Radek, kterému je jen 32 let nevidí ze své situace žádné jiné východisko, než to „tady“ skončit. Nemá nikoho, o koho by se mohl opřít nebo komu by na něm záleželo – takto to ze svého pohledu, zakaleného depresí, vnímá.
Pro léčbu deprese je nezbytně nutný řád (struktura dne), klid, pravidelný spánek a ideálně také člověk, se kterým můžu sdílet svůj vnitřní svět. Co z toho člověk může nalézt “na ulici”?
Léčit depresivní onemocnění na ulici (nebo třeba v azylovém domě) je jako bychom poslali člověka závislého na alkoholu, aby se léčil v hospodě. Lidem, kteří vyhledávají naši pomoc, chybí obecně řád v životě. U člověka, který navíc trpí depresí, je tedy dvojnásob náročné vytvořit denní strukturu oproti člověku většinové populace.
Pokud vás zajímá více o lidech bez domova z pohledu psychického zdraví, podívejte se na náš seriál Duše bez domova. Dozvíte se mnoho zajímavého, možná i to, co by vás nikdy nenapadlo. Určitě to stojí za přečtení. Všech osm dílu najdete na našem webu.
https://nadeje.cz/praha/duse_bez_domova1
Text: Pavlína Zoubková, psycholožka
Foto: Jitka Antošková
Méně...