Archiv zpráv

Náš azylový dům v Záběhlicích se vám v září otevře na jeden den. Nenechte si to ujít!

Je pro vás připraven bohatý program – nesmíte propásnout komentovanou prohlídku v podání "domácích" Lukáše Novotného a Báry Brožové, ani koncert hudebníků Alla breve.

Zapište si do kalendářů a diářů datum 12.9.2019 a čas 13.00. Těšíme se s vámi na viděnou!

Den otevřených dveří se koná na podporu sbírky "Daruj koupelnu".

Více zde https://www.darujme.cz/projekt/1201850

Děkujeme za Váš zájem a podporu!  

Přesně na den před jedenácti lety jsme zahájili mobilní terénní program. Mobilní sociální služba, my v NADĚJI říkáme zkráceně "mobilka", zajišťuje upravený dodávkový automobil, který za lidmi bez domova vyjíždí každý pracovní den na předem určené místo v Praze. Aktuálně jde o třináct stanovišť. V mobilce nabízíme sociální poradenství, pomoc při základním zdravotním ošetření a potravinovou pomoc. V minulém roce terénní pracovníci v upraveném automobilu uskutečnily 23 010 kontaktů s lidmi bez domova.

Paní Anna je klientkou Pečovatelské služby NADĚJE již šest let. Zpočátku jí stačily služby v minimálním rozsahu. Syn se snachou ji denně navštěvovali, ovšem prohlubující se zdravotní problémy je přiměly zvažovat matčino přestěhování do pobytového zařízení. Vzhledem k vysokému pracovnímu vytížení a zvyšující se náročnosti potřebné péče jiné východisko neviděli. Paní Anna se však do domova pro seniory stěhovat nechtěla. Přála si zůstat i nadále ve svém domácím prostředí, v kruhu nejbližších.

„My jsme klientku i rodinu ubezpečili, že žít doma i nadále lze. Po vzájemné domluvě jsme rozsah našich služeb paní Anně významně navýšili. Dnes je ve svém úctyhodném věku plně imobilní a potřebuje komplexní péči. Docházíme k ní 3x denně 7 dní v týdnu 365 dní v roce, tedy i o víkendech a svátcích,“ popisuje vedoucí Pečovatelské služby NADĚJE Zuzana Blažková.

Zajistit služby v takovém rozsahu je velmi náročné. „Když ale vidíme v očích paní Anny vděčnost za to, že může svůj zbývající čas prožít v prostředí, na které je zvyklá a na kterém jí velmi záleží, máme jistotu, že jdeme správnou cestou. Syn i snacha paní Anny jsou také velmi spokojeni, že je v čase, kdy jsou v práci, o maminku dobře postaráno. A že se mohou díky naší pečovatelské službě intenzivně věnovat svým profesím, v nichž platí za uznávané odborníky,“ dodává Zuzana Blažková.

Podobně mohou zůstat ŽÍT DOMA i další senioři, ale i lidé se zdravotním postižením, či chronickou nemocí, a to i vysoce závislí na péči druhých. Umožňují jim to pečovatelské služby, které mění své fungování v rámci projektů Institutu sociální práce, z. s. v partnerství a úzké spolupráci se šesti kraji, včetně Jihomoravského. Pečovatelské služby byly dříve vnímány jako organizace především rozvážející obědy a vykonávající úklidy. Nyní se přeměňují v odbornou službu zaměřenou na pomoc lidem, kteří potřebují i velmi intenzivní péči. Cílem je co nejvíce podpořit jejich setrvání v domácím prostředí a oddálit odchod do pobytové služby, například domova pro seniory. Iniciativa vychází z prostého přesvědčení většiny lidí: doma je doma. „Pečovatelské služby, které s námi spolupracují, dnes mají za sebou kus práce. Řada z nich významně rozšířila provozní dobu. Zajišťování obědů přenechala běžně dostupným službám, jako jsou restaurace či jídelny a omezila provádění úklidů tam, kde je může zastoupit úklidová firma za obdobných finančních podmínek,“ popisuje předseda Institutu sociální práce, z.s. Jakub Čtvrtník.

Sociální pracovnice pečovatelské služby NADĚJE se již v rámci uvedeného projektu zúčastnily čtyřdenního vzdělávacího programu a dále je čeká dvoudenní setkání zaměřené na nastavení a realizaci změn v odborné péči o klienty v jejich domácím prostředí. Ve spolupráci s Institutem sociální práce, z. s. nyní připravujeme také vzdělávací kurz pro pečovatelky pečovatelské služby, který má za cíl prohloubit praktické dovednosti v manipulaci s imobilním klientem.

Příměstský tábor pořádají pracovníci azylového domu NADĚJE Litoměřice pro své klientské děti již po několikáté. Tentokrát mohli naplánovat velké množství výletů a nejrůznějších aktivit díky finanční podpoře města Litoměřice. Za tuto pomoc velmi děkujeme.

Hlavním tématem letošního ročníku byli princezny a rytíři, a tak naši pracovníci s dětmi hned první den vyrobili štíty meče a korunky.

Děti plnily různé úkoly, hrály hry a zdolávaly překážky. Čekaly je také výlety na zajímavá místa. Například na osm metrů vysokou horolezeckou stěnu, která všem dětem i dospělým dala hodně zabrat. Na zámku v Ploskovicích děti provedla skutečná princezna. V Jezdecké škole v Terezíně si každý mohl vyzkoušet jízdu na koních, což všichni stateční rytíři i krásné princezny rádi využili. Mořský svět a procházka po Praze byla pro děti rovněž velkým zážitkem, protože některé z nich nikdy neměly možnost hlavní město navštívit.

Tradičním závěrem tábora byla hra Šipkovaná. Děti doputovaly až k ukrytému pokladu. V něm se našla pro každého táborníka odměna za vzorné chování, snahu a krásně strávený týden.

Pracovníci našeho azylového domu v Litoměřicích věří, že i další ročníky tábora budou tak povedené.

Dnes se v rámci našeho seriálu podíváme na azylové domy z hlediska opakovaných pobytů. Zkoumali jsme osudy klientů, kteří vyhledali naši pomoc v průběhu posledních deseti let. Položili jsme si otázku, zda se k nám vrací ti, kteří prošli našimi azylovými domy. A pokud se k nám vrátili, kolikrát to bylo. Téměř dva tisíce lidí (74 %) už se k nám již nevrátilo a my doufáme, že se jim podařil návrat do společnosti. Překvapují vás naše čísla a statistiky?

Pan Milan po celý svůj dospělý život pracoval. Když mu bylo 78 let, zemřel majitel bytu, v němž pan Milan žil. Najednou se musel vystěhovat. Ze dne na den se ocitl na ulici. Co teď?

Pan Milan se dostal do denního centra NADĚJE. Začal bydlet v azylovém domě, požádal příslušnou městskou část o seniorský byt.

Po dlouhých 5 letech přišla panu Milanovi od městské části pozitivní zpráva: byt mu byl přidělen. Skvělé, ano. Jenže panu Milanovi bylo už 82 let. Už se necítil na bydlení o samotě. Potřeboval pomoc někoho dalšího. Postupně ztrácel chuť k jídlu, neměl energii ani na to, aby vyšel ven. Bolely ho nohy. V den, kdy mu v novém bytě přimontovali elektroměr, se pan Milan stěhoval do hospice. Život v novém bytě už se nekonal...

Toto je příběh jednoho úžasného člověka, který už není mezi námi. Přesto s námi zůstane napořád. Bohužel podobnou situaci zažívá více starších lidí. Dostat seniorský byt s nízkým nájemným je výhra, která se málokomu podaří. Jak jsou tyto byty přidělovány? Každý žadatel je bodově ohodnocen. Jenže za co tyto body jsou? Více bodů za špatný zdravotní stav, více bodů za vyšší věk, za nedůstojné nebo žádné bydlení. Čím více bodů, tím máte větší šanci na byt, ale zároveň jste blíže smrti. Neměla by se proto hranice, od níž je možné seniorský byt získat, trochu snížit?

Vím, bytů je málo, žadatelů je mnoho. Kde je slibované řešení v podobě zákona o sociálním bydlení? Ještě si budeme muset počkat?

Opět?

Tereza Fialová je vedoucí tréninkových bytů terénního programu NADĚJE v Praze.

Jsme vděčni za každý příspěvek na služby pro lidi bez domova.