Zdá se to tak nedávno, kdy jsme s klienty v prosinci roku 2017 prohlíželi chystající se nové bydlení. Byla to v ten moment ještě napůl stavba, ze zdi vystrkovaly dráty a trubky.
V lednu 2018 to už vypadalo zcela jinak. Klienti jeden po druhém zabydlovali svoje pokoje a dům postupně začal ožívat. Je až neuvěřitelné, že od doby slavnostního otevření uplynul rok.
Nový typ bydlení byl pro všechny velkou výzvou. V organizaci přibylo 10 klientů, pracovníci si zvykali na nový způsob práce, odlišný od stávajícího v chráněného bydlení komunitního typu, ale především to byla změna pro vybrané klienty.
Největší skok to byl pro klienta, který přišel rovnou z dětského domova, kde byl zvyklý na úplně jiný režim, ale také na menší míru svých povinnosti. Pomalu se učil bydlet samostatně a zvládat svoji novou životní šanci. Tři stávající klienti se přesunuli ze „starého“ bydlení a postoupili o krok blíže k samostatnosti. Pouze jeden klient přišel z jiného zařízení, kde pobýval už dlouho a nebyl úplně spokojen. Na začátku měl spolubydlícího, ale když se naskytla možnost, splnil se mu sen bydlet sám v bytě. Ukázalo se, že je mnohem klidnější a má velmi svědomitý přístup ke své nové domácnosti. Pro ty co přišli z rodin, bylo zřejmě nejtěžší zvyknout si, že se musí rozhodovat samostatně, že za ně nikdo nic neudělá, nepřipraví nic „pod nos“. Nelehkou situaci také měli jejich blízcí, kteří si nikdy nemysleli, že jejich rodinný příslušník půjde z domu do svého dospělého života.
Pro všechny nastala doba učení, na začátku s vydatnou podporou pracovníků. Co nakoupit, jak uvařit, jak prát, ale také – na co mám vlastně chuť nebo co budu dnes dělat. Kolik mám peněz, za co je mohu utratit, co musím zaplatit. Jak zvládnout vztahy se spolubydlícím, ostatními, se sousedy. Pro některé také, jak si poradit s láskou a novým vztahem.
Můžeme tedy říct, že to byl rok pro většinu pracovitý. Patří k tomu nejen péče o domácnost ale i zaměstnání. Většina dochází nadále do sociálně terapeutických dílen, kde se snaží získat dovednosti potřebné pro zaměstnání, ale někteří už uspěli. Dvě klientky pracují v KFC, čtyři klienti v svíčkárně Impala, jeden v kovárně Viva. S tím přišel nový pocit – mám peníze, které jsem si vydělal.
Volný čas tráví klienti po svém méně či více aktivně. Během roku proběhlo mnoho společných aktivit. Přibylo také nové posezení, kde klienti společně tráví čas venku, povídají si, pořádají oslavy.
Za úspěch považujeme, že z původních deseti klientů, devět pokračuje a jen jedna osoba se vrátila domů. Kromě drobnějších škobrtnutí, která běžně patří k soužití více rozdílných osobností se dá říct, že jsou vztahy na našem chráněném bydlení v pořádku. Cesta však nekončí a cíl pro každého je jiný. Někteří zůstanou zde, někteří směřují dál k samostatnosti a v tom je chceme podporovat i nadále.
Štěpán Mirek, zaměstnanec Desítky
Fotogalerie ze života obyvatel Desítky
Méně...