Roudnice nad Labem

Pracovníci vyráží za svými klienty v případě jakéhokoli počasí i nálady přímo do terénu. Ať už to jsou jednotlivé domácnosti rodin, které se ocitají na hranici chudoby či společné ubytovny, nebo snad dokonce různá zákoutí města, kde pomáhají bezdomovcům přežít zimu.

Nevybírají si, komu pomůžou, ale pomáhají tam, kde je potřeba. Malou odměnu pro ně jsme přichystali na minulý týden, kdy právě do těchto služeb byla pořízena tři nová osobní auta, která jim v práci v podstatě nahrazují kancelář. Nová auta můžete nyní potkávat v okolí města Litoměřic, Kadaně a Klášterce nad Ohří a Roudnice nad Labem.

Děkujeme společnosti Gerhard Horejsek a spol., s.r.o. za reklamní polepy, které byly NADĚJI poskytnuty zcela zdarma.

Velice vydařený sportovní den proběhl minulý v rekreačním areálu Knesplíkov v Mentaurově kousek od Litoměřic. Už od rána se klienti sociálně terapeutických dílen z Litoměřic a Roudnice nad Labem pečlivě připravovali. Každý se soustředil na to, aby předvedl co nejlepší sportovní výkon, nasadil toho nejzapálenějšího sportovního ducha a hlavně měl dobrou náladu.

Úvodem jsme se všichni společně seznámili s areálem, který je velice rozlehlý. K dispozici nám byla i prostorná venkovní kuchyň s posezením, kde jsme se po prohlídce společně zahřáli čajem, nebo dobrou kávou, jelikož letní teploty vypadalo, že jsou už nenávratně pryč.

Připravené byli sportovní disciplíny jako například házení míčku do díry, fotbal a běh.

„Tento den, který byl plný smíchu a emocí, jsme společně zakončili posezením u táboráku. Sportovní den se všem klientům velice líbil a každý si zde našel to své. Budování sebedůvěry a účast na takovýchto akcích je pro handicapované klienty velice důležitá a my jsme vždy upřímně nadšení, když se akce vydaří. Pro velký úspěch jsme se rozhodli tuto akci uspořádat i příští rok. Děkujeme vedení sociálně terapeutické dílny z Roudnice nad Labem za pozvání a přípravu.“ dodala vedoucí sociální pracovnice STD Litoměřice, Bc. Kateřina Drbohlavová.

Myslím, že k naší spokojenosti. Tím „my“ myslím sebe a vedoucí jednotlivých služeb. Co si pod tím čtenář může konkrétněji představit?

Azylový dům stále stojí po rekonstrukci nerozebrán, většina vybavení se po 4 letech zachovala. Areál byl oplocen, upraven a vedle objektu naleznete květiny na skalce J. Není to věc náhody, ale systematického dodržování dohodnutých pravidel. Klientské rodiny férové jednání, čistotu a bezpečnost oceňují, působí to na ně pozitivně. Krizová pomoc pro muže ve stejném objektu se osvědčila jako dobrý předstupeň pro další spolupráci na azylovém domě pro muže. V porovnání s noclehárnou zde mají sociální pracovníci možnost rychlejšího vhledu do situace, což vede k lepšímu nasměrování na potřebnou službu.

Terénní program s dvěma týmy vykazuje meziročně podobnou výši potřebných osob. Spektrum řešených problémů se od běžného „chci práci a bydlení“ rozšířilo. Mobilní tým objíždí vesnice v ORP a nachází lidi, kteří by se k sociálním službám nedostali. Třešničkou na dortu je dluhové poradenství, které má ve výsledku i schválená oddlužení.

Sociálně terapeutická dílna je doslova výkladní skříní, neboť zde v okně 3x2 metry mohou kolemjdoucí vidět produkty klientské práce. A také je zakoupit, což v prosinci udělal i městský úřad pro své zaměstnance. Těší nás nalezení zaměstnání některými klienty. Současný prostor rozmachu dílny nestačí.

Chráněné bydlení se svými 5 byty přesvědčuje většinovou společnost, že lidé s nižší formou duševního onemocnění nemusí být zavřeni v ústavech. Mohou mít šanci na „skoro běžný život“. Je to běh na dlouhou trať, ale tým pracovnic má tretry pevně utažené.

Spokojenost se někdy ztrácí například v dohadech s městem k odpovědnému správcovství jejich objektů, zneužívání potravinové pomoci klienty, postojích, že naše práce je drahá zábava pro klienty, myšlenkách OSV o sdílení informací o klientech bez jejich vědomí, v narůstající byrokracii, sousedského odmítání nemocných klientů a každoročního zápasu o finanční spoluúčast 8% města ke krajské dotaci. A samozřejmě neochotě některých klientů ke změně a spolupráci.

Snažíme si ji zachovat a zaměřovat se na to, co má smysl. Tou je kvalitní pomoc, kterou jednotlivé služby a jejich zaměstnanci poskytují. Z toho mám osobně radost. Každý z mých spolupracovníků je „člověkem na svém místě“ a jsem rád, že nám to klape. Věřím, že to bude pokračovat. To je základ společné spokojenosti J

Mgr. Jan Kožešník,

vedoucí poboček Roudnice n/L, Lovosice a Štětí

Dne 17. 05. 2018 proběhl Sociální Majáles ve městě Roudnice nad Labem, který uspořádalo město společně s organizacemi, mezi které se řadí i NADĚJE. Počasí příliš nepřálo a tak se program přesunul z Husova náměstí do sálu Kulturního zařízení města Roudnice. Za NADĚJI zde byly představeny služby Terénního programu, Sociálně terapeutické dílny, Chráněného bydlení a Azylového domu. Návštěvnost byla velice bohatá. Akci navštívilo celkem 300 žáků z 1. a 2. stupně základních škol města Roudnice nad Labem. Všechny věkové kategorie si zde našly to své.

Pro děti a mládež byl připraven kvíz, který děti provedl napříč všemi službami, kde se dozvěděli přínosné informace. Žáci základních škol dostávali otázky, směřované vždy na určitou službu, která byla na Majálesu prezentována. Takto prošli všechny stánky a seznámili se s činností a posláním jednotlivých sociálních služeb. Po dokončení kvízu se mohli na památku vyfotit v připraveném fotokoutku. Dále bylo možné užít si hudební i taneční vystoupení místních zájmových skupin.

„I když se akce musela kvůli nepřízni počasí přesunout z Husova náměstí do kulturního domu, byla povedená. Přínos vidím v seznámení dětí s nabídkou služeb a ve schopnosti a ochotě sociálních služeb Majáles uspořádat. Zajímavou zpětnou vazbou bylo solidní povědomí žáků 2. stupně o nabídce pomoci. Děkuji pracovníkům NADĚJE za reprezentaci a odvahu vystoupit na podiu se třemi hudebními vstupy. V tom jsme byli originální.“ dodal Mgr. Jan Kožešník, vedoucí pobočky Roudnice nad Labem, Lovosice a Štětí.

Výstava obrazů klienta sociálně terapeutické dílny NADĚJE pana Jiřího, s názvem exploze černo-bílá, se konala dne 12. 03. 2018 v Kavárně pod Mevou v Roudnici nad Labem. Výstava obrazů měla úspěch. Na obrazy, které autor maloval pouze tužkou, se přišli podívat jak občané města Roudnice n/L, tak i občané z přilehlých obcí, zástupci z městského úřadu Roudnice nad Labem a další.

Návštěvníci výstavy tak měli možnost vidět celkem 36 obrazů, které pan Jiří namaloval během  jednoho měsíce. Rovněž mohli vidět autora obrazů při malování a po domluvě s ním mohli posedět v kavárně při kávě a zeptat se autora, jaké techniky při malování používá, nebo které motivy maluje rád.

Také se s ním mohli domluvit na další spolupráci, či si u něj zamluvit některý z vystavených obrazů, popřípadě si objednat nový obraz podle jejich přání. Pan Jiří maluje téměř cokoliv, od přírody, hradů a zámků, přes lodě, auta, motorky, letadla, až po portréty lidí, či zvířat. Malíř plánuje další výstavu svých obrazů. Plánovaná je v průběhu léta 2018, termín bude ještě upřesněn.

„Velké díky patří paní Přibíkové z občanského sdružení Perspektiva, která sociálně terapeutickou dílnu NADĚJE a pana Jiřího inspirovala k uspořádání výstavy a poskytla kontakty na kavárnu. S poděkování nemůžeme zapomenout samozřejmě ani na personál kavárny pod Mevou, kterým děkujeme za veškerou ochotu a pomoc při výstavě.“ sdělila paní Klára, vedoucí sociální pracovnice STD NADĚJE Roudnice nad Labem.

Jedno čtvrteční poledne, krátce po Novém roce, vyrazili pracovníci NADĚJE, pan Jiří Vítek, terénní sociální pracovník a pan René Ferko, oblastní misijní pracovník na oběd do restaurace ve Špindlerově ulici v Roudnici nad Labem. Když se společně vraceli na své pracoviště, zahlédli uprostřed silnice ležet velkého psa, zlatého retrívra. Usoudili, že by pes mohl být zraněný, možná sražený autem, proto k němu neprodleně běželi a snažili se mu pomoc. Když se ke psovi sklonili, zjistili, že je zcela v pořádku a jediné co mu neslouží tak jak by mělo, je sluch, jelikož na zavolání a oslovení pejsek nereagoval. Všechno napovídalo tomu, že pejsek někomu utekl a na silnici ležel, protože padl vyčerpáním, jelikož jak se později ukázalo, byl už třináctiletý chlapík. Pan Vítek usoudil, že pravděpodobně někomu utekl. Oba přítomní pánové se dohodli, že pejska naloží do služebního vozu a odvezou ho na bezpečnější místo. Zvolili nakonec pobočku sociálně terapeutické dílny v Roudnici nad Labem, která byla poblíž. Pracovnice byli zaskočené, ale zároveň mile překvapené. Ani na chvilku nezaváhaly a pejskovi poskytly azyl. Neprodleně oslovili místní městskou policie, kteří v mžiku dorazili do dílny. Mezitím návštěvníkovi pracovnice půjčili deku, na které mohl opět nabírat síly, dali mu vodu a ani na malou mlsku nezapomněli. Strážníci městské policie pejska dobře znali a tak obratem kontaktovali majitele. Ti neváhali a nasedli do auta, aby u svého psího přítele byli co nejdříve. Manželé, kterým pejsek patřil, pocházeli se Spomyšle, která je vzdálená 15 km od Roudnice nad Labem. Když majitelé dorazili do dílny, byli šťastný, že se jim jejich kamarád našel.

Nakonec vyšlo najevo, že manželé bydlí v již zmíněné Spomyšli v bytě, kde pejska bohužel nemůžou mít u sebe, protože jsou v podnájmu a majitel bytu s tím nesouhlasí. Proto pejsek bydlí na zahradě ve Slavíně, kde ho poctivě navštěvují. Bohužel se pejsek pravděpodobně lekl hlučných ran z výbuchů pyrotechniky, která obyvatelům Slavína zbyla z oslav Nového roku, a proto ze zahrady utekl. Ze Slavína doběhl až k restauraci do Roudnice nad Labem, kde si potřeboval odpočinout. Nevybral si zrovna vhodné místo, ale na štěstí vše dopadlo, jak mělo. Majitelé jsou pracovníkům NADĚJE do dnes velmi vděčný za to, že jim pomohli najít hledaného psího miláčka.