Praha

Moc si vážíme dlouholeté podpory fotografa Jiřího Šourka, který neváhal a vyslyšel náš apel ohledně darování pánského oblečení všeho druhu a všech velikostí našemu denním centru U Bulhara. A nejen to. Dokázal zapojit i další. Třeba českého výtvarníka, akademického sochaře Kurta Gebauera, který svým darovaným oblečením jistě zahřeje nejednoho člověka bez domova. Pánských kousků v našich dvou denních centrech není nikdy dost.

Nechte se inspirovat.

Srdečně děkujeme!

Když jsem se zamýšlela nad 17. výročím našeho azylového domu pro ženy ve Vršovicích, napadlo mě, jestli jsem vůbec ta pravá, která by se k tomu měla vyjadřovat. Vždyť tu budu na jaře „teprve“ tři roky a jednou, jako mnohé přede mnou, budu jen stopou, která prošla tímto domem a touto službou.

Prostředí azylového domu nás učí každý den něčemu novému. Empatii, porozumění, spolupráci, nastavování hranic, sebereflexi, ale třeba i pocitu naprostého zmaru. A to je jen malý výčet emocí, které se v těchto zdech každodenně objeví. Někdy se zdá, že veškerá práce, kterou jsme jednomu příběhu věnovaly, je k ničemu, a že výsledek se prostě nedostavil. Ale další den jsme součástí něčeho, co nás všechny ohromí a kde si můžeme říct "dobrá práce!" Skrývá se zde spousta lidských příběhů, které jsou neskutečně těžké, dojemné a pozoruhodné. Z některých jde mráz po zádech a některé dokáží být i úsměvné. Dům plný čtyřiceti silných žen, které každý den bojují s pocitem hanby, povinností, hledáním práce, řešení zdravotního stavu včetně své psychiky. Klobouk dolů.

A tak pro náš azylový dům nemám žádné přání či prosbu. Jenom poděkování. Díky za to, že jsi, že stojíš pevně v základech a poskytuješ bezpečné zdi pro ženy, které v tu chvíli potřebují podepřít.

Každý rok tu najde pomoc 113 žen, což je dlouhodobý průměr. Za období 2010 - 2020 prošlo azylovým domem 778 žen, nejstarší bylo 88 let. V loňském roce byl průměrný věk žen 48,6 roku.

Irena Burmeková

Foto ilustrační

Pod tímto názvem uspořádalo on-line konferenci Ministerstvo zdravotnictví České republiky.

Naši kolegové prezentovali zkušenosti z praxe.

Konferenci můžete shlédnout: https://www.youtube.com/watch?v=17b_lQwGSZY

Výstupy našich kolegů lze přehrát v následujících časech: 

1:02:40 - 1:15:35 Luboš Turzík poskytl obecné informace o fungování našich ordinací pro lidi bez domova.

3:32:30 - 3:55:00 Terénní pracovníce Michaela Márová a zdravotní sestra Petra Strnadová představily kazuistiky, které doplnily fotkami přímo z terénu nebo z ordinace.

Konference byla součástí projektu Zvýšení dostupnosti a vytvoření možností zdravotní péče pro osoby bez přístřeší realizovaného v rámci Operačního programu Zaměstnanost spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu.

S panem Vilémem jsme přišli do kontaktu začátkem letošního léta. Oslovila nás rodinná známá s tím, že bude exekučně vystěhován z bytu jedné instituce, ve kterém žil asi 9 let a kde přestal řádně platit nájem. V den vystěhování byli na místě i naši terénní pracovníci, kteří panu Vilémovi nabídli pomoc, kterou nakonec přijal. Viléma převezli do jednoho z našich azylových domů. Z důvodu sociální fobie jsme mu poskytli samostatný pokoj, ve kterém se rychle aklimatizoval. Později začal aktivně spolupracovat na řešení své situace. 

Vilém pochází z neuspokojivého rodinného prostředí a nyní s nikým z blízkých nekomunikuje. Dříve pracoval na různých pozicích, ale jeho psychický stav se zhoršil natolik, že nemohl vykonávat žádné zaměstnání. Byl mu přiznán invalidní důchod 3. stupně.  Později mu byl z důvodu chybného doložení zdravotního stavu pozastaven, a Vilém tak neměl prostředky ani na živobyt,í ani na úhradu nájemného. 

S panem Vilémem jsme navštívili lékaře, vyřídili potřebná potvrzení pro správu sociálního zabezpečení a tím zajistili i obnovu vyplácení důchodu. V současné chvíli čekáme na první výplatu. 

Pouze díky tomu, že měl pan Vilém v azylovém domě ubytování i stravu zdarma, tuto situaci, kdy byl zcela bez příjmu, přežil bez úhony. Bude to ještě běh na dlouho trať. Věříme, že se nám společně podaří zlepšit kvalitu jeho života po psychické i finanční stránce. 

Jindřiška Marková

Ilustrační foto: Jiří Šourek 

Posledních 5 let osciluje počet exekučních řízení kolem 4,5 milionu (jedná se o exekuce vymáhané pouze soudními exekutory, nikoli exekuce vedené státem). Na ně připadá kolem 800 tisíc osob v exekuci (cca 7,5 % obyvatel ČR). Průměrně tak připadá cca 5,7 exekucí na exekuovanou osobu. Zarážející je podíl nezletilých v exekuci, který zahrnuje téměř 3 tisíce osob. Mnoho lidí nedokáže splatit následky z exekučního řízení do důchodového věku a počet osob v exekuci ve věku 65+ je cca 70 tisíc.

údaje společnosti Deloitte, duben 2021

Podzim zahájil náš azylový dům pro ženy ve Vršovicích tradičně - arteskupinou. Odpolední procházka za účelem sbírání listů se završila tvorbou lesních žínek, které si obyvatelky samy pojmenovaly. Nově u nás můžete narazit i na Anču Julčovou, Lesanku Nadějnou nebo Žanetu Zelenou.

Text a foto: Irena Burmeková, vedoucí AD

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze https://www.darujme.cz/projekt/1060

Pojďme jim společně zajistit důstojnější a bezpečnější život.

V Praze každý den pomůžeme 524 lidem.

Děkujeme!

Na adrese Na Slupi 12 na Praze 2 najdete naši noclehárnu pro muže bez domova. Je to jedno z našich nejstarších středisek, kde poskytujeme sociální služby už od roku 1994. Ale až o 10 let později začal objekt sloužit jako již zmíněná noclehárna.

Na ulici spí člověk bez domova tak na půl oka, je pořád ve střehu před různými riziky – napadením, okradením apod. V noclehárně nalezne před těmito hrozbami útočiště a může si v klidu odpočinout a načerpat síly do nového dne.

Každý rok využije tuto pomoc zhruba 160 mužů, což je dlouholetý průměr. I zde, stejně jako v našich ostatních službách, roste průměrný věk příchozích. Loni to bylo 46 let. V roce 2020 bylo nejstaršímu obyvateli 78 let. Za posledních deset let prošlo dveřmi noclehárny 1256 lidí. 

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze https://www.darujme.cz/projekt/1060

Moc vám děkujeme!