Archiv zpráv

Letos v květnu už 31 let pomáháme v Praze lidem bez domova. Nezaháleli jsme ani v minulém roce.

Celkem jsme podpořili 2 328 lidí v nouzi, 719 z nich se na nás s žádostí o pomoc obrátilo poprvé.

• 22 % bylo žen
• 10 % lidí ve věku 65 let a více

Podpořit pomoc pro lidi bez domova v Praze můžete i vy prostřednictvím tohoto odkazu.

Děkujeme vám.

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Dnes již bývalá klientka litoměřické sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi NADĚJE nás před osmi lety požádala o pomoc. Tehdy byla matka samoživitelka, vychovávala jedenáctiletou dceru a novorozeného chlapce.

Po rozvodu s manželem se přestěhovala do Litoměřic, kde si sehnala bydlení. Veškeré finance ale použila na náklady na bydlení (kauce, první nájem, energie, základní vybavení), a tak potřebovala pomoc se zajištěním základních životních potřeb. Prvotně bylo nutné obstarat sociální dávky na uhrazení nájmu, během naší spolupráce jsme však klientce poskytovali prakticky komplexní péči a podporu, aby se mohla opět osamostatnit.

Časem jsme jí pomohli najít lepší a levnější bydlení. Vrátila se k otci svého syna, jenž ji podpořil natolik, že časem využívala naši službu pouze k doučování dcery, která to měla ve škole kvůli svému zdravotnímu stavu (epilepsie a astma) velice těžké. Často byla nemocná, a navíc měla specifické poruchy učení.

Klientka s přítelem si později byt odkoupili a začali žít ve svém. Její dcera k nám nadále docházela na doučování a velmi se snažila, aby školu zvládala.

Později nás klientka oslovila s prosbou o radu, co všechno obnáší založení úklidové firmy. Chtěla zaměstnávat maminky samoživitelky. Celý nápad jsme dlouze probírali a klientka si vzala čas na rozmyšlenou.

V té době už k nám tak často nedocházela, přesto jsme zůstávali v kontaktu, neboť začala podporovat naše ostatní klientky. Pomáhala nám shánět materiální pomoc pro maminky samoživitelky. Na Facebooku také založila stránku „Daruji nebo levně prodám maminkám v tísni Litoměřicko“, která má dnes 2 500 členů a maminky si díky ni mohou vzájemně pomáhat.

Klientka si nakonec opravdu založila vlastní úklidovou firmu a pomáhá nám v zaměstnávání maminek samoživitelek, jež si potřebují přivydělat.

V současné době již paní naší klientkou není. Její dcera aktuálně studuje na soukromé škole obor kadeřnice, ve škole prospívá více než výborně a doučování již nepotřebuje. Učitelé ji chválí a má spoustu přátel.

Klientka bydlí s rodinou ve svém vlastním bytě. Založením firmy si splnila sen a celkově je v životě velmi spokojená. Naplňuje ji, že může pomáhat ostatním maminkám v tíživé životní situaci, ať už sama, nebo skrze naši službu. Nás těší, že jsme klientce mohli pomoci a že tento příběh může posloužit jako inspirace pro ostatní.

Už tradiční charitativní Kabelkový veletrh se v Klášterci nad Ohří uskuteční v úterý 4. října, pořádat ho budeme v nově zrekonstruovaném kulturním centru města.

I když veletrh proběhne až za půl roku, už nyní je možné pomáhat. Zájemkyně mohou až do 23. září darovat kabelky, které vyčistíme a posléze budeme nabízet k prodeji na veletrhu.

Sběrná místa jsou následující:

• Sociální služby NADĚJE Chomutovská 206, Klášterec nad Ohří
• Chráněné bydlení NADĚJE Jana Švermy 569, Kadaň
• Recepce Kulturního centra, Chomutovská 465, Klášterec nad Ohří
• Infocentrum, nám. Dr. E. Beneše 85 Klášterec nad Ohří
• Papírna Perštejn spol. s r.o., Hlavní 20, Perštejn
• Galanterie, Polní 681, Klášterec nad Ohří

Výtěžek z Kabelkového veletrhu bude využit na úhradu nákladů spojených s aktivizací klientů chráněného bydlení s duševním onemocněním a mentálním postižením, konkrétně se jedná o výlety, pohybové aktivity a materiál na výrobky klientů.

1. května je pozitivní den. Už jen proto, že je symbolem začátku letního období. Chystáme se na hezké počasí a letní náladu. A v ten první květnový den v roce 1991 také vznikla pražská pobočka NADĚJE. Dnes je tedy příležitost vzpomenout si nejen na blížící se léto, ale i na to, že pražské Naději je již 31 let. Já osobně si budu připomínat, že jsou to již téměř dva roky, kdy jsem nastoupil do pozice ředitele pražské pobočky. Byla to doba, kdy se díky covidu nešlo jen tak volně procházet po ulici. Muselo to mít nějaký důvod. Šlo jít jen do práce, k lékaři nebo rychle nakoupit. Potom se to zlepšilo, aby pak přišlo opravdu těžké období. Moje dva roky práce v Praze byly velmi spojené s koronavirovou krizí. Ostatně se to týkalo nás všech. V každém našem středisku bylo třeba zavádět opatření, různě je měnit a přizpůsobovat se legislativním nařízením. Museli jsme být opatrní, ukáznění, přísní na sebe i na klienty. A krom toho dělat ty běžné věci, co jsou třeba dělat vždy. Každý z nás musel více či méně přizpůsobit svoji práci dané situaci. Často bylo nutné přidat na čase, energii a trpělivosti. 

Na jednu stranu se zlobím na covid proto, že nedovoloval dělat naši společnou práci ve standardních podmínkách. Museli jsme někdy improvizovat, zastavil se a zkomplikoval další plánovaný rozvoj. Málo jsme se osobně potkávali, kvůli prevenci, karanténám a izolacím. Na druhou stranu mně covid ukázal, jací v pražské Naději jsme, respektive jaká pražská Naděje je. Tak pokud mohu po dvou letech udělat krátké zhodnocení, tak to vidím takto. Naše pobočka je silná, dospělá organizace. Umíme si poradit se složitou situací. Vzájemně si pomáháme. Pokud vznikne mezi námi nedorozumění, řešíme ho s respektem. Známe, kde nás tlačí pata a hledáme cesty, jak to napravit. Poskytujeme služby kvalitně a stabilně a zároveň přemýšlíme, jak se dál rozvíjet. Chováme se odpovědně a poctivě k našim klientům a partnerům. 

Můj pohled je, jak vidíte, veskrze pozitivní. (Nejsem, doufám, příliš ovlivněn blížící se letní náladou.) Jsem rád, že jsme takoví. Protože nelze říct, že krize jsou zažehnány. Okolní svět nám dávkuje další výzvy. Vypadá to, že budeme muset uplatnit náš pevný charakter i v dalším období. Ovšem podle toho, co jsem zažil v Naději za uplynulé dva roky, nemám o další vývoj Naděje v Praze obavy. Věřím, že za rok až se zase podíváme zpátky na to, co se stalo, budeme vystavovat pozitivní hodnocení.

Milé kolegyně a milí kolegové, děkuji Vám za společnou cestu a spolupráci. 

Text: Daniel Svoboda, oblastní ředitel

Vojtěch (58 let) přišel požádat o pomoc po dvou týdnech strávených na ulici. Předtím bydlel v podnájmu, který platil z učitelského platu. Po snižování stavu ve škole pracoval jako skladník. Když přišel i o toto zaměstnání, ocitl se bez střechy nad hlavou. Díky projektu Nejdřív střecha mohl začít využívat služeb noclehárny. Společně se sociálními pracovníky si zařídil výměnu propadlého občanského průkazu a zaevidoval se na úřadu práce. Ze získané podpory v nezaměstnanosti si hradil ubytování v azylovém domě, kde mu pomohli najít novou práci.

„Člověk na ulici bez prostředků je vždycky nějakým způsobem zraněný, ze sociálního pohledu dokonce zraněný těžce. Je s podivem, v kolika případech poměrně malá pomoc stačí, aby nepadl do trvalého bezdomovectví, ale postavil se na vlastní nohy a odešel po svých,“ říká zakladatel projektu Vojtěch Sedláček.

Děkujeme Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové

Dnes je Světový den bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vyhlásila ho roku 2003 Mezinárodní organizace práce, specializovaná organizace OSN.

V NADĚJI také myslíme na bezpečné pracovní prostředí a postupy, prevenci rizik a požární ochranu, proto se pravidelně povinně školíme. V Praze jsme výuku s danou tématikou absolvovali zrovna nedávno. Náš OZO (Odborně způsobilá osoba) Tomáš Rejman nám mj. připomněl důležitá nařízení a opatření, sdělil novinky nejen z legislativy a ukázal použití hasicího přístroje. Jsme připraveni předcházet nepříjemným událostem a v případě potřeby je řešit.