Liberec

Box pomohl kateřinskému Mikuláši

S časem adventním vyráží do ulic Mikuláš a jeho parta s nadílkou pro děti, stejně tak tomu bylo letos i ve Středisku Naděje v Kateřinkách. Našemu Čertovi a Mikulášovi pomohl jako vloni Salon box z Liberce z Ruprechtic, díky němuž dostalo výslužku v podobě balíčků každé dítko z Kateřinek.

Obdarovával Mikuláš s Čertem a radost z dárků byla veliká jako ve všech jiných domácnostech.

A my z Kateřinek se budeme těšit na další spolupráci příští rok!

Děkujeme!

Lidé bez domova měli v Nízkoprahovém denním centru a Noclehárně před Vánočními svátky připraveno posezení u řízku, bramborového salátu a cukroví.

Při setkání nechybělo úvodní slovo o naději, kterou máme díky narození Ježíše Krista.

Poté si povídali staří i noví známí. Společně jsme si také zazpívali pár písní.  

Vzhledem k velkému množství klientů probíhala štědrovečerní večeře ve dvou termínech. Celkově se Vánočního setkání v Nízkoprahovém denním centru NADĚJE zúčastnilo kolem 50 osob bez domova.

Téměř třicet lidí, včetně dětí přišlo v úterý o střechu nad hlavou. Ze zchátralého domu na pomezí libereckých částí Vesec a Doubí je evakuovali hasiči. Deset z nich nalezlo přes noc útočiště v Denním centru NADĚJE.

Dům byl ve velmi špatném stavu delší dobu a majitel se o objekt dlouhodobě nestaral - přesto, že pobíral poplatky od obyvatel (především z dávek určených na bydlení). V úterý se situace zhoršila a statik rozhodl o vystěhování celého domu. Protože pracovníci města nebyli schopni najít pro tyto rodiny v takto krátké době bydlení, požádalo město naši organizaci o pomoc se zajištěním noci pro jednu desetičlennou vícegenerační rodinu.

Dospělí toho v noci moc nenaspali a trápila je nejistota ohledně budoucnosti. Zato děti se vyspaly na podlaze ve spacácích do růžova.

Abychom je trochu potěšili, připravili jsme jim na ráno i předčasnou mikulášskou nadílku.

Projekt Nejdřív střecha  využíváme jako prvotní pomoc pro klienty, kteří se ocitnou bez prostředků a bez přístřeší. Díky projektu, kdy jim je poskytováno ubytování zdarma, nemusejí ihned od začátku začínat s dluhem a mají tak lepší zázemí pro řešení své situace. Dalším typem klientů jsou lidé, kteří mají již přislíbené běžné bydlení, ale protože splácí dluhy nebo mají nízký příjem, mají omezené  možnosti našetřit si na život do začátků. To, že jim je poskytnuto na 60 dní bydlení zdarma prostřednictvím projektu, je pro ně obrovskou pomocí, bez které by se zpět do "běžného" života dostávali mnohem obtížněji a především mnohem déle.

Patronem a inciciátorem projektu je Vojtěch Sedláček, dministraci zajišťuje Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Více o projektu na www.nejdrivstrecha.cz 

Za pomoc a spolupráci velmi děkujeme!!

Pamatuji si dny, kdy jsme na tom byli hodně špatně. Každý den shánět drogy, práce žádná. Pořád žebrání peněz od rodičů. Tak nějak jsme si říkali: "Jo, přestaneme." Nejhorší bylo, že chtěl vždycky jen jeden, ale ten druhý už ne. Popravdě můžu říct, že jsem si nikdy nemyslela, že bychom to mohli někdy zvládnout. Zdá se to dost těžké, ale stačí opravdu jen chtít. 

Každý den byl vlastně stejný. Vstát a shánět. Buď peníze a pak drogy, nebo rovnou drogy. Pořád jsme se jen hádali, dělali si jen naschvály. Chvíli jsme pracovali, ale když dealer neměl čas, tak shánění drog bylo přednější než práce, takže jsme šli radši shánět a do práce jsme nešli. Pak jsme začali chodit do NADĚJE. Moc se nám tam nechtělo, ze začátku jsme se styděli. 

V té době už jsme byli na ulici a spali v opuštěným kamionu i s naším pejskem. Jak se říká, pes je nejlepší přítel člověka. Opravdu to tak je. Pejsek s námi zažil spoustu ošklivých věcí, a proto mu teď dopřávám jen to nejlepší, zaslouží si to. Takto jsme žili asi tři měsíce. Můžu říct, že to bylo dost hrozné. 

V NADĚJI se nám snažili hodně pomoct, ale pokud ten člověk nechce, tak s tím bohužel nikdo nic neudělá. Také rodina, jak ode mne, tak i od manžela, se snažila nám pomoci. Ale prostě pokud sami nechceme, tak to stejně nevyjde. I když jsme kolikrát viděli, jak moc ostatním tímto ubližujeme. 

Pak jsme si našli práci v neziskové organizaci a začali chodit do práce - z ulice. První výplata padla na drogy, ale pak jsme si „naštěstí" oba řekli, že bychom chtěli přestat brát a najít si byt a začít žít normálně. Věděli jsme, že pokud nepřestaneme, tak spolu zůstat nemůžeme. 

Dál jsme chodili do NADĚJE a do práce. V NADĚJI jsme poznali skvělý lidi, kteří nám pomáhali. Když jsme měli problém, tak jsme šli do NADĚJE. Klidně si i jen promluvit, vždycky nás vyslechli a poradili. Jsou to fakt moc úžasný lidičky. No a když jsme měli další výplatu, tak jsme začali shánět byt. 

Řekli jsme si, že drogy si už nekoupíme, a tak se i stalo. Není to jednoduché přestat, ale zvládnout se to dá. Byt jsme našli, zaplatili, ale na nic jiného nám už nezbývalo. Pak jsme se nastěhovali a chodili dál do práce. Mezi lidi jsme ze začátku moc nechodili. Báli jsme se, abychom si zase nedali pervitin. Takže jsme byli pořád doma nebo v práci. Hodněkrát jsme přemýšleli, že bychom si chtěli dát, ale vždycky jsme si řekli, že přece nechceme skončit tak jako předtím. Čas šel dál.

Teď je to už skoro 4 roky, co jsme v pohodě. Vzali jsme se. Měli jsme krásnou svatbu, kterou jsme si opravdu užili. Ale užili jsme si ji jen proto, že jsme přestali brát. Můžu říct, že nás ten normální život začal bavit víc než s těmi drogami. Hlavně je úžasné mít poblíž svoji rodinu. Každopádně by si všichni měli uvědomit, že rodinu máme jen jednu, tak bychom si jí měli dost vážit a ne jí ubližovat.  Protože u toho života s drogami zažijete jen shánění drog a nikdy ne to hezký. Třeba oběd u rodičů, nebo shánění dárku na Vánoce. 

Chtěli bychom poděkovat VŠEM pracovníkům z NADĚJE, NAŠÍ rodině, že tu pro nás pořád byli. Za to, co pro nás dělali a hlavně jak se k nám moc hezky chovali. Určitě to není jednoduchá práce, pracovat s drogově závislými, závislými na alkoholu a s lidmi bez domova. Myslím si, že je to dost psychicky náročná práce, a moc si vážím těchto lidí. 

Přejeme všem, aby se z toho také dostali. Všem držíme palce. Hlavně nezapomeňte, rodinu máte jen jednu!!!

Dominika a Dan, bývalí klienti nízkoprahového denního centra Liberec

23. října 2018

Ráno 1. října to před libereckou NADĚJÍ vypadalo jako v čekárně u veterináře. Lidé bez domova zde čekali na očkování svých psů proti vzteklině zdarma. Psy přišel naočkovat do NADĚJE veterinář MVDr. David Nejedlo, ředitel ZOO Liberec.

Psy, případně další domácí miláčky, mají často i lidé bez domova. Pro potěšení či jako nepostradatelnou obranu svých provizorních příbytků. Očkování těchto zvířat brání rozšíření vztekliny mezi hospodářskými zvířaty i volně žijícími živočichy, ale především pomáhá předcházet nákaze lidí.

„Zdravá zvířata, zdraví lidé." Pod tímto heslem od roku 2009 pracuje česká obecně prospěšná společnost Veterináři bez hranic ČR. Stejně jako v předchozích letech i letos se členové a dobrovolníci připojili ke Světovému dni boje proti vzteklině, který je připomínán v desítkách zemí světa 28. září. V Liberci probíhá spolupráce s Nízkoprahovým centrem NADĚJE a Městskou policií Liberec.