Simona Kafková působí jako vedoucí azylového domu a noclehárny pro muže na Žižkově už pár měsíců. Není to práce jednoduchá, má na starost velký dům, dohromady 70 mužů bez domova a desítku zaměstnanců. Ale svou práci bere s nadhledem a nad rámec svých pracovních povinností vymýšlí i různé aktivity. Třeba výlet do lesa.
A jak svůj začátek na novém působišti popisuje sama Simča?
„V NADĚJI jsem začínala v terénu, který se pro mě stal srdeční záležitostí, ale po pěti letech byl čas zkusit něco nového. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla opustit NADĚJI, tak jsem přijala nabídku na pozici vedoucí AD a noclehárny na Žižkově.
To víte, azylový dům není prostě žádný pětihvězdičkový hotel, to je jasné. Ale mě trochu začalo trápit, že ti moji chlapi vlastně ten azylový dům moc neopouští. Neopouští ho především z toho důvodu, že jsou hůře pohyblivý, kolikrát jim ujít pár kroků dělá velký problém. Ale já řekla: „hoši to rozhejbem!“. Nerozhejbali. Ale nevadí, sociální práce je občas takový pokus omyl.
I přesto jsem je chtěla, alespoň jednou, vytáhnout mimo prostory azylového domu, a tak jsem vymyslela, že uděláme grilovačku. Kupodivu se nápad zalíbil a vyrazili jsme do lesa. Sice zvládnout nerovný lesní terén byl pro chlapy nelehký úkol, ale zvládli ho. Společně jsme si zabékali za doprovodu kytary, opekli masíčko a dali si dobré pití.
Myslím, že to bylo báječné odreagování od šedých dnů trávených mezi zdmi azyláku. Jsem ráda, že jsme společně mohli někam vyrazit a zasmát se.“
Méně...