V neděli 31. 3. skončila Zimní humanitární opatření, do kterých jsme už tradičně byli zapojeni od začátku prosince. Naše kolegy a kolegyně jste mohli potkávat každou noc v centru i na periferních Prahy, kde zjišťovali aktuální potřeby lidí bez domova. V zimní útulně v Troji jsme po čtyři měsíce poskytovali nocleh ženám i mužům, kteří chtěli přečkat noc v bezpečí a v teple.

Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří se na humanitárních opatřeních podíleli. Děkujeme za jejich každodenní nasazení ve prospěch lidí bez domova. Často jim také byla zima, často se jim chtělo spát, ale vytrvali a pomohli tak mnoha lidem přežít zimu v bezpečí. Také děkujeme všem spolupracujícím organizacím a subjektům, bez kterých by pomoc nebyla kompletní.

Tento týden se v číslech NADĚJE podíváme na věk a pohlaví lidí bez domova, které jsme v loňském roce evidovali v našich službách.

Často se mluví o specifikách ženského a mužské bezdomovectví. Ve většině vyspělých zemí, co do počtu, muži výrazně převažují nad ženami. V Evropě tvoří muži 70 - 80 % bezdomovecké populace. My jsme v roce 2023 zaznamenali 22 % žen a 78 % mužů.

Život na ulici představuje větší nebezpečí pro ženy, protože jsou více ohrožené násilím. Žena bez domova může například udržovat toxický vztah s mužem bez domova, protože je přesvědčená, že by život na ulici sama nezvládla. Násilí, vztahové problémy nebo psychiatrické diagnózy jsou jedny z nejčastějších důvodů, které vedou u žen ke ztrátě domova. Ženské bezdomovectví bývá často „neviditelné“, oproti tomu mužskému. Ženy se také často vyrovnávají s náročnou rolí matky, kterým byli například děti odebrány. Zažívají tak pocity studu a hanby, že nedokázaly být dobrými matkami a o své děti se postarat.

Příčinou bezdomovectví mužů bývají nejčastěji materiální důvody (ztráta bytu, ztráta zaměstnání a s tím spojené nedostatečné příjmy), důvody osobní (nemoc, stáří, závislosti), oproti ženám pak méně pak důvody vztahové. Typické pro muže je bezdomovectví zjevné.

Nejvíce jsou u obou pohlaví zastoupeny věkové skupiny tzv. „produktivního věku“, to znamená od 30 do 60 let.

Milí přátelé, z pražské pobočky NADĚJE vám přejeme slunečné jarní dny a pohodové Velikonoce.

Rekordní kampaň Darujte nohy v teple 2023/2024 přinesla přes 313.000 Kč. A tuhle krásnou a vysokou částku jsme postupně rozdělili do našich služeb, zejména do terénu a denních center, a během posledních měsíců za ni nakoupili opravdu velké množství bot a oblečení pro lidi bez domova.

A i když se zdá, že zima už skončila, nezapomínejme, že v noci je stále kolem nuly a teplé oblečení a zimní boty se hodí pořád. Pomyslná hranice mezi zimou a jarem je pro nás už řadu let konec března, kdy také skoční zimní humanitární opatření pro lidi bez domova.

Za šest let trvání kampaně jsme předali boty a oblečení za neuvěřitelných 1.438.070 Kč. Děkujeme, že pomáháte spolu s námi lidem bez domova v nejkritičtějším období celého roku. Děkujeme, že se zapojujete už šest let. Vážíme si toho.

Foto: Tomáš Kozohorský

Srdečně vás zveme na vernisáž výstavy fotografií lidí bez domova žijící v Praze, Budapešti, Varšavě a Bratislavě, která se uskuteční v úterý 9. 4. ve Skautském institutu v Praze (v místnosti Minuta) od 19.30. Ti své fotografie pořídili v rámci projektu „Picture it! – Our streets, Our Stories“ a prvně je vystavovali začátkem listopadu 2023 v Budapešti. Na projektu se podíleli klienti našeho azylového domu na Žižkově.  

V debatě vystoupí Eva Barvínková, sociální pracovnice azylového domu na Žižkově, Aleš Strnad, vedoucí služeb a Lubomír Hartman, jeden z autorů fotografií. Vernisáž bude moderovat Jiří Pasz, fotograf a novinář, který celý projekt dokumentoval.  

Jak to dopadne, když se z lidí bez domova stanou fotografové? Předsudky vůči lidem, kteří procházejí krizí a nemají vlastní domovy, jsou stále hluboce zakořeněné: jsou nebezpeční, kriminálníci, alkoholici, neustále na drogách apod. O části to platí, mezi lidmi bez domova jsou ale velké rozdíly. Mají různé charaktery, se svou situací se každý vyrovnává jinak. Je dobré se ptát, nakolik svá města vlastně doopravdy známe, stejně jako sdílet různé perspektivy a zkušenosti s ním. Jsme ochotni přijmout, že i lidé bez bezpečného a stálého místa, kterému se dá říkat domov, jsou stejně tak obyvateli města jako my? Jsme ochotni vidět jejich perspektivu?

Na projektu se podíleli polský teatr Baza, slovenské Divadlo bez domova, maďarská Menhely foundation a za ČR pražská pobočka NADĚJE.

Projekt probíhá díky finanční podpoře Visegrádského fondu. 

Více také ve FB události: https://www.facebook.com/events/964568108007009

Je tu 10. díl našeho pravidelného seriálu Čísla NADĚJE. A jak už jsme minulý týden avizovali, podíváme se na délku využívání našich služeb.

Naše služby jsou místem, kde může o pomoc žádat kdokoliv, kdo to potřebuje. Pokud nejsme v dané chvíli schopni adekvátně pomoci, spolupracujeme s jinými neziskovými organizacemi nebo zdravotnickými zařízeními.

Překvapuje Vás, že 57 % lidí, kteří začali využívat služeb pro lidi bez domova, naši podporu do jednoho roku už nepotřebovali? A že pouze 7 % lidí potřebují naše služby trvale? V našem grafu bereme v potaz všechny naše služby, které v Praze máme, to znamená od terénního programu, denních center, přes noclehárny a azylové domy.

Ze zahraniční praxe ale víme, že by procenta „opakovaných návratů“ do našich služeb mohla být ještě nižší, pokud by bylo možné uplatňovat základní principy „housing first“, tedy bydlení především. Bydlení s podporou, které by umožnilo lidem bez domova rychlejší integraci do společnosti, ale dlouhodobě brání nedostatek sociálních bytů.