Archiv zpráv

Paní Marie poprvé navštívila naši dluhovou poradnu NADĚJE v Klášterci nad Ohří na jaře loňského roku. Po navázání důvěry se nám svěřila se svým nešťastným příběhem.

Více než 15 let spokojeně pracovala u kláštereckého zaměstnavatele. Ke změně ji přinutilo až seznámením s novým partnerem, kvůli němuž se rovněž odstěhovala ze svého bydliště.

Idylický vztah se ale rychle změnil v problémový. Partner paní Marie si nebyl schopný sehnat stálou práci a domácnost živila pouze ona ze své nové práce. Jediný příjem ale nepokrýval všechny náklady domácnosti a partner začal brzy paní Marii nutit do uzavírání půjček. Až později s rozchodem zjistila, jak byla zneužita a kolik si nabrala závazků.

Následkem toho musela paní Marie bydlet v nevyhovujících podmínkách po ubytovnách, kvůli pandemii koronaviru navíc ztratila práci a věřitelé na ni začali vyvíjet velký tlak. V zoufalé situaci se proto rozhodla vrátit do svého původního bydliště. Útočiště našla u své matky, kam přišla jen s pár osobními věcmi.

V Klášterci nad Ohří naštěstí dostala práci u svého předchozího zaměstnavatele, který jí odkázal na naší místní dluhovou poradnu.

Za pomoci účetní a výpisu exekucí jsme zmapovali celou situaci klientky a dohledali 14 závazků ve výši 900 tisíc korun. Řešení bylo jediné – oddlužení. Sepsali jsme potřebné dokumenty, zaměstnavatel podpořil paní Marii prodloužením pracovní smlouvy, což požadoval přidělený insolvenční správce, a nakonec na podzim loňského roku bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Paní Marie už více než šest měsíců úspěšně plní podmínky oddlužení a i díky naší pomoci se jí podařilo stabilizovat svou životní situaci.

Pokud chcete pomoci podobným lidem, přispějte na práci našich dluhových poraden: www.darujme.cz/dluhovkynadeje.

Denní i noční teploty za poslední dny výrazně klesly, a proto připomínáme naši sbírku FLEECOVÝCH DEK a SPACÁKŮ pro lidi bez domova a také GRANULÍ pro jejich čtyřnohé kamarády.

Věci můžete přinést kdykoliv do:

Azylového domu v ulici Husitská 110/70, Praha 3.

Azylového domu v ulici Rybalkova 351/31, Praha 10.

Nebo si domluvit osobní předání s vedoucím terénního programu Alešem Strnadem na telefonu 733 390 610.

Prosíme nenoste peřiny a prošívané deky.

Děkujeme za darované věci a sdílení informací.

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Dluhová poradna NADĚJE v Kadani uspořádala besedu o finanční gramotnosti pro děti, které navštěvují místní NZDM Klub DOpatra organizace Světlo.

Děti nejprve zhlédly zábavně-vzdělávací video o rodinném rozpočtu a pojištění a následně o obou tématech diskutovaly se sociální pracovnicí naší poradny.

Ve druhé části besedy se pracovalo s interaktivními herními pomůckami, které simulovaly nakupování. Při nakládání s předem daným rozpočtem bylo úkolem rozmyslet si, jak se co nejefektivněji využije. Nejen děti ze sociálně slabších rodin často nemají přehled o financích, proto bylo příjemným překvapením, že se v některých oblastech dobře orientovaly a se zájmem diskutovaly.

Besedy se zúčastnilo 20 dětí různých věkových kategorií. Vzdělávání předškoláků i školáků ve finanční gramotnosti vnímáme jako velmi aktuální a důležitou potřebu, proto je naše dluhové poradny pořádají zdarma a pravidelně.

Přispět na práci našich dluhových poraden můžete na odkaze: www.darujme.cz/dluhovkynadeje.

Stoupající ceny energií a rostoucí inflace přivádí do krizových situací stále více lidí. K nízkopříjmovým přibývá mnoho seniorů a v posledních měsících i lidí, kteří byli donedávna zaměstnáni a chudobou netrpěli. Pomoc lidem v nouzi nabízí i naše organizace NADĚJE.

„Do problémů se v době stoupající inflace dostávají už i lidé ze střední třídy,“ podotýká vedoucí našeho terénního programu ve Štětí David Hájek.

„Základní balíček, který poskytujeme lidem v těžké sociální situaci, obsahuje hlavně trvanlivé potraviny, konzervy, paštiku, rozpustné polévky, těstoviny, rýži, popřípadě nějaké pečivo,“ vysvětluje naše sociální pracovnice ze Štětí Vanda Krčulová. „Lidé přicházejí většinou jednou za čtrnáct dní, ale když je někdo ve složité situaci, můžeme mu balíček udělat i každý týden,“ doplňuje kolegyně z naší roudnické pobočky Adéla Navrátilová.

Celý článek se nachází na webu iDNES.cz.

Když přicházím za paní Lucií, hned se začíná rozčilovat. Křičí. Trvá mi nějakou chvíli, než zjistím, o co vlastně kráčí. Někdo jí chce ukrást kůži. Cítí, jak jí ji už po kouskách kradou. Mimo to se také domnívá, že jí sledují nějaké cizí civilizace. Možná právě oni jí okrádají o její kůži, ale to neví jistě. Navázat s ní jakýkoli kontakt je nesmírně náročné. Paní Lucie je ochromená strachem. Neví, jestli jí taky nepřicházím ublížit.

Schizofrenní onemocnění se považují za velmi vážné psychiatrické nemoci. Jejich léčba je náročná a vždy s velmi nejistým výsledkem. U lidí bez domova však opět hrají roli i další specifika, která léčbu ještě víc komplikují.

Skutečně významnou roli i zde hraje absentující stabilní zázemí. Osoba se schizofrenním onemocněním ztrácí kontakt s realitou. V důsledku toho ve velké míře také například schopnost dodržovat léčebný režim.

Lidem bez domova chybí rodina nebo jiní blízcí, kteří by pomohli s pravidelným užíváním medikace, nebo udržením denního řádu.

Pro schizofrenní pacienty je typické, že medikaci kvůli svým psychotickým a paralyzujícím obavám, odmítají. Stejně tak případnou hospitalizaci. A začínají “propadávat” systémem. Včetně našich služeb.

Kvůli narušenému kontaktu s realitou bohužel mnohdy nejsou schopni soužití s dalšími ubytovanými v sociálních službách. Nemají blízké, kteří by jim vyřídili místo ve specializovaných zařízení. A tito lidé se ocitají na ulici, a navíc v důsledku onemocnění v naprosté sociální izolaci.

Jejich psychotické příznaky (tedy různé halucinace či bludy) se prohlubují. Naopak schopnost navázat s někým kontakt, někomu důvěřovat, slábne. Izolováni ve svém vlastním světě tito lidé nezřídka prožijí dlouhé roky. A ocitají se i spolu se sociálními pracovníky (a jinými odborníky) v pasti.

Navázat vztah s takovým člověkem se po letech neléčené schizofrenie stává téměř nemožné, a tedy i přimět ho k jakékoli léčbě. V takovou chvíli často přichází otázka po tzv. nedobrovolné (soudně nařízené) hospitalizaci. Ovšem vedla by vůbec někam, když se takový člověk nemá kam vrátit? Půjde zpátky na ulici, medikaci opět užívat nebude, v léčbě mu nikdo nepomůže.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Děkujeme za váš zájem o duševní zdraví lidí bez domova. Všech 8 dílů seriálu DUŠE BEZ DOMOVA zůstává k dispozici na našem webu:

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1

Velké díky patří Mgr. Pavlíně Zoubkové za přiblížení tématu lidí bez domova z pohledu psychologie

Alkohol a jiné drogy jsou samozřejmě také pojítkem velké spousty lidí bez domova. U někoho jde o škodlivé užívání, u někoho přímo o závislost.  

Cesty k drogám, potažmo závislosti, jsou různé. Může to začínat v rodině, jak jsem uváděla v dřívějších příspěvcích. Velmi často se pod povrchem skrývá deprese, kterou se člověk snaží “přepít”. Mnohdy v základu leží různé poruchy osobnosti ad.

Cesta ven je pak ale většinou jen jedna - naprostá abstinence.  

Proč je to u lidí bez domova o tolik komplikovanější?

Chybí jim zejména správná motivace. Nemají příliš o co bojovat. Nevidí lepší zítřky a chybí jim také sebevědomí a víra, že to mohou zvládnout.

Nečeká na ně nikdo, až se vrátí z léčby. Nemají blízkého, který by je podržel. Naopak - často všichni jejich kamarádi (tedy lidé z ulice) užívají drogy. Nad těmito závislými tedy naopak visí ztráta přátel, často jediných známých.

Po léčbě by se neměli vracet do stejného prostředí a mezi jiné užívající. Abstinence by byla téměř nemožná. Ovšem právě na snížené možnosti změnit své prostředí jejich snaha o abstinenci často ztroskotá. Mnohdy stojí před závislými bez domova dvojí úkol - vymanit se z užívání drog, ale zároveň, ve stejný čas i z patologického prostředí. Jenže oni spoustu let už žádné jiné neznají. Vrhají se do neznámého světa.

Je také velmi časté, že tito lidé neznají nic, čím by užívání drog nahradili. Už si nevzpomínají, co je baví a naplňuje. Anebo to ani nikdy neměli šanci najít. Po odebrání drog ze svého života se ale najednou vynoří velká díra, kterou je třeba něčím vyplnit. Pro pěstování koníčků či nalezení práce, která je bude naplňovat, bohužel často nemají dobré podmínky.

Není výjimkou, že tito lidé právě kvůli drogám “propásli” období hledání sebe sama, období, ve kterém nacházíme vlastní smysl našeho bytí, a skutečně nevědí, kým jsou, kým chtějí být a jak svůj život chtějí využít.

Poslední díl seriálu o duševním zdraví lidí bez domova zveřejníme příští týden.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský