„Asi si říkáte, proč vám po 4 letech píšu. Já bych vám totiž chtěla poděkovat. Jsem čistá, a stejně i tak přemýšlím. Nad mým životem a tím, co jsem posledních 10 let dělala. Divím se, že žiju. Myslím, že to je hlavně i díky vám. Pamatuji si, když jsem k vám přišla do azyláku a vy jste se mnou měla úvodní schůzku. Tehdy jsem si myslela, že to bude k ničemu, že si dám batoh do skříně a půjdu za partnerem dál pít a fetovat. Čekal na mě v parku. A já to taky udělala. A docela si i myslím, že jste to tak nějak věděla. A měly jsme spolu spoustu situací, u kterých jste věděla, že to se mnou jde s kopce. Pamatuju si ale jednu, kdy jste se mě zeptala, jestli to je opravdu to, co od života chci - pít a fetovat, a pokud je to něco, co mi dělá radost, a to i přes všechna ta rizika, tak ať to dělám dál, ale že mě u toho nechcete sledovat. Že mám na to, chtít od života víc. Já vím, že jsem tomu nerozuměla a vy jste to tehdy taky věděla, ale až v komunitě mi došlo, že jste mi to řekla proto, že až budu mít čistou hlavu, tak si na to vzpomenu. A to se taky stalo a já vám chci říct díky. Kéž by každý, kdo měl stejný problémy jako já, narazil na váš azylák. Nechápala jsem, proč nám říkáte, co máme dělat. Ale o tom to asi celý bylo. O tom, že to bylo lidský a že jste nad nikým nezlomili hůl.
Mám Jiříka zase v péči. Dělá mi radost. Je trochu vzdorovitý ale to má asi po mně. Chodím do práce a zažádala jsem si o insolvenci, kterou mi schválili a už mi zbývá jen pár měsíců a já začnu od 0.
Paní Ireno, mockrát Vám a NADĚJI díky. Nebýt vás a vaší organizace, nevím, co by bylo. Spíš nebylo. Dneska, když si hraju s Jiříkem, vzpomenu si na to, kde jsem byla a kde jsem teď a jsem hrozně vděčná. Myslím, že jsem mohla na ulici klidně umřít a teď jsem máma. A vím, že mě syn miluje. I jsem se vdala. To bych zapomněla a je to důležitý, protože je to ten správný chlap a bere mě i s mou minulostí. Dříve jsem se bála, že život je nudný a já ho musím stůj co stůj nějak oživit. Ale zjistila jsem, že je docela barevný a krásný. Občas náročný ale vážně moc hezký. Takže ještě jednou díky, pozdravujte v NADĚJI, dělejte to dál, vydržte to a rozdávejte to co umíte - chuť žít.
Jednou se za vámi stavím a už ne jako klientka.“
Zpětná vazba od lidí, kteří prošli našimi službami, se nám tak často nedostává. Ale jednou za čas přijde a když je takhle pozitivní, to se až dojmete.
Mail, který přišel vedoucí azylového domu pro ženy ve Vršovicích Ireně Burmekové, zveřejňujeme se svolením bývalé klientky Aleny.
Méně...
.jpg)
