Už 15 let pomáháme v Nízkoprahovém denním centru U Bulhara všem lidem, kteří se ocitli v krizové situaci v souvislosti s bydlením.

Lidem, kteří vyhledají naši pomoc, poskytujeme stravu, možnost hygieny, výměny ošacení, praní prádla a nabíjení mobilních telefonů.

Nedílnou součástí je sociální poradenství, v rámci kterého sociální pracovníci pomáhají se zajištěním střechy nad hlavou, dosažení příjmu, vyřízení osobních dokladů, s hledáním zaměstnání a s dalšími záležitostmi, které komplikují návrat do běžného života.

Lidem bez domova je v centru k dispozici také paní psycholožka, protože i duševní zdraví je pro toto náročné období nesmírně důležité.

V minulém roce jsme zde pomohli denně 141 lidem.

Text: Gabriela Podzemská

Foto: Petr Zewlakk Vrabec

Když přicházím za paní Lucií, hned se začíná rozčilovat. Křičí. Trvá mi nějakou chvíli, než zjistím, o co vlastně kráčí. Někdo jí chce ukrást kůži. Cítí, jak jí ji už po kouskách kradou. Mimo to se také domnívá, že jí sledují nějaké cizí civilizace. Možná právě oni jí okrádají o její kůži, ale to neví jistě. Navázat s ní jakýkoli kontakt je nesmírně náročné. Paní Lucie je ochromená strachem. Neví, jestli jí taky nepřicházím ublížit.

Schizofrenní onemocnění se považují za velmi vážné psychiatrické nemoci. Jejich léčba je náročná a vždy s velmi nejistým výsledkem. U lidí bez domova však opět hrají roli i další specifika, která léčbu ještě víc komplikují.

Skutečně významnou roli i zde hraje absentující stabilní zázemí. Osoba se schizofrenním onemocněním ztrácí kontakt s realitou. V důsledku toho ve velké míře také například schopnost dodržovat léčebný režim.

Lidem bez domova chybí rodina nebo jiní blízcí, kteří by pomohli s pravidelným užíváním medikace, nebo udržením denního řádu.

Pro schizofrenní pacienty je typické, že medikaci kvůli svým psychotickým a paralyzujícím obavám, odmítají. Stejně tak případnou hospitalizaci. A začínají “propadávat” systémem. Včetně našich služeb.

Kvůli narušenému kontaktu s realitou bohužel mnohdy nejsou schopni soužití s dalšími ubytovanými v sociálních službách. Nemají blízké, kteří by jim vyřídili místo ve specializovaných zařízení. A tito lidé se ocitají na ulici, a navíc v důsledku onemocnění v naprosté sociální izolaci.

Jejich psychotické příznaky (tedy různé halucinace či bludy) se prohlubují. Naopak schopnost navázat s někým kontakt, někomu důvěřovat, slábne. Izolováni ve svém vlastním světě tito lidé nezřídka prožijí dlouhé roky. A ocitají se i spolu se sociálními pracovníky (a jinými odborníky) v pasti.

Navázat vztah s takovým člověkem se po letech neléčené schizofrenie stává téměř nemožné, a tedy i přimět ho k jakékoli léčbě. V takovou chvíli často přichází otázka po tzv. nedobrovolné (soudně nařízené) hospitalizaci. Ovšem vedla by vůbec někam, když se takový člověk nemá kam vrátit? Půjde zpátky na ulici, medikaci opět užívat nebude, v léčbě mu nikdo nepomůže.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková

Foto: ilustrační z archivu NADĚJE

Děkujeme za váš zájem o duševní zdraví lidí bez domova. Všech 8 dílů seriálu DUŠE BEZ DOMOVA zůstává k dispozici na našem webu:

https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1

Velké díky patří Mgr. Pavlíně Zoubkové za přiblížení tématu lidí bez domova z pohledu psychologie

V říjnu si připomínáme také 18 let pomoci pro ženy bez domova v azylovém domě ve Vršovicích.

Od roku 2004 celoročně nabízí ubytování pro 40 žen ve 12 pokojích.

Každý rok zde najde zázemí 120 žen a průměrně tady stráví 127 dní.

Nyní my hledáme posily do zdejšího skvělého týmu sociálních pracovnic a pracovnic v sociálních službách:

https://www.jobs.cz/rpd/1591040570/?rps=202

https://www.jobs.cz/rpd/1597775919/?rps=202

Za 2 týdny je tato dobročinná akce opět tady – v sobotu 12. 11. 2022 – a je skutečně potřeba.

Pomozme společně – skrze nás budete mít příležitost přispět trvanlivými potravinami a drogerií v Globusu na Zličíně od 8 do 18 hodin.

Všechny informace na https://www.sbirkapotravin.cz

Těšíme se na spolupráci!

Alkohol a jiné drogy jsou samozřejmě také pojítkem velké spousty lidí bez domova. U někoho jde o škodlivé užívání, u někoho přímo o závislost.  

Cesty k drogám, potažmo závislosti, jsou různé. Může to začínat v rodině, jak jsem uváděla v dřívějších příspěvcích. Velmi často se pod povrchem skrývá deprese, kterou se člověk snaží “přepít”. Mnohdy v základu leží různé poruchy osobnosti ad.

Cesta ven je pak ale většinou jen jedna - naprostá abstinence.  

Proč je to u lidí bez domova o tolik komplikovanější?

Chybí jim zejména správná motivace. Nemají příliš o co bojovat. Nevidí lepší zítřky a chybí jim také sebevědomí a víra, že to mohou zvládnout.

Nečeká na ně nikdo, až se vrátí z léčby. Nemají blízkého, který by je podržel. Naopak - často všichni jejich kamarádi (tedy lidé z ulice) užívají drogy. Nad těmito závislými tedy naopak visí ztráta přátel, často jediných známých.

Po léčbě by se neměli vracet do stejného prostředí a mezi jiné užívající. Abstinence by byla téměř nemožná. Ovšem právě na snížené možnosti změnit své prostředí jejich snaha o abstinenci často ztroskotá. Mnohdy stojí před závislými bez domova dvojí úkol - vymanit se z užívání drog, ale zároveň, ve stejný čas i z patologického prostředí. Jenže oni spoustu let už žádné jiné neznají. Vrhají se do neznámého světa.

Je také velmi časté, že tito lidé neznají nic, čím by užívání drog nahradili. Už si nevzpomínají, co je baví a naplňuje. Anebo to ani nikdy neměli šanci najít. Po odebrání drog ze svého života se ale najednou vynoří velká díra, kterou je třeba něčím vyplnit. Pro pěstování koníčků či nalezení práce, která je bude naplňovat, bohužel často nemají dobré podmínky.

Není výjimkou, že tito lidé právě kvůli drogám “propásli” období hledání sebe sama, období, ve kterém nacházíme vlastní smysl našeho bytí, a skutečně nevědí, kým jsou, kým chtějí být a jak svůj život chtějí využít.

Poslední díl seriálu o duševním zdraví lidí bez domova zveřejníme příští týden.

Text: Mgr. Pavlína Zoubková, psycholožka

Foto: Tomáš Kozohorský

Noclehárna Na Slupi pomáhá už 18 let. Nabízí mužům bez domova přespání v bezpečném prostředí za nízký poplatek a často jim tak pomůže překonat krizové situace v jejich životech.

Ubytovaní pánové zde mohou přenocovat, uchovat si své osobní věci, dodržovat osobní hygienu, vyprat si oblečení a připravit si jídlo ve sdílené kuchyňce. Pravidelně docházejí na konzultace k sociálním pracovníkům na denní centrum, kde s jejich podporou hledají řešení své situace.

Každý rok zde nocleh pomůže v průměru 140 lidem, z nich je 11 % ve věku 65 a více let. Průměrně zde muži přespávají 34 dní za sebou.

Pomáhejte s námi dávat NADĚJI lidem bez domova v Praze: https://www.darujme.cz/projekt/1060