Archiv zpráv

Očkování proti COVID-19 pro zranitelné skupiny obyvatel Prahy v rámci projektu Magistrátu hlavního města Prahy pokračuje. Proběhne opět v naší ordinaci praktického lékaře U Bulhara ve čtvrtek 2. 9. od 12:30 do 15:30.

Pokud i vy znáte někoho bez domova, můžete mu informaci předat. Očkuje se jednodávkovou vakcínou Janssen od Johnson & Johnson.

Pomůže nám, když budete sdílet, a informace o očkování se tak dostane dál.

Děkujeme.

Václav (51 let) žil po smrti otce zhruba tři roky na ulici. Začátkem července byl kontaktován našim terénním týmem. Zdravotní sestra zjistila rozsáhlá otevřená hnisavá ložiska na obou nohou včetně defektu na plosce. Ošetření bylo možné jen v ordinaci. Václav byl navíc v silně zanedbaném hygienickém stavu bez jakýchkoliv dokladů. Byl tedy objednán na druhý den do ordinace. Sem ale dorazil o několik dní později. Jeho stav se mezitím zhoršil. Ordinace zajistila komplexní vyšetření, včetně žádanek na další odborná vyšetření, antibiotika, léky na cukrovku, převaz a ubytování v humanitárním zařízení. Mezitím sociální pracovnice požádala o číslo pojištěnce a zajistila rodný list. S těmito doklady a doprovodem byla odborná vyšetření provedena. Začátkem srpna je Václav stále ubytovaný v humanitárním zařízení a jeho zdravotní stav se zlepšuje i díky pravidelným převazům a kontrolám v ordinaci.

Tohle je příklad spolupráce terénního programu, naší ordinace a pobytové služby. Tento měsíc tomu je rok, kdy jsme se zapojili do projektu „Zvýšení dostupnosti a vytvoření možností zdravotní péče pro osoby bez přístřeší“. Od srpna 2020 do července 2021 jsme v rámci projektu:

převezli 192 lidí bez domova

ošetřili 830 pacientů (dohromady 4 307 ošetření).

Projekt realizuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky a je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Foto je ilustrační

Procházel jsem staré, dnes už by se dalo říct dokonce historické dokumenty z doby založení našeho střediska NAĎEJE v Mladé Boleslavi. Bylo to v roce 1999. Nepřekvapilo mě, že jsem objevil petici sepsanou proti záměru města středisko zbudovat. Jak moc bylo počínání místních obyvatel omezené, xenofobní a diskriminační nechci nyní rozebírat. Vždyť v naší “vyspělé” společnosti je zcela běžné, že budování služeb pro bezdomovce, uživatele návykových látek, duševně nemocné a další ohrožené skupiny provází odpor místních, kteří chtějí danou problematiku vyřešit odsunutím těchto služeb “někam jinam”. Oko mi však padlo na výraz “nepřizpůsobivý občan”, se kterým jsem se samozřejmě setkal již mnohokrát, ale kterému vlastně nerozumím. Co znamená?  

Nesnášenlivost vůči “nepřizpůsobivým” je velmi zřetelná v Mladé Boleslavi i v celé naší zemi. Je spousta důvodů, proč někdo může mít potíž s naplňováním běžných společenských rolí. Nemoc psychická nebo tělesná, špatné rodinné zázemí, závislost, zadluženost, osamělost, diskriminace okolí kvůli pohlaví, etnickému původu, náboženskému přesvědčení a další. Většinou se těch starostí v jednom lidském osudu schází několik. Říct, že bezdomovec prostě nechce pracovat a chce se jenom opíjet, je velmi snadné. Lidem takové zjednodušení dává pocit, že světu rozumí a že tak mají kontrolu nad svým vlastním životem. Vymezovat se proti “nepřizpůsobivým” dává pocit bezpečí.  

Z mého pohledu jsou nepřizpůsobiví ti “normální”. Jak můžeme chtít po člověku, kterého označíme za “nepřizpůsobivého” a který je v konfliktu s většinovou společností, aby se sám od sebe změnil a mávnutím kouzelného proutku se najednou “přizpůsobil”? Vyřešíme věc tím, že mu sáhneme na dávky hmotné nouze a konečně ho tak “vychováme”? To je k smíchu a pláči zároveň. Proto já jako nepřizpůsobivé vnímám běžné občany, kteří nejsou schopni přizpůsobit svůj úzký pohled na svět a poznat, že jsou zde také lidé, kteří místo odsouzení potřebují pomoc. Uslyším-li “nepřizpůsobiví pryč”, pomyslím si “podívejte se na sebe”.  

Tadeáš Hrabovský, vedoucí pobočky Mladá Boleslav

Chceme, aby děti z našich azylových domů mohly zažít, co běžně nezažívají, chceme, aby mohly změnit prostředí, rozvíjet své dovednosti, poznávat nové zážitky a vůbec smysluplně trávit volný čas.

Jsme proto nesmírně vděčni podpoře Nadace rozvoje občanské společnosti z programu Vy rozhodujete, my pomáháme, díky jejíž příspěvku v hodnotě 20 tisíc korun jsme mohli realizovat projekt „Naděje na radostnější dětství“ pro děti z azylového domu NADĚJE v Klášterci nad Ohří.

Zorganizovali jsme výlety do ZOO, jump areny, pohádkového zámku či návštěvu kina, na kterých si navíc děti mohly vybrat občerstvení dle vlastního uvážení, a tak nebyly limitovány finanční situací rodiny. V neposlední řadě jsme pomocí nakoupených didaktických a společenských her rozvíjeli psychomotorické a společenské dovednosti dětí.

Děkujeme za zážitky, NF Tesco!

Odkaz na fotogalerii projektu.

V minulém roce postihla celý svět koronavirová krize. Jsme moc rádi, že v hlavním městě se v tak náročné době nezapomnělo na lidi bez domova a byly pro ně připraveny různé možnosti ubytování. Naši kolegové skvěle obstáli a během krátké doby postavili humanitární stanové městečko, které dočasně sloužilo jako bezpečné místo.

Světový den humanitárních pracovníků byl vyhlášen Valným shromážděním OSN jako připomínka pumového útoku na sídlo Organizace spojených národů v Bagdádu v roce 2003, při němž zahynulo 22 lidí. Tento den je příležitostí poděkovat humanitárním organizacím a jejich pracovníkům, kteří působí po celém světě, za obětavou pomoc lidem v nouzi. My se přidáváme a tímto všem z celého srdce děkujeme.

Panu Honzovi se jedna noc v parku stala osudnou. Živý terč si z něj udělal útočník, který ho chtěl okrást. Honza byl převezen do nemocnice. Po stabilizaci zdravotního stavu a s pomocí sociálního kurátora našel střechu nad hlavou v našem azylovém domě na Žižkově, kde má bezpečné zázemí a podmínky pro nový start. Ačkoliv má Honza vážné zdravotní problémy, má stále radost ze života díky drobným maličkostem a aktivitám jako je například vaření či vzdělávání ve Volnočasovém a kulturním centru pro aktivní seniory Přístav 7 od organizace Elpida. Jak Honza říká, však slunce ještě svítí, ještě nezhaslo. 

V těchto dnech si připomínáme 17. výročí od otevření azylového domu v Husitské ulici na Žižkově. V loňském roce jsme tu naše služby nabídli 128 mužům bez domova, z nichž 28 muselo být kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu ubytováno v bezbariérové části. Průměrný věk se rok od roku zvyšuje a loni jsme se vyšplhali k věku 53 let. Nejstaršímu obyvateli bylo 76 let, ale více než dvacet mužů bylo v seniorském věku, tzn. nad 65 let. Příběh Honzy je jeden z mnoha, se kterými se každý den setkáváme. 

Pomáhejte spolu s námi️ https://www.darujme.cz/projekt/1060

Děkujeme vám!