Začátkem srpna se pravidelně vydáváme po vzoru biblických poutníků na pěší pouť. Protože v biblické tradici má velký význam hora (třeba hora Sinaj nebo hora Proměnění) nebo vyvýšené město (tím je především Jeruzalém), také my putujeme na Svatý Hostýn spojený s mimořádným vyslyšením mnoha modliteb.
Letos jsme zvolili téma Důstojnost, které provází různé aktivity v NADĚJI již téměř rok. Tragická smrt paní Doroty Š., klientky jidřichohradeckého domova pro lidi s mentálním postižením, kterou zabil pečovatel v roce 2021, je pro nás důležitým mementem o světě, jehož jsme součástí a naší prací a službou do něj přispíváme.
Na cestu jsme se vydali z Brumova v pátek 4. srpna v 6:30 a přes Hložeckou kapli, Vlachovice, Vizovice a Slušovice směřovali do Kašavy. Ve Vizovicích jsme navštívili nově opravenou kapli Panny Marie Růžencové a výklad nám poskytl bývalý starosta města Vít Sušila. Cíl prvního dne jsme dosáhli až pozdě večer v Kašavě, kde jsme také přespali.
Druhý den jsme se již vydali na cestu s cílem na Svatém Hostýně. Přes trvale zataženou oblohu po oba dny jsme nikde příliš nezmokli, a dokonce se objevil komentář o pouti mezi vzdálenými kapkami deště. Celková vzdálenost je asi 55 km. Krásná krajina, sdílení i ticho, modlitba i rozhovory nám dlouhou cestu osvěžovaly.
Téma Důstojnosti jsme uvedli vstupním zamyšlením na začátku cesty. Na něj navázalo téma rozhovoru Boha s Šalamounem, kde vidíme obrovskou důstojnost Boží i důstojnost krále. Král na nabídku dostat cokoliv žádal jediné: moudrost. Bohu se to líbilo, král dostal jak moudrost, tak odměnou vše ostatní.
Nad důstojností člověka jsme se zamýšleli i v podobenství o boháči a Lazarovi. Ježíš je hlavní scénárista příběhu. Za života je dělí jen dveře. Jeden denně hoduje, slaví. Druhý má za přátele pouze své vředy a psy. Chudák už na zemi má jméno, bohatý nikoliv. Lazar u dveří je bez zajištění, možná nemocný, uprchlík, bezdomovec. Oba podléhají zákonu života a smrti. Oba umřeli, ale jejich úložiště se zásadně odlišuje. Pokračuje silný dialog. Jeden z nich je v Boží blízkosti, druhý v duchu tradice je v pekle a trpí. Máme tu zlaté pravidlo života, jednat s druhými tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou. V životě by mělo jít především o vztah mezi lidmi a vztah k Bohu. V životě opravdu nejde jen o peníze a moc, ale jde o budoucnost.
V sobotu odpoledne jsme si krátce odpočinuli v poutním domě a navečer jsme vyšli na křížovou cestu v krajině, umělecké dílo Dušana Jurkoviče. Naše téma křížové cesty byl Strach. Snad proto, že se o něm jen málo mluví, ale přítomný je více než může být zdrávo. Věříme, že Ježíš je lékař i našich duší. Je zajímavé, že svým profilem i vzdálenostmi je tato křížová cesta podobná té v Jeruzalémě jak délkou (na Hostýně asi 500 metrů, v jeruzalémské zástavbě asi 580 metrů), tak profilem (z pevnosti Antonia se jde z kopce a pak zase do mírného kopce na kamenolom Golgota).
Večer jsme strávili v sálku v poutním domě a ocenili zázemí, které jsme mohli využít. Ráno jsme se probudili do sváteční neděle, která nám navíc nabídla mimořádný příběh Ježíše a jeho učedníků při proměnění Krista na hoře Tábor. Za celou NADĚJI byla v poutní basilice slavena mše svatá, obě čtení i speciální přímluvné modlitby jsme přednášeli za každého z vás, milí čtenáři. Přestože celou neděli silně pršelo, pro každého účastníka to byl čas pro vzájemné posílení na cestách pracovních i osobních.
Velké poděkování patří každému z účastníků, zvláště organizátorům a doprovodu. Příští rok jste všichni zváni, není třeba se bát, jen počítat s tím, že pouť je náročná.
poutník Petr
Fotogarfie zde.
Méně...
