oba pohlídá peníze, nákupy, čistotu v domácnosti. Rosťa Jarce zpívá a hraje, když je jí smutno. Jarka Rosťu podporuje v jeho zálibách – hraní divadla a zpracovávání fotek a videí. Stará se, aby byl upravený.

 

Tady by to mohlo skončit s tím, že se už víc dělat nedá.


Česká republika podepsala v roce 2007 mezi prvními signatáři Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Článek 19 Úmluvy nese název „Nezávislý způsob života a zapojení do společnosti“. Na příběhu Rosti a Jarky vidíme, že cesty k jeho naplnění se dají nalézt. Oba dva, navzdory svému postižení a svým specifickým potřebám, anebo právě díky nim, mají touhu a vůli žít podle svého nezávislým způsobem života, plnit svou roli muže a ženy v partnerském vztahu. V tom je podpořila sociální služba, opatrovníci, pracovníci sociálního odboru a evangelická církev. Jednotliví aktéři v komunitě města se spojili a pomohli jim, aby si mohli veřejně slíbit lásku, úctu, věrnost a vzájemnou pomoc. Také si slíbili, že jeden na druhého budou dávat pozor a společně se postaví tomu, co by je mohlo ohrozit. Spolu s nimi jsme prožili slavnostní požehnání v evangelickém kostele. Připravovali se na ně s farářem poctivě půl roku, stejně jako se obvykle připravují snoubenci. Ne, nebyl to sňatečný obřad, jak stanoví Občanský zákoník, ale pro ně a pro nás okolo událost mimořádného významu.


Musíme uvažovat, jak dál. Jak například zajistit, aby v případě nemoci jednoho z nich ten druhý měl právo na informace? Možná jednou budou chtít opustit sociální službu a najmout si spolu bydlení podle svého. V těchto věcech jsou teď odkázáni na porozumění svých opatrovníků a na soudní posouzení svéprávnosti.


Rozumíme tomu, proč soudce znemožnil Rosťovi uzavřít manželství. Právní důsledky a všechny souvislosti jsou natolik komplikované, že by jim nedokázal plně porozumět. Ale cítit, milovat a odpovědně žít jeden pro druhého můžou Jarka a Rosťa jako každý z nás.

 

Kateřina Pivoňková je ředitelka pobočky NADĚJE ve Zlíně.


Méně...