Archiv zpráv

Děkujeme všem, kteří se zúčastnili a podpořili společenský večer v kině Varšava. Na benefiční akci se vybralo 9 782 Kč. Pojďte si s námi připomenout některé zážitky v krátké videoprojekci.

Míla Havrdová, oblastní ředitelka

Paní Jindřiška je ve starobním důchodu a žije sama bez jakýchkoliv příbuzných či známých v Kadani. Do kadaňské dluhové poradny NADĚJE přišla v těžké životní situaci.

Neměla peníze na nákup základních potravin a trpěla samotou a strachem z budoucnosti, které ještě prohloubila pandemie koronaviru. Z úvodních sezení s naší dluhovou poradkyní vyplynulo, že má několik závazků po nižších částkách, které sice nebyly v prodlení, ale ze svého starobního důchodu je nebyla schopna splácet. Za svou situaci se styděla, nicméně i přes svůj vyšší věk ji chtěla aktivně řešit.

Klientce jsme zprostředkovali potravinovou pomoc a po několika konzultacích a přezkumném jednání s insolvenčním správcem se dostala do oddlužení. Své závazky nyní bude splácet po dobu tří let.

Paní Jindřiška za námi ale nadále pravidelně docházela za účelem poradenství ohledně probíhajícího oddlužení. Při společných schůzkách jsme zjistili, že nastavené měsíční splátky byly příliš vysoké a klientce nezbývaly peníze na úhradu nutných výdajů. Paní Jindřiška proto s naší pomocí požádala o snížení měsíčních splátek a krajský soud její žádosti vyhověl. Schválená insolvence a následné snížení splátek klientce velmi pomohlo jak po finanční, tak po psychické stránce. Nyní se i díky nám nachází v lepší finanční situaci.

Pokud chcete pomoci podobným lidem, přispějte na práci našich dluhových poraden: www.darujme.cz/dluhovkynadeje.

Jana Ullmannová, sociální pracovnice naší klášterecké dluhové poradny NADĚJE, přednášela druhým ročníkům Střední průmyslové školy v Chomutově. 

V rámci hodin společenských věd stručně a jasně vysvětlila žákům, jakým způsobem lze využít možnost oddlužení v rámci Milostivého léta II, komu a jak zaslat žádost a na jaké typy dluhů se tato akce vztahuje. Zmínila také zajímavé příklady z praxe a zodpovídala dotazy k problematice dluhů a insolvence.

„Uvedená akce významným způsobem přispěla k rozšíření finanční gramotnosti žáků a doufáme, že se v budoucnosti díky ní nedostanou do žádné dluhové pasti,“ konstatovali zástupci školy.

Podpořte práci našich dluhových poraden: www.darujme.cz/dluhovkynadeje.

V naší klášterecké dluhové poradně vzrostl zájem o poradenství v souvislosti s růstem cen a energií až o 70 procent. Pro Český rozhlas Sever to prozradila sociální pracovnice Jana Ullmannová.

Na poradnu se obracejí většinou starší lidé, a to telefonicky. Zájem o rady mají i ti, kteří žijí ve vyloučených lokalitách. Ptají se na možnou pomoc, na to, kam a na koho se obrátit a jaké dávky státní podpory případně mohou čerpat.

Zájem o služby klášterecké poradny přitom podle Jany Ullmanové postupně narůstá už od jara.

Od září běží druhý ročník Milostivého léta. Lidé se při této akce mohou zbavit svých dluhů vůči veřejnoprávním organizacím, jako jsou třeba obce, dopravní podniky nebo zdravotní pojišťovny. Pokud dlužník zaplatí původní dlužnou částku, takzvanou jistinu, pak jsou mu odpuštěny sankce, úroky z prodlení a další náklady.

Zatím to ale vypadá, že první ročník akce měl větší ohlas. V loňském roce se v naší klášterecké poradně 50 lidí aktivně zajímalo, co mohou dělat pro umoření dluhů a devět z nich se dluhu zbavilo úplně. Letos je přístup lidí jiný. Podle poradkyně Jany Ullmannové převládá potřeba řešit palčivější problémy, kterými jsou právě ceny energií.

Kláštereckou poradnu zatím vyhledalo asi 20 lidí, kteří měli zájem o informace týkající se Milostivého léta, pouze dva z nich se ale zbavili nebo zbavují svého dluhu. Lidé si teď nemohou dovolit zaplatit jistinu, tedy svůj původní dluh.

Zveme na přednášku MUDr. Marie Štětinové na téma Poruchy příjmu potravy, která se koná v úterý 11. října od 17 hodin v Knihovně Karla Hynka Máchy v Litoměřicích. 

Následné besedy se zúčastní dvě peer konzultantky s osobními zkušenostmi s tímto onemocněním.

Akci pořádá naše Centrum duševního zdraví pro děti a mládež v Terezíně ve spolupráci s organizací Fokus Labe v rámci Týdnů pro duševní zdraví.

Vstup je zdarma.

„S tátou jsem si nikdy nerozuměl. Když mi pak bylo tak jedenáct dvanáct, pořád mě řezal. Ani pořádně nevím proč.“

„Máma se o mě ve třinácti už nedokázala postarat. Brala drogy a ani jsme pořádně nebydlely. Ve třinácti jsem šla k babičce. Babička pila, a když jsem tam přišla, myslím, že chlastala ještě víc.“

„No tak sexuální zneužívání, že jo… Asi od šesti. Od nevlastního otce. Nesnášel jsem ho. Mámu mlátil pořád, ta měla vlastních starostí dost.“

Rodiny, kde vládne násilí, zneužívání či zanedbávání. Rodiny protkané závislostí i po několik generací. Rodiny na okraji společnosti, sociálně slabé, nebo „jen“ s nedostatečnými kompetencemi zajistit zdravý vývoj dítěte. To je jasné pojítko drtivé většiny lidí, kteří se ocitnou na ulici.

Společný jmenovatel: náročné dětství, které nemalou měrou předurčilo jejich životní trajektorii.

V jednom se psychologie jednoznačně shoduje: děti nepotřebují příliš, ale existují určité potřeby, jejichž ne/naplnění zcela zásadně ovlivňuje, jak může jejich dospělý život vypadat.

Je to potřeba jistoty a bezpečí, potřeba světu kolem sebe rozumět, být bezpodmínečně přijímán, dostatečně stimulován a zažívat pocit otevřené budoucnosti.

Dítě vyrůstající ve světě, kde ani snídaně není jistotou, se ocitá v džungli bez mapy a instrukcí, které ovoce může sloužit jako potrava a které zvíře je smrtelně nebezpečné. Nezíská schopnosti pro základní orientaci ve světě a zvládání života.

Pokud malý bezbranný jedinec přicházející na tento divoký svět pláče a od rodiče se mu dostane jen křiku, přestane očekávat, že on sám může nějak svou situaci měnit. Pomalu se stane rezignovaným a apatickým. Do dospělého života pak vchází s tím, že sám se svou situací nikdy nic nezmůže. A časem už to ani nezkouší.

Pokud jen zřídka nebo nikdy nezažívá pocit, že ho má někdo opravdu rád, i s jeho chybami, nikdy se nenaučí navazovat kvalitní vztahy. Vztahy, bez kterých by tu džungli nezvládl nikdo z nás. A chybějící sociální síť je dalším, neméně významným pojítkem lidí na ulici.

Když navíc v prvních letech svého života vidí, že nejlepší strategií na řešení jakéhokoli konfliktu či nezdaru je rána pěstí, vezme to za své. Nic jiného nezná. Vyvodí si, že právě toto je způsob, jak v životě obstát. Když pak jeho život není zrovna takový, jak si představoval, ani ho nenapadne, co je špatně. Strategie k „přežití“, které má, jsou pro něj normou. Lepší ho nikdo nenaučil.

To, co si tito lidé nesou do svých životů, je nedůvěra v druhé, neustálý strach, odkud „přijde další rána“, pocit, že jsou k ničemu a nikdy nic nezmůžou. Jak nelehké musí být s takovou výbavou žít?

Sledujte náš seriál o duševním zdraví lidí bez domova. Další příspěvek od Pavlíny přidáme na počátku příštího týdne.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: ilustrační